Žádná pohádka na dobrou noc

13. března 2015 v 17:39 | Iris |  Malé knižní tipy
(Ruta Sepetysová - V šedých tónech)

Dobrá kniha se čte dvakrát. Minimálně, samozřejmě; ale řekla bych, že ten moment, kdy vás něco donutí vzít knihu podruhé do ruky a znova ji přečíst, je zlomový, pro vás i pro knihu. Vy jste příběhem nadšeni a jeho autor očividně odvedl dobrou práci. To by bylo na úvod.
Už dlouho uvažuji o tom, že čas od času proložím všemožnou vlastní literární tvorbu povídáním o nějaké knize, která mne zaujala a již bych vám chtěla přiblížit a doporučit. Nemám na mysli opravdové recenze, neboť na takový rozsáhlý publicistický útvar se necítím; spíše taková doporučení, medailonky, malé knižní tipy.



A nedávno jsem přistoupila k své poličce s knihami a do oka mi padl titul V šedých tónech od autorky Ruty Sepetysové. Během necelých čtyř dnů, během nichž jsem se již podruhé dobrala na konec této knihy (přo někoho standartní čtecí čas, pro mne však rekord) mne napadlo, že právě tohle je jedna z těch knih, jež bych vám chtěla přiblížit. Pevně doufám, že se mi to povede.

Děj knihy se odehrává na začátku čtyřicátých let minulého století a na začátku se spolu s hlavní hrdinkou (a také vypravěčkou), patnáctiletou Linou Vilkasovou, ocitáme v litevském Kaunasu. Pobaltské státy byly obsazeny Sovětským svazem a Stalin nyní usiluje o jejich smazání z map, jak je v knize několikrát popsáno. Jedním z jeho prvních kroků k cíli je zbavení se původního obyvatelstva těchto Estonska, Lotyšska a Litvy; a s jeho nelidským způsobem nás obeznamuje právě kniha V šedých tónech.
Vážně se jedná o neobyčejně strhující příběh. V této knize jsem se setkala snad s nejlepším začátkem všech dob; bez jakýchkoliv dlouhých úvodních řečí a lyrickoepických popisů okolí, autorka hned a bez obav skočila do děje. Dle mého názoru je to právě chytlavý a napínavý začátek, čím si kniha získá čtenáře. Tady se to, jak jsem již zmínila, povedlo. Hned na začátku první kapitoly totiž Linu spolu s maminkou a desetiletým bratříčkem Jonasem odváží NKVD. Večer, ve tmě a hlavně narychlo; Lina se dokonce nestihne ani převléci z noční košile. Do neznáma. Vážně, od první stránky se dá napětí krájet. Pokud si myslíte, že si dáte rychlé desetiminutové kafíčko a "přečtete si prvních pár stránek", ujišťuji vás, že po chvíli zvednete zraky, o šálek kávy si budete leda tak chladit ruce a hodiny budou ukazovat o trochu vyšší hodnotu, než jakou jste očekávali. Myslím, že kdybych si na čtení nevyhradila v obou dvou případech dostatečné množství času, byla bych celé dny nesvá a nemohla se na nic soustředit. Příběh má tak rychlý spád, že prostě strhne.
Hlavní postava, Lina Vilkasová, mi byla sympatická. Myslím, že bychom si docela rozuměly. Kromě věku bych s ní sdílela i její největší koníček, jímž je kreslení (akorát se obávám, že bych za ní dost pokulhávala). Jak tak příběh plyne, dozvídáme se například, že se Lina chystala nastoupit na letní uměleckou školu, jenže nenadálý odvoz všechno změnil. Kreslení má v příběhu docela zásadní úlohu; ať je kde je, Lina si vždy dovede šikovně obstarat papír (nebo něco, co se mu vzdáleně podobá) a kreslicí potřeby. Kreslí obrázky pro svého tatínka, jehož NKVD také odvezla, a doufá, že se k němu nějakou cestou dostanou; kreslí, aby zachovala litevskou kulturu. Kreslí dokonce i politické karikatury, jež schovává všude možně po svých zavazadlech. Má strach, ale její odhodlání ho převyšuje. Takhle nějak si představuji hrdinku.
Hodně propracované, uvěřitelné a představitelné postavy. Charaktery, ať už hlavní nebo vedlejší, se Rutě Sepetysové opravdu podařily. Ačkoliv kniha nebyla ilustrovaná, dokázala jsem si všechny hrdiny (více či méně matně, moje fantasie zas takový borec není) představit a sžít se s nimi. Myslím, že bych je na ulici poznala, i když jsem jejich tváře nikdy neviděla. Lina, Jonas a Jelena Vilkasovi, ale i paní Rimasová nebo plešatec pan Stalas; dokonce i poněkud rozporuplná osoba Nikolaj Kreckij, všichni jsou nám v příběhu vykresleni opravdu detailně. A přirozeně; s jejich povahami se seznámíme v průběhu knihy.

Budete-li číst těsně před spaním, pravděpodobně to nebude těsně ptřed spaním, neboť kniha vám nedá spát. Jak říká nadpis - není to žádná pohádka na dobrou noc. Tedy soudě podle sebe. Příběh je plný nelidské krutosti a lidského utrpení. Mimo jiné i nemocí, vší a nechutností páchaných z hladu. Ačkoliv jsem se - naštěstí - v podobném prostředí nikdy neocitla, celý příběh na mne působil velice realisticky. Tím kniha V šedých tónech předčila má očekávání; přece jen, psát beletrii odehrávající se v koncentračních táborech a podobně krutém prostředí je dost tvrdý oříšek, zvláště nepíše-li autor z vlastní zkušenosti.
Ruta Sepetysová dokonale vystihla vážnost celé situace, ale zároveň vyprávěla s lidskou lehkostí patnáctileté hlavní hrdinky. V doslovu autorka zmiňuje, kolik toho pro autentičnost své knihy absolvovala; konzultovala tuto problematiku s několika psychology a dokonce se nechala zavřít do bývalého sovětského vězení. Nutno podotknout, že záměr, s nímž příběh vznikal, je velice ušlechtilý; dědečkovi Ruty Sepetysové, původem z Litvy, se povedlo uprchnout v době sovětské okupace do Spojených států a spisovatelka se rozhodla prostřednictvím této knihy přiblížit veřejnost osudy mnoha obyvatel Litvy, jimž se emigrovat nepodařilo.
Zkrátka, abych to shrnula a nedělala tady z toho elaborát na pět normostran - kniha V šedých tónech mne opravdu nadchla a budu ráda, když si ji přečtete. Příběh má spád, navíc je rozdělen do tak krátkých kapitol, že jich přečtete klidně deset na posezení (dvacet na poležení). Historický román, živé a uvěřitelné postavy, zvláštní smutná poetika; konec, o němž budete váhat, jestli je tedy dobrý nebo špatný. A vy, kteří máte rádi romantiku, nepřijdete zkrátka; lovestory skrývající se V šedých tónech se ani mně nezdála jako klišé a kýč (a to už je co říct!).
(Ještě jednu knihu, jejíž autorkou je Ruta Sepetysová, jsem přečetla. Jmenuje se Potrhaná křídla a odehrává se v padesátých letech v New Orleans. Mám v plánu si ji také přečíst podruhé; je neméně skvělá.)



Tak co? Vydáte se Lině Vilkasové naproti?
Iris:V

 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 13. března 2015 v 17:59

Když jsi mi před nevím jakou dobou posílala ten mail s knižními tipy, vzala jsem si to k srdci a mám už přečtené dvě knížky. V šedých tónech mě velmi láká už kvůli tématu, je to zase něco trochu jiného a přesto pro můj výběr tak typického... když uspěju v dějepisné olympiádě a získám poukaz do Kanzelsbergra, koupím si nejspíš tohle. :) Dějepisné to, myslím, taky je. :D

2 :* :* | Web | 14. března 2015 v 0:17

Zajímavá recenze :), docela mě to oslovilo, už musí být, abych vzala knihu, ani nevím, kdy to bylo naposledy, kdy jsem vzala do ruky knížku :). Možná bych měla začít zase číst, když o té knize tady tak čtu, hlavně mě zaujalo, že je to napínavé už od začátku :).

3 Lauralex Lauralex | Web | 14. března 2015 v 14:25

Už jsem o ni slyšela a nejspíš si ji přečtu (až se k ní dostanu :D).

4 Heaven Heaven | E-mail | Web | 15. března 2015 v 15:39

Tato kniha se mi hodně líbila, všechno to prostředí Sibiře a táborů, ve kterých chudáci lidi museli žít, bylo popsáno tak poutavě, že mi z toho až běhal mráz po zádech.

5 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 18. března 2015 v 6:46

Připisuji ji na seznam. Bohužel dost hluboko, ale uvidíme, třeba si jí všimnu dřív. :D

6 vrania vrania | E-mail | Web | 20. března 2015 v 15:09

Knihu som čítala pred pár rokmi a môžem iba súhlasiť =)

7 Amálka Amálka | Web | 19. dubna 2015 v 19:46

Pěkná recenze, o knize slyším prvně. Jinak super anketa, ta mě fakt rozesmála :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama