Destrukční deník V.: Akční speciál

7. srpna 2015 v 18:09 | Iris |  Šuple
Aneb ano, jednou ta chvíle musela přijít. Ta chvíle, kdy začnu ničit svůj Destrukční deník. Když jsem si ho kdysi nadšeně přinesla domů (začátek si můžeme společně nostalgicky připomenout v tomto prvním článku), ještě to byla rovná, spořádaná a voňavá knížka. Opatrně jsem obtahovala písmenka nápisu Vezměte deník s sebou do sprchy, abych je pak jen mírně pocákala a popatlala mokrými prsty. A málem jsem zoufale kvílela, když jsem špatně vyplnila formulář na první straně.
Když si dnes čichnu k svému deníku (to u mně není nic neobvyklého), cítím všelicos; hlínu, rajčata, čaj, špínu z auta, laky na nehty... Jean Baptiste-Grenouille by z mého díla jistě složil pár nových parfémů. Nevěřila jsem, že se mi někdy povede se "odvázat", přivázat deník na provázek a...
No, raději přestanu spoilerovat, jinak by se následujícími řádky a fotkami nikdo neprokousal. Jen krátce načrtnu, co vás čeká; nejdříve uvidíte stránky, jež vznikly tak nějak na psacím stole, a poté se se mnou vydáte do divočiny a uvidíte tu akční část, do níž jsem se pustila spolu s Vlastou z blogu Vysvobozená. A na úplném konci uvidíte... uvidíte.


Všimnete-li si náhodou toho, že formát některých fotografií se liší, máte pravdu. Fotky rámované zelení má na svědomí Vlastin superfoťák, a ten dělá fotky lepší a trochu užší.

Co je co: peněženka, obal na mobil, rohlík v pytlíku, ponožky do balerínek, lůj na rty Placenta, balíček kapesníků.

Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych nemusela ten řetěz z papíru opravdu vystřihovat, protože na druhé straně mám něco nakresleného (myslím, že strom poznání a jsou tam nálepky z ovoce). Pak jsem vymyslela tohle - pokud vám to nic neříká, nic se neděje, je to z Bídníků, texty z muzikálu. Papírový řetěz, chápeme tu metaforu/metonymii/prostě ten význam?

Mám hrozně ráda želvičky všech tvarů a barev. Tahle vypadá trochu vybledle a popravdě je vybledlá. Na druhé straně mám totiž přilepenou zmuchlanou papírovou kouli a tak jsem nemohla na pastelky moc tlačit. Sami vidíte, jak má želvička protrhlé bříško. (Na hlavě má baret, kdybyste se chtěli zeptat.)

A tady je druhá strana. Neměla jsem jinou možnost, než přilepit trychtýř i kouli na jednu okousanou stranu; původně totiž byly jejich stránky hned za sebou.


Konečně jsem se odhodlala k této nechutnosti. Rajčata nejsou zrovna moje oblíbená zelenina, ale nejvíc barví, takže jsem jich pár snědla a pak jedno vzala a opatlala jím tuto stranu. Na vedlejším listě jste si mohli všimnout papriky. Tu mám raději. K obtiskům bych ráda ještě něco nakreslila, takže tohle není hotová věc.

Na této stránce neplním to, co se má. Úkol se stránkou z časopisu také zanedlouho uvidíte, a zde jsou výstřižky z časopisu Top Dívky, který jsme si z recese koupily s Vlastou. Až to bude hotové, určitě vám ukážu bližší záběry na bubliny z fotorománu.

Toto je děsně neorginální stránka, ale aspoň jsem využila část své staré sbírky nálepek. Sbírali jste také nálepky? (A nechcete nějaké vyměnit?) Nutno podotknout, že jelikož se jedná o staré nálepky, je trochu těžké je udržet na místě. Některé už moc nelepí.

Tento úkol jsem už konečně také splnila... Bylo to vskutku zničehonic.

Ha ha, tenhle blbý průstřih bych tu možná ani nemusela ukazovat, ale chci vás přesvědčit o tom, že neumím vystřihnout ani srdíčko. Umíte si představit, jak kdysi vypadala má přáníčka ke Dni matek? Vyráběli jsme je povinně ve škole a já nedávno jedno našla, snad z první nebo druhé třídy. Vypadalo vážně dojemně. Maminka musela mít radost spíš z toho, že jsem si neustřihla prst.

Když jsem jednou byla opravdu naštvaná, připletl se mi pod ruce Destrukční deník a listy z něj jen lítaly. O pár dní později jsem se probírala škodami, které jsem způsobila. Některé stránky jsem slepila a zachránila, ale zbytek jsem přilepila na tuto stránku. Přidala jsem pár citátů, jimiž čas od času ospravedlňuji svoji sociální nepoužitelnost.
Mimochodem, ráda bych vám poděkovala za komentáře k poslednímu článku o MBTI typologii. Určitě se dočkáte i dalších částí. Jsem moc ráda, že to někoho zajímá, a že se mohu podělit, protože mě to opravdu zajímá.

Ehm... daleko bych tak nedošla, i když věřím, že bych si to na sebe opravdu zvládla přivázat a jít. Akorát deník je asi tak velikost B, takže se to nedá.

V jednom starém vydání Živé historie jsem našla tento hezký článek. Stránku jsem chtěla jen decentně dozdobit, ale jakmile se jednou začne s duhou, nedá se přestat. Snad mne teď nečeká hněv starořímských bohů.

Protože vnitřní monology si vypisuji stále, rozhodla jsem se pojmout tuto stránku trochu netradičně (tedy aspoň si to myslím). Úryvky mých oblíbených písní jsou taky zčásti můj vnitřní monolog. Navzájem se přebíjí a tak.


Vydrhnutá stránka vlastně tak trochu patří k akční části článku. Vydrhla jsem ji jen vodou a nehty. Zcela nekreativně, ale bavilo mě to.

Varování. Jsem hodně prase.

Moje sbírka laků a pár očních stínů. Nakonec jsem zjistila, že většina mých stínů je buď neviditelná, nebo khaki. To červené dole je rtěnka. Kdybyste chtěli vědět, odkud mám některý z laků, klidně se zeptejte (natáčet video o své kosmetické tašce ovšem asi nebudu).

Abychom se tedy přesunuli k té venkovní části; toto je naše externí pracoviště za panelákem.





Tady máte podrobně zdokumentované muchlání stránky a deníkový golf. Ovšem z posledního jmenovaného se nakonec stal velký kopanec do deníku, neboť kuličku nelze pod "stříškou" prokopnout. Tak jsem alespoň trochu splnila úkol Zničehonic deníkem nepředvídatelně prašťte, aby se poničil. Trošku se poničil.

Udělejte si z deníku botu. Nešlo na tom chodit, deník má na mě prostě celkově trochu malou velikost... a málem jsem ten provázek nepřestřihla. Dost to škrtilo.



Nikdy jsem nepředpokládala, že tento úkol opravdu splním. Nakonec jsme se s Vlastou vydaly na lov špíny z aut a povedlo se! Stránka je, jak sami můžete vidět, špinavá. Ani jedno z otíraných aut nezačalo houkat.



I provázkové úkoly se dočkaly svého splnění; tedy procházka a Roztočte deník. Akorát místo stěn bouchal do stromu.


A tady, prosím, vidíte moje akrobatické/gymnastické umění a také moje nohy. Je to možná příliš odvážné, zveřejňovat svou svíčku, ale přísahám, že na první fotce ještě nejsem zcela dokonale vyšvihnutá a nakonec jsem to snad nějak došvihla. Druhý pokus proběhl s deníkem připevněným k nohám, abych se mohla lépe soustředit na rovnováhu (kterou postrádám).
Ještě stále jsem nezmínila, že se jedná o úkol Zvedněte deník bez pomoci rukou.

Patlání hlíny proběhlo s pomocí vody. Rozrýpaly jsme nějaký pohnojený malý stromeček, doufám, že přežil. Strana dlouho nemohla uschnout - doteď na ni není radno sahat - ale aspoň jsem to nevzala moc minimalisticky a vskutku tam napatlala hlínu. (Měly jsme s Vlastou v plánu to provést už při našem prvním setkání, v parku na Kampě, ale tam bychom se asi nemohly tolik vyžít a porýpat.)


Tyto dvě krásně zaostřené fotky (to mě nepřestane fascinovat) dokumentují ukrývání strany u sousedů na zahradě. Přesněji tedy v plotě u jednoho opuštěného domu, jehož zahrada sousedí s tím travnatým pláckem za naším panelákem, kde se to všechno odehrávalo. Původně jsem ji tam chtěla proplést nějak inteligentněji, ale je to jedna z těch stránek slepených izolepou, takže se mi trhání trochu vymklo zpod kontroly.



A toto jsou asi mé nejoblíbenější fotky. Můžete si všimnout, že trychtýř protékal a (nejen) proto jsem si vodu nalila všude možně - ale většinu jsem opravdu vypila, ač jsem se bála, že mi z té vody obarvené duhovými fixami bude špatně. Ale nebylo... a jak trychtýř vypadá po uschnutí jste už koneckonců mohli vidět.

Ač je tento článek, troufám si tvrdit, obsáhlý, jedná se v něm pouze o Destrukční deník. V průběhu necelých tří dní, jež jsem strávila ve Vlastině společnosti, jsme toho stihly mnohem víc. Například tři knihkupectví, oběd v asijském fast foodu, návštěvu Zoo Liberec a místního muzea, procházku nejpěknější čtvrtí (kde samozřejmě bydlím, takže ji nebudu jmenovat, ehm) a zhlédnutí plno tragikomických videí nejen o Destrukčním deníku, z čehož jsme pak měly noční můry.
Zajímají-li vás detaily, najdete je v tomto článku, který napsala Vlasta! A uvidíte tam i další skvěle zaostřené fotky a je tam i KOČIČKA!


A nakonec jeden sportovní snímek.

Takže toto byl můj dnešní destrukční článek. Nutno podotknout, že jeho psaní dalo jen o něco méně práce, než realizace úkolů v něm představených. Nepochybně bylo podobně náročné i vstřebávání uplynulých řádků, takže děkuji všem, kteří dočetli až do konce.
Ač jsem toho už splnila dost, ještě pořád mám v deníku dost prázdných stránek, takže se ještě pár článků na toto téma dočkáte.
Děkuji za pozornost a přeji hezké horké dny.
Iris :V
 


Anketa

Kdybych ještě někdy organizovala nějaký projekt nebo výzvu, zapojili byste se?

Ano
Ne
Nevím, uvidíme

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 18:42

Zaprvé - tenhle článek jsem si užila. Některých splněných úkolů v deníku jsem si vůbec nevšimla, a ono to stejně jinak vypadá ve skutečnosti a na papíře. Možná by se dalo říct, že to nejhorší ničení máme za sebou, ale ještě tam pár destrukčních úkolů je. :D
Zadruhé - rozesmála jsi mě. Nevím, jak to děláš, ale tvůj odstavec o prostříhávání mě fakt přinutil hlasitě se zasmát. Díky! :) To, že jsem se při čtení přiblble (a účastně :D) usmívala, nechme stranou.
Zatřetí - fakt ještě jednou díky za ty tři dny. A příště se musíme fakt podívat na ty Bídníky, abych mohla docenit tvůj řetěz. :)

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 11. srpna 2015 v 18:59

:-) Je to krásný, ty vaše tři dny s Vlastou :-)

3 Ellí Ellí | Web | 12. srpna 2015 v 13:54

To je fakt paráda! Já se pořád nemůžu rozhodnout, jestli do DD jít nebo ne, ale vypadá to jako docela dobrá sranda a recese, tak uvidíme :D...

4 Ailin Ailin | Web | 18. srpna 2015 v 9:45

:-D pěkně jste se na tom vyřádily :-). Jsem moc ráda, že jste si spolu strávené dny tak skvěle užily :-).

5 Dede Dede | Web | 19. srpna 2015 v 0:42

DOKONALÝ ČLÁNEK! Obvykle články o Wreck My Journal neotevírám, ale tohle je prostě super. Nestačím se divit, kolik úkolů v tom deníčku je, a jak jsou švihlé:-D Strašně se mi líbí ty fotky. Jsem ráda, že jste si to s Vlastou užily. :)))

6 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 17:04

Také jsem sbírala nálepky! Mám je stále schované i v tom sešítku s dogem. Každopádně jsem nad touhle věcičkou taky přemýšlela v knihovně, ale pak mi došlo, že o cizích dobrodružstvích raději čtu a píšu, než je sama absolvuji.
Musí to být bezvadná věc na vybití vzteku a uměleckého střeva.
Stránka s výstřižky ze článku časopisu Živá historie se mi líbí snad nejvíc. Kreativní a hezké.
Vypěstovat v deníku nějakou rostlinu je skvělý nápad! Pokud se rozhodneš to zrealizovat, chci vidět dokumentaci!!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama