Já jako "básník"

29. dubna 2015 v 20:09 | Iris |  Kabelka
Ačkoliv nejsem členem blogového Klubu básníků, rozhodla jsem se vyplnit jím organizovaný projekt Já, jako básník, na nějž jsem nedávno natrefila a velice mne zaujal. Možná, že jsem už pár z jeho otázek letmo kdesi zodpověděla; možná, že se nedozvíte žádné žhavé novinky a že to bude další rozvláčný, nudný článek, jehož podstata je snadno odvoditelná z kontextu (mých básní a okecávaček pod nimi).
Přesto jsem se rozhodla těchto pár otázek zodpovědět. Protože mou tajnou zálibou je zodpovídání cizích otázek. Tyhle otázky se mi obzvlášť zalíbily, tudíž bych je svou účastí ráda rozšířila dál.
Bude mi ctí, když se prokliknete k mým odpovědím.



1. Jak ses dostala k psaní básní?
Jako dítě tak nějak přirozeně, zkrátka jsem měla chuť skládat k sobě slova, co zní podobně (to mi mohlo být tak pět a ještě jsem psala zrcadlově). Myslím ale, že vlastní říkanky si skládalo minimálně každé druhé sotva odrostlé batole, tudíž na těchto prvních počinech nevidím nic zajímavého.
Pak, když jsem měla asi deset let, jsem začala psát básničky "vědomě". Byly hrozné a donedávna jsem se na ně ani nemohla podívat bez otřesů trapností, ale teď je chápu jako vývojové stadium.
Ale abych tedy odpověděla na otázku a nepředváděla zde nějaké politické manévry; k psaní básní jsem se dostala tak, že se mi líbilo tvořit rýmy, verše, sloky, celky.

2. Kde bereš inspiraci k psaní básní?
Teď už hlavně v libozvučných slovech a/nebo slovních spojeních, která mě zaujmou svým charakterem, zvukem nebo významem. Proto se mi v hlavě líhnou nápady během biologie, fyziky a matematiky, tedy předmětů, co mě zas moc neberou, ale používají tolik termínů (jako exponenciela, funghicid, apogelium a další).
Poslední dobou na sobě navíc pozoruji, že na mne inspirace přichází hlavně poté, co si čtu cizí básně - nebo třeba stačí jen tak listovat čísi básnickou sbírkou a sem tam zaměřit pár veršů. Několikrát jsem si kontrolovala, jestli potom náhodou nepíšu jen variace toho, co jsem zrovna přečetla, ale světe div se, není to tak.

3. Zúčastnila ses někdy nějaké básnické soutěže?
Když se nepočítá ta, do níž mne bez mého vědomí přihlásila maminka, když mi bylo sedm, tak ne, nezúčastnila. O žádné jsem nevěděla a chyběly mi potřebné ambice, protože jsem vždy věděla (a i dnes to vím), že nejsem žádný génius a sem tam použiji banální, gramatický nebo chudý rým.
Letos jsem ovšem svolila k tomu, že pošlu něco ze svého šuplíčku do soutěže, již pořádá naše městská knihovna. Pro účast mluví několik faktorů; básně budou před porotou anonymní, takže když se jim ty mé budou zdát hloupé, nemusí se nikdy nikdo dozvědět, že jsou moje; a nikde není psáno, že tam nemůžu poslat něco, co jsem již někde publikovala, takže můžu s klidem vyslat do éteru třeba Modrou laň.
Jediné, co mi vadí, je, že mé výplody budou asi muset projít "skrz" naši profesorku, co nás má na literaturu. Opravdu nemám dobrý pocit, když moje básničky čte někdo, kdo mne zná jako obyčejného nepoetického člověka líně se rozvalujícího po lavici, s okem na punčoše.

4. Na jakém místě se ti básně píší nejlépe? A kde s obtíží?
To je dost těžká otázka. Ještě jsem se nad tím nikdy moc nezamýšlela. Já prostě buď píšu, nebo nepíšu; kde zrovna jsem, to je mi docela jedno. Když mám... poeticky neplodné období, můžu si dělat miliony čajových dýchánků a třeba každý den si jít sednout do romantického parčíku s pomníkem nějakého slavného literáta, ale napíšu si tak maximálně nákupní seznam. Na druhou stranu, když mne líbá Múza, v těch extrémních případech mám hlavu plnou veršů i v hodině tělocviku, a nevytřepu si je ven ani při pokusech o stojku.
Takže na místě moc nezáleží. Jelikož jsem nepodala moc kvalitní odpověď, podělím se s vámi alespoň o dvě osobní kuriozitky; báseň Příště vznikla v přírodovědné učebně (mám tam milé místo úplně vzadu u kostlivce) a povídku Dialog s Darjou jsem napsala, když jsem byla na návštěvě u příbuzných, skoro celou do poznámek v telefonu.

5. Jaká témata básní si vybíráš nejčastěji?
Myslím, že právě v tématech mých básní se nejvíce zrcadlí postupné fáze mého dospívání (nezní-li to příliš vznešeně). Když jsem byla menší, tak od deseti do třinácti let, nebyla jsem schopna napsat nic vážného. Pod mou rukou vznikaly jen samé básničky o opilých zvířátkách - a když už jsem se pokusila o něco "seriózního", byla to docela katastrofa.
Pak se to nějak přehouplo; snad pár měsíců před Hřejivou výzvou (zaznamenat podobné přerody je někdy těžké), a najednou nedokážu napsat nic pořádně vtipného.
Tedy pokud mé pokusy o vážné básně nejsou samy o sobě vtipné.
S tématy to není moc slavné; jak jsem již zmínila, hlavním "spouštěčem" mé literární tvorby bývá něco, co hezky zní, takže občas jsou mé texty trošku plytké. Co se obsahu týče, nejvíc pyšná jsem asi na báseň o Epitafu a na tu o Smutné rybě.

6. Jak vypadaly tvé první básně?

Snídaně světa

Chceš snídat v Číně?
Ne přec tak líně!
Piš si za uši -
- dostaneš suši!

Chceš snídat v Kanadě?
Chyť si na návnadě
úhoře, cejna,
ne však kus lejna!

Chceš v tundře snídat?
Musíš se hlídat!
Dostaneš šišku
a mraženou lišku.

(2010)

...a to je ještě jedna z těch lepších (a geograficky přesnějších, ha ha - teď už vím, že sushi pochází z Japonska).

7. Myslíš, že se zlepšila úroveň tvých básní od té doby, co jsi začala psát?
No... řekla bych, že ano. Už jen proto, že se trochu stydím, když pročítám své staré básně. Ale nevím, to by musel posuzovat někdo nezávislý. Například průběžné výsledky mého dotazníku tvrdí, že mé rýmy jsou trapné, básně nemají myšlenku a ve schématech mám guláš.
Myslím, že s věkem se každý v psaní aspoň malinko zlepší, takže závěrečná odpověď zní Ano, myslím si to.

8. Používáš pomůcky jako rymy.cz/sk? Jaký máš na ně názor?
Podobně jako většina ostatních, co se rozhodli vyplnit tento tag, i já se se stránkou rymy.cz setkala poprvé. Můj názor na ni se ale docela liší od mnohých druhých; myslím si totiž, že je to skvělý nápad, co dal plno práce, a moc se mi celý koncept této stránky líbí. Navíc, nevidím nic ponižujícího ani ostudného na postupu nevím - vyhledám si rým. Mnohdy je to lepší, nechat si poradit od vypočítaných algoritmů, než plácnout první volovinu, která vás napadne, že ano.
Zatím jsem přelouskala teoretický článek, který je podle mne velice užitečný každému, kdo chce přičichnout k psaní básní trochu do hloubky.

9. Chtěla bys vydat sbírku básní?
Samozřejmě, že ano. Ráda bych zařadila svazeček své tvorby do poličky k svým oblíbeným autorům. Nicméně, musel by se najít někdo, kdo by to četl. Musela bych být něčím zajímavá, aby někdo opravdu vzal moji sbírku básní, otevřel ji, začetl se do ní, četl ji vícekrát, začal v ní hledat hlubší významy (můj klasický postup).
Až budu slavná a mrtvá, možná někoho napadne pátrat po mých denících, rozepsaných "dílech", básničkách a obrázcích. Do té doby - koho zajímám? Musela bych být vážně něco extra, aby po mně štěkl alespoň ratlíček. Navíc, většina toho, co jsem napsala, již visí zde na blogu (zbytek jsou mírně obscénní obscénnosti, které by mohly být publikovány leda tak po mé smrti), tudíž nevidím důvod, proč by si někdo z mých čtenářů koupil sbírku básní, jejíž obsah může kdykoliv najít zde.
To nejsou žádné sebevražedné pudy, opravdu ne, ač tak uplynulé řádky možná působí. Třeba je to jinak. Ale tak obecně, neznám nikoho, kdo by si v dnešní době koupil sbírku básní, zvlášť od nějaké neznámé pubertální autorky, jakou jsem já.

10. Popiš několika verši svoji momentální náladu.

Sněhem kryté jarní břízy
Šumí v rytmu mykorrhizy
Já se, duší krytá, směji
Malé pražské odyseji

(28. 04. 2015)

A to je vše. Doufám, že jsem vás k smrti neunudila - a že se třeba také do tohoto dotazníku zapojíte. Otázky sice nezahrnují nominace, ale to nevadí, nominuji vás všechny! Mimochodem, chtěla bych vás požádat o radu. Které z mých básniček se vám zdají nejlepší? Jako že bych je mohla předložit své profesorce a následně i porotě v knihovně? Ha ha, v první chvíli jsem si myslela, že to bude snadné, protože tam můžu poslat téměř cokoliv. Jenže jak jsem se tak začala probírat svým miniarchívem... nevím, nevím, nevím.
Oficiální banner tagu Já, jako básník ↓



Co bude v příštích dnech, to opravdu netuším. Na prodloužený víkend pravděpodobně odjedu pryč (ještě stále si to myslím), budu mít sice wifi, ale nechci s sebou brát svůj netbook, takže vaše případné komentáře budu v mezičase čekovat přes telefon (v překladu: budu se chovat jak závislák). Pracuji na Destrukčním deníku, takže možná zas něco uvidíte. A stále dumám nad smyslem života, což znamená, že se možná dočkáte i mých úvah o všedních a nevšedních věcech.
Užijte si svátek pálení čarodějnic a hlavně první máj!
Vaše Iris :V
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 16:49

Iris, ty jsi má záchrana v časech lenosti a nenápaditosti. :D Díky ti, tohle je skvělý projekt a snad nebude vadit, když se taky zapojím. :)
Moc ráda tě skrze tyhle otázky poznávám a zjišťuji, kolik věcí máme podobných a v čem jsme trochu nebo úplně jiné.

Ve tvém případě je však, myslím, to uvození slova básník zbytečné, píšeš a básníš opravdu mistrně a časem se to určitě bude stupňovat! :)

2 Lucie Mészárosová Lucie Mészárosová | Web | 1. května 2015 v 7:24

Krásný blog, chtěla bych tě pozvat nahlédnout na svůj a poprosit o zhodnocení do komentáře pod některý z mých článků. Pěkný den, a s blogem jen tak dál :)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. května 2015 v 8:48

Iris, děkuji. Připomněla jsi mi, jak pěkná se zdála biologická slova mně A vzpomněla jsem si na jeden svůj dávný verš, který obsahoval slovo myocyta :-).
.
Tvé básně si hodnotit netroufám, protože na tozkrátka nemám pevný kramflek. Alevěřím, že se rozhodneš správně :-)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 2. května 2015 v 18:45

Jinak ještě k těm básničkám, pokud je to stále aktuální, tak tvá poslední se mi opravdu moc líbila. :)

5 Elizabeth Elizabeth | Web | 4. května 2015 v 18:06

Pekne spísané. :) Ja som ako malá skladala básne o prírode, aj keď to boli pomerne katastrofálne rýmy a... no. :D Potom sa to prehuplo k básničkám o láske a teraz...? Všetko možné, čo ma inšpiruje. A často sú to slová. Napríklad si niečo čítam a jedno slovo mi tak udrie do očí, že sa musím okamžite pustiť do písania. A raz ma inšpirovalo aj divadlo.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama