Co jste nepotřebovali vědět o mém blogu

20. července 2015 v 12:59 | Iris |  Kabelka
Vítejte u dalšího článku!
Dnes to bude pro změnu dotazník (neboli tag, chcete-li) týkající se mého blogu a všeho možného, co s tímto všeobjímajícím tématem souvisí. Jako již k mnohým zajímavým věcem, i k tomuto tagu mne přivedla má (nejen) blogová kamarádka Vlasta - její zpracování si můžete přečíst zde - takže ještě jednou moc děkuji.
Jak jistě víte, chovám velkou zálibu ve všemožných dotaznících a tak jsem i tento vyplnila s chutí - ač je mi jasné, že některé z otázek jsem už zodpověděla v jiných článcích (o to se vám to bude rychleji číst). Následující řádky jsou spíše moje sebereflexe, než důležité informace pro vás. Ale možná zjistíte, že něco máme společné, něco naopak ani trochu... A samozřejmě budu ráda, inspirujete-li se mnou a vyplníte-li tento tag také.



1. Jak vznikl tvůj první blog, o čem byl?
Můj první blog vznikl, když mi bylo osm let. Chodila jsem tenkrát na internet k tátovi a tak nějak jsem hrozně chtěla svou vlastní webovou stránku. Možnost založení blogu jsem vyšťárala někde na dětské stránce Alík.cz - tamní vizitky, nástěnky a klubovna mi k sebeprezentaci přestaly stačit.
Vést si blog mě bavilo, i když jsem psala doslova o ničem. Byla to hrůza.
Tento odkaz jsem vám již párkrát předkládala, ale chcete-li se pokochat znova... Ťutíčečkův blogíseček na vás!

2. Jaký je tvůj aktuální blog, o čem je a co bys chtěla, aby v budoucnu byl?
No, můj aktuální blog je tento. Byl založen dne data téměř symbolického - 1. 11. 2011 - a už od té doby nese název Better Place, Lepší místo. (Ano, panují ve mně velké rozpory. Píšu česky, ale název mého blogu je anglický. Get over it.)
Stejně jako všechny blogy, co jsem kdy měla, ani tento nebyl založen s nějakým extra tematickým záměrem. Prostě osobní blog dívky, která roste. Místo pro moje básničky, úvahy, povídky, deníčky, občas nějaký ten malý knižní tip.
V budoucnu to nemám v plánu nijak měnit. Snad až na vzhledy blogu. Ty měnit nikdy nepřestanu.

3. Jak vznikaly tvé blogové přezdívky?
Ha ha, na toto téma jsem napsala celý dlouhý článek. Ale proč si to nezopakovat? Tak tedy, moje první přezdívka byla Ťutíčeček a vznikla pravděpodobně v nějakém rauši či deliriu, jiná příležitost k vymyšlení té úchylárny mne nenapadá.
Pak jsem se rozhodla, že si budu říkat Rezi - ta forma mého jména mne fascinovala a nikdo mi tak nikdy nechtěl říkat. To pak přešlo v pouhé R., asi protože se mi líbilo, že je to iniciála mně téměř cizí.
Potom jsem byla Snowflake, sněhová vločka, ač sníh vlastně moc nemusím. Ale když se nad tím zamyslíme, byla to celkem hezká přezdívka.
Jméno Iris Virág vzniklo původně pro jednu postavu z jakéhosi čehosi, co jsem se pokoušela napsat. Slovo iris se mi vždy líbilo - i když jsem třeba ještě nevěděla, že znamená řeckou bohyni duhy, kosatec a duhovku. A virág znamená květina, maďarsky.

4. Který ze svých článků považuješ za nejlepší?
Uf, no, vzhledem k tomu, že své články pomyslně dělím do tří až čtyř kategorií, asi jich egoisticky vypíchnu víc.
Z úvah o životě se mi asi nejvíc líbí ta o make-upu. Za svou čtenářsky nejúspěšnější básničku považuji určitě Modrou laň. Má nejoblíbenější povídka je Sestra Karolina, napsaná v rámci Hřejivé výzvy. Pak jsem taky hodně ráda, že jsem napsala článek o MBTI typologii, protože pomohl aspoň trochu rozšířit vědomí o téhle zajímavé a užitečné záležitosti.
A bezkonkurenčně nejvíc komentářů nasbíral úvodní článek Hřejivé výzvy - přes sedmdesát!

5. Proč bloguješ?
Aneb To je, oč tu běží.
Ráda píšu a potřebuji se nějak vyjádřit. Moje články jsou v podstatě takové dlouhé monology, jež bych nemohla ve skutečnosti na nikoho vychrlit, neboť bych se zaprvé nedovedla tak vyjádřit, kdybych mluvila, a zadruhé, většina lidí by mne neposlouchala. Textový editor poslouchá a tlačítko Publikovat neuhýbá. Blog jsem já ve virtuální formě, dalo by se s trochou nadsázky říct.
(Rozsáhlejší článek na toto téma naleznete zde.)

6. Lituješ někdy založení blogu? Proč?
Jenom tehdy, kdy sedím u článku do půlnoci. To bych si pak nejraději... uštědřila menší či větší kopanec do té rozlehlé části těla, již jsem bývala měla zvednout a jít třeba cvičit nebo uklízet.
Jenže jelikož vím, že já nikdy dobrovolně cvičit ani uklízet nepůjdu, nelituji založení blogu - je to činnost, která pro mne má smysl, ač by se samozřejmě dala nahradit téměř čímkoliv.

7. Jak dlouho plánuješ blog mít?
Tohle je pravdu těžká otázka. Víte... neumím si představit, že jednou vyrostu a zestárnu. Může to znít jako nějaké trapné poetické kecy, ale opravdu to tak mám. Nechci být ve středním věku ani nechci být stará a vrásčitá a umřít jako nemohoucí.
Můj blog je blog dospívající osoby. Mladé, adolescentní, chcete-li. Až mi bude dvacet pět, jestli se toho tedy dožiju, nejspíš skončím, protože nelze být mladá navěky (říkejte si co chcete). Nemám nic proti penzistům-blogerům, abyste tomu neporozuměli špatně. Jen se nedokážu sžít s představou, že jednou zestárnu a můj blog se mnou.

8. Co by sis přála do budoucnosti? (Nejen v souvislosti s blogem.)
Momentálně mám na svém wishlistu pár knížek, rtěnku a věčně plno oblečení.
Ne, vážně. Nedělám si velkolepé plány. Rozlišuji mezi plány a nesplnitelnými sny. Přála bych si, abych už konečně odmaturovala a mohla jít studovat vysokou školu. Přála bych si více cílevědomosti a odvahy a drzosti.
Co ale opravdu plánuji? Moje plány končí u toho, že si půjdu večer lehnout do postele. Nevím ani, jestli se ráno probudím. (Abyste tomu rozuměli; mám sklony plánovat a cítím se lépe v naplánovaném prostředí, ale zároveň vnímám křehkost světa, života a probuzení. Všechno se může sesypat - a nejsou všechny plány jen příliš vážně vzaté sny?)

9. Co na blogování považuješ za největší výhru?
Že jsem se naučila zveřejňovat to, co napíšu, a vypořádat se s odezvou.

10. Odrazoval/odrazuje tě někdy někdo od blogování?
Pokud vím, tak se mi to nikdy nestalo. Ať vzpomínám jak vzpomínám. Asi proto, že to vždycky všem bylo jedno.

11. Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo?
Vlastně nikdy nic extra. Ale asi nějaké nemilé komentáře. Už jsem o tom taky milionkrát psala, ale svůj předchozí blog jsem opustila kvůli tomu, že jsem napsala jeden trochu agresivní článek, pod nímž se sešlo pár ještě agresivnějších komentářů. Jako správný zbabělec, jímž jsem od věků, jsem utekla.
Taky nemám moc dobrý pocit, když mi pod článkem občas přistane nějaký trapně urážející komentář. To mám pak chuť s tím vším seknout.
A jednu dobu, před půlroční rezignací, jsem měla jediného vytrvalého komentátora. Dost jsem se ho bála, neboť jsem netušila, kdo to je, a bála jsem se, že jde o někoho z mého okolí. Nikdy jsem mu neodpovídala a on pořád psal. Pak jsem smazala jeden z jeho komentářů a od té doby se neozval. Stejně se pořád bojím, že mne znal.

12. Ví tvoje okolí a rodina o tvém blogu? Pokud ne, proč? Pokud ano, jak se k tomu staví?
Rodina o tom ví, okolí, které mám v kontaktech na skype, taky. Pár lidem jsem dokonce dala jako "vzácnost" adresu svého blogu, ale stejně ho nečtou. Spolužáci o tom asi taky trochu vědí, protože jsem měla jeden projev na rétoriku na téma blog, ale nikomu jsem neřekla svou adresu a nikdo se ani neptal, což je dobře. Nikoho to nezajímá. Tečka.

13. Tvůj největší vzor - může to být bloger, spisovatel, fotograf, kdokoli jiný, koho si vybereš, může jich být i víc, popřípadě lidé, kterých si nejvíce vážíš.
Tohle je těžká otázka, nedokážu na ni odpovědět. Neumím nikoho jmenovat svým vzorem. Obdivuji sice mnoho lidí - pro to, co dokázali, jací jsou, nebo že se mi "jen" zapsali do života - ale nikdo z nich není můj vzor. Pořád jsou to jen lidé, kteří se mi líbí, jež bych spíše chtěla za přátele, než za modlu, vzor a ikonu (a to ať už jsou slavní nebo jen tak z vedlejší ulice).

14. Lidé, kteří tě v blogování podporují, jsou-li tací, pokud ne, piš, proč jsi to ještě nevzdala.
Těžko říct, jestli bych to zabalila, kdybych neměla vůbec žádnou odezvu. Možná ne. Jsem ten typ člověka, co umí mluvit i do zdi, protože se jen potřebuje vypovídat; je mi v podstatě jedno, hltá-li má slova panel, nebo člověk. To zní hnusně, jako bych si vůbec nevážila svých čtenářů -
a asi to tak i vypadá, protože neodpovídám na komentáře - ale není to tak.
Takže, ano, podporují mne mí čtenáři. Bez nich bych to nevzdala, ale jsou pro mne důležití, protože dodávají mému blogu třetí rozměr, tolik potřebný k tomu, aby byl blog blogem.

15. Stalo se ti někdy, že se ti někdo kvůli blogu "posmíval", dobíral si tě, zasahoval ti takhle nějak do soukromí? Jak jsi to řešila? Co bys poradila těm, kterým se to stalo?
No, úplně ne. Vlastně vůbec ne, když se nad tím zamyslím. Jednou se ale stalo, to když jsem si ještě na svůj bývalý blog psala deníčkové články, že můj otec někde vyškrábal adresu (asi jsem ji měla nějak uloženou v jeho počítači nebo co) a dozvěděl se z mého článku, že jsem dostala MP4 přehrávač. Nebylo to nic důležitého, ale znáte to, vlezl mi na blog... vlastně se v tom ale nijak moc nerýpal, nebo pokud rýpal, alespoň mi o tom neřekl a nekritizoval mne.
Jinak vůbec, jak jsem již zmínila, vůbec. Stalo se mi kdeco, ale tohle zatím ne. Těžko říct, jak bych reagovala, kdyby se mi to nakonec přihodilo. Možná bych vzala svých otlučených pět švestek a odcestovala někam na jinou adresu. Nebo bych psala dál a nebrala ohledy na ostatní, vzala bych to jako výzvu - kdyby to tedy nebylo moc drsné.
Z mé odpovědi asi vyplývá, že nemohu nikomu radit. Nedokázala bych poradit ani sama sobě.

Děkuji za pozornost a zase někdy příště
Iris :V
P.S. Omlouvám se za svou neaktivitu, ale momentálně jsem mimo domov. Tento článek zveřejňuji díky tabletu a WiFi.
 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 20. července 2015 v 15:16

Moc krásný článek. Můj bývalý blog také začal 1.11., ale ne 2011. Jinak máme spoustu dalších věcí společných,  ale v něčem se zase lišíme. Každopádně je to super článek, a když budu mít čas,  tak se zúčastním.

2 Mrs.Invisible Mrs.Invisible | Web | 23. července 2015 v 12:56

Pekný článok :) Páči sa mi spôsob, akým píšeš :) a aj pekný blog ♥

3 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 24. července 2015 v 16:19

Je zajímavé, že i co se tento dotazník po blozích celkem hezky rozběhnul, zatím všechny verze měly u poslední otázky odpověď "Ještě jsem to nezažila" , což je samo o sobě konstruktivní zjištění :) .

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 27. července 2015 v 15:11

Taky si neumím představit, že zestárnu a můj blog se mnou. Že budu psát úvahy o penězích a budu nadávat na náledí a důchody. Vlastně cokoliv si plánuji, to vidím z pohledu patnáctileté osoby, mohlo by být zajímavé se na ty plány podívat v době, do které jsou plány zasazeny. :D :)
Jsem ráda, že ses taky zapojila, je to sebereflexe a myslím, že tyhle články jsou fajn. I když zde říkáš něco, co už třeba vím, vždycky na sebe dokážeš prozradit něco dalšího. :)

5 Kai Kai | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 19:28

Popravdě, co si budem nalhávat, nečetla jsem všechno...jsem v té náladě, že proklikávám mezi blogy skrz komentáře, ale když jsem se tu objevila, všimla jsem si názvu: co jsme NEpotřebovali vědět...tak jsem si řekla hej, to mě zajímá :D a jak jsem tak prolítala otázkami, všimla jsem si, že několikrát opakuješ, jak je tvé blogování všem ve tvém okolí vlastně jedno. A i když jsem přečetla jen pár článků a jen pár básní, chtěla jsem říct, že celkem o dost přicházejí :) a neber to jako patolízalství, to dělám nerada; spíš se jedná o to, že já za celý život nikomu o svém blogu neřekla - na prvním celé tři roky, teď už tři měsíce - a máš můj obdiv, že tys to aspoň naznačila.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama