Augustova píseň

22. května 2015 v 17:29 | Iris |  Šuple
AUGUSTOVA PÍSEŇ

Tvoje dlaně jsou jak akantové listí,
tvoje tvář je jako akantový květ.
Snad jsem v tobě neměl začít lásku hnísti.
Tak se chytám stébla, lásko, naposled.



Možná, že je pocta zemřít za mne v dáli,
mnoho armád za mne v dáli umírá.
Národy se vzdaly, padly k nohám králi.
Jenom tebe, lásko, zmáhá nevíra.

Davy už si zvykly obdivem mne vítat.
I ty bys mi měla prokazovat vděk.
Tak mi pro nás oba, pro lid, pro principát,
lásko, věnuj předposlední polibek.


Řím jsou trosky světa, které znamenají svět.
Dnes se chytám stébla, lásko, dnes už naposled.

. . . . . . . . . . . . . . . . .

No. Co k tomu říct? Snad jen to, že Augustova píseň nemá nic společného s Augustem Watersem, jemuž Hvězdy nepřály. A písní jsem ji nazvala nikoliv proto, že by měla být zpívána (i když svého času by mohla být), ale jelikož opěvuje.

No, nicméně, k básni. Můžete si ji vyložit úplně jakkoliv. Já to taky tak dělám, když si přečtu básničku; občas si ji zasazuji do příběhů a přemýšlím, co bylo před a co po ní. Někdy je to milejší, než to doopravdy vědět.
Ve slokách se slova opakují schválně, protože to má znít trochu teatrálně a dramaticky, aby to zapadlo do antického Říma. Kromě principátu jsem tam nenahustila nic moc historických souvislostí, protože co kdybych to pokazila? (Například ten král už je trochu na hraně - jenže představitel principátu nebyl původně ani král, ani císař, spíše první z rovných, co já vím. A zrýmujte to! Někdy si člověk prostě musí nějak ulehčit cestu k rýmu.) A dva poslední řádky mají více slabik a jsou osamocené, neboť já sama si potrpím na jasné konce.

PS. Jestlipak víte, kdo založil principát? Sice to k básni není zas tak důležité (navíc, přízvisko Augustus mělo více římských vládců), ale nemohu si tuto otázku odpustit. Ač je pátek odpoledne. Haha.
Iris :V
 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 22. května 2015 v 17:48

Povedené! Závan minulosti :).

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 23. května 2015 v 20:56

Tak tedy komentuji, i když už víš, že je to pro mě dnes těžké. :) Musím však zdůraznit, že mě tvá tvorba rozhodně nenudí. Žádná z básní není svým způsobem stejná, v každé je kousek jiné části tvé osobnosti, každá může vystupovat sama za sebe a každá o tobě třeba vypoví něco trochu jiného. Ale taky něco vypovídá o čtenáři. Já třeba netuším, co to principát byl. To slovo je mi povědomé, ale přesnou definici, ba ani nepřesnou, neznám. Vidíš, mohla jsem se tě zeptat. Takhle mi nezbývá nic jiného, než si to vyhledat na internetu. :)

3 i r i s i r i s | Web | 23. května 2015 v 21:35

[1]: Díky moc. :-) Závany minulosti, to já ráda. :-)

[2]: Jé, díky. :-)
Principát je forma římské vlády, který vznikl po pád druhého triumvirátu. Vlastně je to něco jako císařství - v dějepise nám to zařadili už do kapitoly římského císařství. Hlavní myšlenkou principátu je to, že vládce státu byl "první z rovných"... no, vlastně to byl docela absolutismus, protože zakladatel principátu potlačil moc senátu a skoro všechny republikánské orgány si také podmanil nebo prostě obsadil "svými" lidmi.
Po prvním principovi - římském císaři už nastupuje iulsko-claudijská - Tiberius, Caligula a tak. Všichni měli přízvisko Augustus ("vznešený"), ale tenhle Augustus ho získal jako první. (Osobně si myslím, že toho pro Řím hodně udělal, rozvíjel umění a tak... a také stál na straně v té době již mrtvého Caesara, vlastně to byl jeho příbuzný).
:-D Uf, to zase dělám chytrou, že? Jsem moc ráda, že tě moje tvorba ještě nezačala nudit. :-)

4 i r i s i r i s | Web | 23. května 2015 v 21:36

[3]: - vynechala jsem slovo; iulsko-claudijská dynastie. :-)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 24. května 2015 v 9:33

[3]: Jsem ráda, žes mi to napsala, zkoušela jsem to hledat, ale stejně je nejlepší, když mi to někdo vysvětlí, přímo mně, tak, abych v tom měla jasno. :)

6 sashawrites sashawrites | E-mail | Web | 24. května 2015 v 11:24

Tak tahle báseň se mi zatím líbila ze všech nejvíc. :3 Když tak čtu tvoji tvorbu, jen se posmívám těm "básním", které jsem kdysi napsala (mohlo to být tak v primě). Byla to jen taková sranda, nic vážného. Vlastně to spočívalo v tom, že jsem nejprve vymyslela jméno (lítala jsem v básničkách o šelmách :D), začala první verš a který rým mě napadl jako první, k tomu jsem domyslela zbytek a bylo to. Nic takového bych v životě nedokázala stvořit, obdivuju tvůj talent. :)

7 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 27. května 2015 v 19:54

Je to tak úžasné a dokonalé! Tohle bych nikdy nenapsala. Tvé básně jsou vždycky plny nádherného tajemství!

8 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 8. června 2015 v 15:41

Tedy! Klobouk dolů za nápad i za zpracování, sama jsem ještě nikdy nezkoušela napsat báseň jménem nějaké skutečné historické osoby - a to si říkám bakalář historie...! Tak snad někdy :-) Každopádně Tobě se to moc povedlo, formálně perfektní a toho krále Ti odpustím ráda, zvlášť když evidentně víš, jak se to s Octavianem mělo doopravdy :-)
A pěkný obrázek!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama