-tmosféra

6. března 2015 v 20:39 | Iris |  Šuple
Noc je místo, kde vycházejí hvězdy a za den nastřádané sny; ty první chtějí zářit a ty druhé se stát vzpomínkami, děsy a touhami. Když začínám přetékat dojmy, nořím se v svou vlastní potemnělost a zhýčkanost, neboť najednou je všude kolem mne a zaplavuje i zcela nepotemnělé a nehýčkané věci.
Víte, sejdeme se v tichém a stinném apogeliu, tam, kde amoniakové slzy stékají v klesajících exponencielách po vlasech až na hruď. Čekání má pouze tehdy cenu, nesete-li oceán v srdci a historický atlas světa na mysli; procházím tedy iónským sloupovím, nesprávně používaje přechodníky, a vnímám ženský princip, jímž vás obklopím, až přijdete.
Utvrzují mne v tom, že se mé sošné iónské sloupoví oděné v kluzkých punčocháčích bude muset obejít bez toho vašeho. Je to smutné, neboť dívky, jež nemají mnoho příležitostí, se obzvláště rády topí v modrých očích starších pánů. Beznadějně rády. Stačí do nich jemně šťouchnout, na břehu je drží síla nepřímo úměrná jejich váze, tudíž žalostně malá, setrvačná.

Noc je místo, kde iónský řád splývá s dórským, aby se zrodil sloup korinthský, překrásný počátek konce. Mé duhovky nesou již od narození barvu zelenou, což znamená, že jsem byla méně dítětem, než jste vy dnes. Usínám a zachraňuji den.


.... ... .. . .. ... ....

Pokus o další hybridní minižánr. Nazvala jsem ho Básnická próza a důvodem jeho vzniku je má neschopnost toto téma zveršovat. Fikce, sny, něco málo z reálného života (všechny děti prý mají modré oči, když jsou miminka. Já je neměla modré nikdy. Možná proto jsem podvědomě přitahována cizím modrým okem neumíme to vyskloňovat, použijme tedy synekdochu jak v Divé Báře) a obrázek, na nějž jsem pyšná, neboť se jedná o můj vlastní výhled z okna. Vypadá zfetovaně, což není cílem, přátelé.
Jak jsem již naznačila tím luxusním červeným nápisem v horním boxu, články budou. Jsem jen příliš líná tvořit, ach, a zaneprázdněná, och. Mám v plánu rubriku o svých oblíbených hudebních interpretech a také nějaké ty knižní tipy, což jsem už párkrát zmínila. V rozepsaných mi dlí a tlí článek o mém deníčku (není to tak úchylné, jak to zní!) a také bych vás ráda zasvětila do tajů-netajů svého Destrukčního deníku.
A mimochodem, tímto článkem jsem se opět vrátila k svému oblíbenému drabble - přesněji tedy double drabble. Jen si ta slova spočítejte! (hi hi)
Iris:V
PS. Možná to nemá tolik smyslu jako ostatní krátké útvary, jež plodím. Možná to má smysl jen pro mne. Možná to vlastně nepotřebuje komentáře. Možná bych to ani neměla zveřejňovat. (To je můj tradiční myšlenkový pochod před zveřejněním článku.)


 


Aktuální články

Reklama