Kamarádka z knížek

5. dubna 2015 v 13:09 | Iris |  Malé knižní tipy
(Jacqueline Wilsonová - trilogie o Hetty Featherové)

Mám doma pět knížek, které můžu číst pořád dokola a pravděpodobně mne nikdy neomrzí. Nejspíš vás nepřekvapí, že se jedná o historické romány z konce 19. století a že je vnucuji doporučuji všem okolo sebe (a rozhodla jsem se rozšířit své působiště o tento blog). I já sama se ovšem divím tomu, že tři z těchto literárních děl patří mezi dívčí romány ohraničené čísly od 11 do 15 let, že jejich autorkou je Jacqueline Wilsonová a že, ač všechny díly této trilogie mají okolo tří set stránek, mne nic neodrazuje od toho, abych je četla znova a znova. Cílem tohoto Malého knižního tipu bude tedy seznámit vás s touto trilogií, jež je ve Spojeném království, odkud také pochází a kde se odehrává její děj, velice úspěšná, ale u nás se žádné extra popularity nedočkala, což je škoda. (Na zbývající dvě oblíbené knížky také přijde řada, nebojte, haha.)




Když jsem si v hlavě dávala dohromady malou osnovu tohoto článku, napadlo mne, že by možná nebylo odvěci napsat pár slov o autorce a o jejím díle; sice jsem to v těchto malých tipech neměla moc v plánu, ale zrovna zde je to docela na místě.
Myslím, že většině dívek (nejen) v mém věku se někdy, během uplynulých let, dostala do ruky nějaká knížka, jejíž autorkou je paní Jacqueline Wilsonová. Je to více než pravděpodobné, protože tato paní napsala opravdu nepočítaně knih a zdá se, že se stala takovým klasikem žánru dívčí román. Když procházím knihkupectví, její publikace pořád zabírají čestné plné poličky, navzdory všem možným novým autorům young-adult dystopií a ostatních módních žánrů. Knihy od J. Wilsonové mají pořád dost čtenářek a dle mého názoru jsou prostě nadčasové. Jejich kouzlo je nepopiratelné - ačkoliv je pravdou, že témata příběhů se často víceméně opakují; ve všech knihách od této autorky, jež jsem v minulosti četla, hraje podstatnou roli neúplná rodina, první lásky a taková ta standartní trápení děvčátek v začínajícím pubertálním věku (akorát koní tam moc není - plusový bod za odklon od klišé). Než jsem v knihkupectví narazila na Vzdušné zámky, první díl trilogie, již vám v dnešním článku chci představit, už jsem byla smířená s tím, že s Jacqueline Wilsonovou a jejími knihami jsem se dávno rozloučila, protože už jsem jich přečetla dost a nic nového už přijít nemůže. Tím uzavírám povídání o autorce (jímž jsem vás, doufám, neodradila od pokračování ve čtení tohoto článku).

V originále se trilogie, o níž snad už konečně začnu psát, jmenuje The Hetty Feather trilogy. Její jednotlivé díly mají názvy Hetty Feather, Sapphire Battersea a Emerald Star, což jsou jména, jimiž se hlavní hrdinka v průběhu děje nazývá. Jelikož s překladem jmen do češtiny byl očividně problém (kdo by se chtěl jmenovat Esmeralda Starová?!), v místních knihkupectvích najdete díly pod názvy Vzdušné zámky, Konec snění a Za hlasem srdce. První knížka je červeno-žlutá, druhá modrá a třetí zelená. Jak jsem již zmínila, všechny tři jsou poměrně tlusté bichle, což někoho odradí a jiné (například mě) naopak přitáhne blíže. A teď už něco k ději.

S hlavní hrdinkou (a zároveň vypravěčkou) příběhu se setkáváme ve chvíli, kdy je malé miminko odložené do londýnského nalezince. Viktoriánská Anglie, konec devatenáctého století, doba plná předsudků vůči nemanželským dětem (a všemožných jiných obskurních zvyků a věcí); už od začátku je jisté, že to Hetty nebude mít jednoduché. Má zrzavé vlasy, kvůli nimž si ji každý dobírá, navíc je vznětlivá a odmalička neposlušná. Je malého vzrůstu a pořád vypadá mladší, než doopravdy je. Obecně by se dalo říct, že hlavní hrdinka je prostě můj opak, opravdu. Při čtení mi to kupodivu vůbec nevadilo, i když na konci posledního dílu mne trochu dost štvalo, že se rozhoduje ÚPLNĚ jinak, než jak bych to udělala já, být na jejím místě. (Zapomněla jsem zmínit, že je dost těžké napsat něco o celé trilogii, aniž bych naznačila aspoň něco málo z děje - takže doufám, že text nebude plný spoilerů.)
Tak tedy, ve Vzdušných zámcích s Hetty vyrůstáme na venkově u pěstounské rodiny, s nevlastními i vlastními sourozenci a hlavně s Jemem, bratrem, co své malé sestřičce z nalezince naslibuje hory doly - z čehož si pak Hetty během devítiletého pobytu v nalezinci staví vzdušné zámky. Zkreslené vzpomínky na dětství, přísná pravidla panující v instituci, v níž musí žít, přátelé, co přícházejí a odcházejí, a vzpomínka na Tanglefieldský pojízdný cirkus a na krasojezdkyni madame Adelinu; to jsou některé z hlavních důvodů, proč mne čtení tolik bavilo.

Nemyslím si, že příběh Hetty Featherové by se mohl opravdu stát. Je to taková pohádka; silně pochybuji o tom, že by někdo opravdu mohl mít její odvahu a její "kliku". A její životní nespokojenost. Hetty vidí svou kariéru v psaní a tak dává dohromady své paměti a stále doufá, že jí je jednou někdo vydá, ačkoliv ji od toho její okolí zrazuje. Není spokojená s kariérou služky, není spokojená, když má možnost začít žít s rodinou, jež by jí zajistila klidné živobytí, dokonce i když - spoiler - najde svého otce, něco ji nutí odejít. V Hettyině situaci je to možná pochopitelné, ale během čtení jsem měla hodněkrát pocit, že milá hlavní hrdinka by potřebovala trochu víc rozumu a míň toho hlasu srdce. Ale to bychom neměli takový hezký příběh plný zvratů a postav.


Jako snad všechny ostatní knížky od J. Wilsonové, i tuto sérii ilustroval Nick Sharratt. Černobílé ilustrace na začátku každé kapitoly jsou prostě skvělé.

Jacqueline Wilsonová to s postavami, hlavními i vedlejšími, opravdu umí. Kéž bych jednou uměla tvořit charaktery tak, jako ona. Od první kapitoly prvního dílu až do dvacáté kapitoly dílu posledního jako bych mezi postavami žila a znala je. Myslím, že kdybych potkala Janet Mapleovou, jednu z postav objevujících se v Za hlasem srdce, na ulici, pozdravíme se a vyměníme recepty na bylinkový čaj. A právě setkání s tolika, byť smyšlenými, lidmi a možnost udělat si na vše vlastní názor, dělá z trilogie o Hetty Featherové rozsáhlý historický román (nejen) pro děti. A mojí oblíbenou vedlejší postavou je Hettyin nevlastní bratr Gideon - my vyvrženci společnosti musíme držet pospolu.

I přes veškerou chválu, již jsem zde na tuto trilogii pěla, musím uznat, že se opravdu jedná o knihy pro malé holky, a kdyby se do příběhu chtěl začíst dospělý, nejspíš by z něj nebyl zdaleka tolik u vytržení, jako já ve svých jedenácti až patnácti letech. Jedním z hlavních důvodů je zkrátka fakt, že vypravěčce Hetty je čtrnáct let a příběh se tedy odehrává očima čtrnáctileté dívky. Její vyprávění na mě nepůsobí příliš dětsky ani příliš dospěle - spíše tak příjemně lidsky a subjektivně, rychle jsem se začetla a aklimatizovala v Hettyině světě. Dalším důležitým indikátorem toho, že příběh je pro děti, je styl psaní. Nevím, jak působí sloh v originále, ale předpokládám, že podobně jako v překladu; jednoduše a jasně a bez zbytečných básnických obratů. Během čtení prvního dílu mi občas přišlo na mysl, že zrovna tahle věta by se jistě dala zformulovat méně kostrbatě, ale to vem čert, sama vím, jak těžké je překládat. Délka kapitol nebrání v tom, aby čtení rychle odsýpalo, i když některé z nich mají přes dvacet stran - to také vypovídá o tom, že ač je styl psaní prostý, je chytlavý. Asi to bude z části i příjemným fontem patkového písma, po němž oči kloužou samy.

Už budu asi končit, neboť můj Malý knižní tip začíná dorůstat nepřiměřené šíře (asi má moc kyslíku). Jen jednu věc ještě musím zmínit; právě při čekání na další díly této trilogie jsem poznala, jak kruté umí být otevřené konce. Znáte pojem cliffhanger? Pokud ne, přečtěte si alespoň Konec snění, druhý díl, neboť díky jeho poslední větě se s významem tohoto slova velmi rychle seznámíte. Původně jsem si myslela, že to vůbec nebude trilogie, první díl by se býval dal vstřebat i bez pokračování; ale když jsem dočetla následující modrou knihu, silně jsem doufala v pokračování. A když přišla kýžená chvíle a já se pustila do Za hlasem srdce v očekávání jasného závěru, dočkala jsem se pouze další scény visící na útesu. Opravdu, po dočtení třetího dílu jsem měla chuť sama napsat pokračování, protože co se teda stane s Hetty?!

Naštěstí, nedávno, při malém internetovém průzkumu, jsem objevila čtvrté, volně navazující pokračování. Jmenuje se Hvězdička (anglicky Diamond) a díky poukázce, již jsem před pár dny vyhrála, už čeká na moje přečtení. Jsem docela zvědavá, i když je mi trochu líto, že příběh už nevypráví Hetty Featherová, ale malá Elvíra, holčička z cirkusu. Někde jsem četla, že i z Elvířina příběhu se stane trilogie, což by mne nepochybně potěšilo, navzdory tomu, že za pár měsíců se už nevejdu do věkového rozpětí, pro nějž jsou knihy určeny. Upřímně, myslím, že paní autorka by si mohla do konce života vydělávat psaním knížek ze života všech vedlejších postav, co se objevily v trilogii o Hetty Featherové.


Takže abych to shrnula, tuto knižní sérii vám doporučuji a potěšilo by mne, kdybych našla někoho, koho Hetty a její příběh nadchnul podobně jako mne. Ve Velké Británii byla dokonce uvedena divadelní hra na motivy příběhu a možná, že jednoho dne bude natočen i nějaký film, ale to je spíše taková skulinková informace z komentářů na YouTube. Na závěr vám doporučuji podívat se na oficiální stránky Jacqueline Wilsonové a také shlédnout moc hezké knižní trailery, které by vás ke čtení mohly nalákat mnohem víc než můj trapně dlouhý Malý knižní tip (navíc, ta holka, co v nich hraje Hetty, je prostě hrozně hezká, musíte ji vidět!).


TRAILERY:
Za hlasem srdce ↓

Iris:V
PS. Vím, že tenhle článek není nic moc úžasného. Opakuji slova, mám divné formulace a tak. Ale už jsem ho jednou musela napsat - chystala jsem se na něj tak dlouho.
 


Anketa

Kdybych ještě někdy organizovala nějaký projekt nebo výzvu, zapojili byste se?

Ano
Ne
Nevím, uvidíme

Komentáře

1 Bezjmenná Bezjmenná | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 13:58

Ano od Jacqueline  Wilsonové jsem pár knížek četla a moc se mi líbily.
A moc děkuji za tip co si půjčit (pozítří jdu pravděpodobně do knihovny)

2 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. dubna 2015 v 17:04

Tiež som od Wilsonovej som čítala pár kníh ešte ako... 11 až 13 ročná. Sprevádzala ma akousi počiatočnou fázou puberty. Páčil sa mi jej štýl písania, takže sa ti nečudujem, že sa ti páči. :) Túto trilógiu som však ešte nečítala.

3 Beatricia Beatricia | Web | 5. dubna 2015 v 19:15

Tuto trilogii jsem neznala. Každopádně jsi napsala skvělou a podrobnou recenzi. Tvůj "Malý knižní tip" je moc krásný. ☼☼☼

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 19:47

Tuhle spisovatelku jsem zkoušela číst někdy ve čtvrté, páté třídě. Četla jsem tehdy Zápisky Georgie Nicolsonové nebo tak nějak a tato autorka byla ve stejné poličce v knihovně. Přečetla jsem asi dvě knížky, ale moc mě neoslovila. Jenže tvému úsudku věřím a třeba se někdy budu chtít vrátit a dát tomu novou šanci. :)
Opakuji se, já vím, ale tvé knižní tipy jsou opravdu užitečné. Píšu si knížky na seznam. :D

5 stuprum stuprum | Web | 5. dubna 2015 v 22:55

Je to spanilé děvče! Ale míň hlasu srdce by jí bodlo. :D

6 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 22:31

Zní to vážně dobře, myslím, že mě v nejbližší době čeká cesta do knihovny :D a jestli to tam nebudou mít, budu pěkně naštvaná :D

7 Keeble Keeble | Web | 10. dubna 2015 v 19:07

Není to dlouho, co mi jedna situace z mého okolí hodně vzdáleně připomněla jednu knížku od J. Wilsonové. Složitě, ale docela rychle jsem dohledala její název a vydala se si jí půjčit. Mile mě překvapilo, že jí měli v dospělém oddělení-alespoň jsem si nepřišla tak blbě. Knihovnice se na mě ale dívala dost zvláštně, když jsem si tu knihu vypůjčila. Asi jí nějak nepasovala do ostatních výpůjček...a nebo si budu muset přiznat, že na knížky Wilsonové jsem už moc stará. Každopádně jsem jí přečetla ještě toho dne :D.

8 tajneomne tajneomne | Web | 11. dubna 2015 v 20:36

Zrovna nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak se jmenovala ta spisovatelka od W, jejíž knížky jsem ve třinácti hltala, takže děkuju za připomenutí :) Jmenovitě už si sice nepamatuju, které jsem četla, ale mám dojem, že kdybych některou z nich dostala do ruky, přečtu ji jedním dechem :)

9 Therese Therese | Web | 16. dubna 2015 v 23:32

Ani mně se knihy od Wilsonové nevyhnuly a právě v tom věku okolo třinácti let jsem je naprosto milovala. Většinu z nich jsem už poslala dál, pár jsem si jich ale nechala čistě kvůli citovému vztahu, jmenovitě Dítě do kufru, to byla první kniha, kterou jsem od ní četla, Půlnoc a pak sérii o Sally (První láska, První starosti...).
Mám z toho článku hroznou chuť je zase vytáhnout z knihovny a trochu si jimi zalistovat :D

10 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 19:42

To už je tak dávno, co jsem hltala Wilsonovou! Naposledy jsem četla právě Vzdušné zámky a poté už jsem z literatury tohoto typu definitivně vypadal. Ale ráda bych si osvěžila mysl a ranou pubertu, tak že by? :-)

11 Lady Cathy Lady Cathy | E-mail | Web | 7. května 2015 v 21:16

Pěkný článek. Konec snění momentálně čtu, Nejsem nijak daleko, protože na čtení nemám čas, ale baví mě to. Bohužel čtu druhý díl jako první, Koupila mi jej babička. určitě si v knihovně první i třetí díl půjčím.
Děj se mi moc líbí, a naprosto chápu, proč to můžeš číst stále dokola :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama