Studené jaro

1. dubna 2015 v 18:19 | Iris |  Šuple
Studené jaro

Pojď na mou hruď
Studené jaro
Hezky mne stuď



Svit do sucha
Marně se ztrácí
Tma mne kuchá

V popel a suť
Noci mne zvrací
Ráno se vzbuď

Slon bez ucha
Horečný přelud?
Cit opuchá

Mdlých dlaní žluť
Posmrtně strnut
Navěky bluď

(29. 03. '15)

............

Den poté, co jsem napsala tuto jednoduchou báseň, nastalo tady u nás opravdové studené jaro. Se sněhem, kroupami a tak - například teď tak chumelí, že možná přiletí i Santa. To ale není to hlavní, co chci sdělit (i když jsem z toho dost vyjevená, neboť jsem nic podobného ještě nezažila).
Ráda bych objasnila rytmickou nepřesnost na konci druhé sloky. Jde o to, abyste udělali mezi mne a kuchá mezeru, ráz, jakkoli to oddělili - protože když jsem si to po sobě četla a nedala na to pozor, vyšlo mi z toho jakési mnekuchá a to zní děsně dětsky.
Také slon bez ucha možná působí hloupě - ale chtěla jsem popsat čtyřmi slabikami horečný přelud, ach, haha. Když jsem byla malá, zažila jsem si pár horečných přeludů a vždycky to byly divné, divné vize. Noční zvracení snad vysvětlovat nebudu (původně trochu nedomyšlený verš, když jsem se nad tím zamyslela, vznikl celkem zajímavý dvojsmysl).
Víte, že mám raději krátké básně s krátkými slokami a jednoduchými rýmy, neboť se v nich obvykle nezamotá autor ani čtenář. Doufám tedy, že jste se v těchto malých sločkách neztratili.
Iris :V
PS. Jestli se vám básnička nelíbila, vezměte to jako aprílový žertík.
 


Aktuální články

Reklama