Hřejivá výzva... končí

21. března 2015 v 11:11 | Iris |  Hřejivá výzva
Když jsme s Vlastou vymýšlely na Skypu "nějakou kreativní psací výzvu, která by nám oběma vyhovovala", ani náhodou jsem nečekala, že se z toho vyvine Hřejivá výzva s více než dvaceti účastníky a že se budu se svou ručně vyrobenou zelenou ikonkou setkávat na takovém množství vašich blogů. Proto za nejdůležitější část tohoto posledního článku považuji poděkování všem, kteří se zúčastnili a přispěli svou hrstkou do mlýna - a nezáleží na tom, napsali-li jste článků čtyřicet tři, dvacet nebo třeba jen tři. Jde o pocit, o hec; sama jsem byla přesvědčena o tom, že s výzvou seknu po prvních deseti úkolech a už nikdy se nevrátím (jak to mám ve zvyku, když se pokouším napsat nějaký "román"). Takže - patří vám všem velký dík a vaše jména s dovolením zůstanou na konci úvodního článku.


(Tohle fotila Vlasta)

Vlastně nad závěrečným shrnutím přemýšlím už dlouho. Možná od dvacátého úkolu, od Vánoc, prostě od chvíle, kdy jsem opravdu začala věřit tomu, že se doberu až sem, k číslu čtyřicet tři. Mé představy putovaly od těch vskutku velkolepých (například výběr toho nejlepšího od všech účastníků Hřejivé výzvy a vydání elektronického sborníku - jenže kdo by to vlastně četl?!) až po zasněné drabble týkající se tématu Konec z úplně jiného konce. Nakonec jsem se ustálila u zlatého středu - přece jen, moc talentu na velkoleposti jsem nenabrala - a zcela sobecky shrnnu svůj průběh Hřejivé výzvy. Jak jsem psala, jak mi to šlo a nešlo, jak jsem váhala nad zveřejněním. A nakonec také výběr článků, jimiž jsem podle sebe splnila úkoly nejlépe.

Myslím, že ke vzniku výzvy se už nemusím více vyjadřovat. Vznikla tedy a pak byla na světě - a vy jste se zapojovali (a z mého úvodního článku mimochodem udělali nejkomentovanější článek tohoto blogu! Má jich 79! Díky!) a já se pokoušela psát. Zpočátku jsem sázela spíše na úvahy, ale pak jsem se od nich rychle odvrátila, neboť mi jaksi došly argumenty. Musím říct, že mne Hřejivá výzva naučila psát povídky. Nevím tedy, jedná-li se o opravdové povídky (ačkoliv se na blogu zdají být dlouhými, v porovnání jsou krátké), ale některé z nich se dočkaly i čtenářského úspěchu a pár jsem dokonce dosadila i na Téma týdne - zrovna se hodily.
Výzva mi takřka nedala vydechnout. Od října do února mi prostě pořád něco "leželo na stole", měla jsem rozepsaná dvě nebo více témat, vždy jsem si dělala malý noční brainstorming, abych shromáždila a protřídila nápady. (O tom, že mne psaní pronásledovalo takřka na každém kroku, vypovídá můj nedávný nález průsvitného papíru s načatou povídkou - v sešitě na chemii, haha.) Vzniklo několik hybridů, moc divných i pro mne, jež jsem nakonec přepsala. Stvořila jsem si pár dystopií a pár světů a lidí k obrazu svému, několik hrdinů, s nimiž bych se ráda potkala i v opravdovém životě. Zhmotnila jsem Darju jakožto svou osobní múzu a vznikly též (minimálně) dva popisy vlastní osoby. Se dvěma úkoly jsem měla takový problém, že veřejně vyjadřuji svoji nespokojenost s nimi; jedná se o úkol č. 6 a úkol č. 36. Ale všichni občas něco nedáme a já jsem navíc odmala vedená k tomu, abych věci, jež mi dělají problém, s větší či menší elegancí přeskočila a pokračovala dál. Pokud jsem si během výzvy něco nepřála, bylo to zaseknutí u úkolu. Možná je to špatný přístup.
Na začátku jsem si představovala, jaké to bude, až celý ten seznam zalním odkazy na články. Teď tomu tak je - a musím říct, že se jedná o pocit příjemný a pro ego vskutku hřejivý. Takový seznam mi po rozkliknutí říká - "Jo, teď jsi něco dokázala." Byť jde o pouhé splnění něčeho, co jsem si sama předsevzala, o pár článků, jimiž jsem nikomu nezachránila život, zvířátko ani rodinu. Psala jsem pro dobrý pocit a ten jsem také dostala, takže v mém případě Hřejivá výzva splnila svůj účel.
Navíc jsem se přesvědčila o tom, že mne psaní baví.

(Mimo jiné jsem si upevnila svou 'lásku' k otevřeným koncům a drabblíkům a též jsem se naučila zveřejňovat nevtipné básně. Tedy aspoň doufám, že se jim moc lidí nezasmálo. Anebo vlastně proč ne. Zlepšila-li jsem někomu den, těší mne to.)

A nyní seznam článků, jež neskromně považuji za své nejlepší (abych nepůsobila příliš sebevědomě, jde převážně o ty, při jejichž opětovném čtení nemám chuť zahrabat se do peřin a nedívat se na monitor); nedokáži je seřadit vzestupně ani sestupně podle toho, jak se mi líbí, jsem ráda, že se mi povedlo je vůbec shromáždit. A odkazy se otevřou na nové kartě, tak snad vám to nevadí.
V pološero se noří třetí téma, první báseň výzvy, s povinnými slovy. Vražedné zadání, s nímž jsem se nakonec tak nějak vypořádala.
Příběh Muž, který vidí konvice vypráví o zvráceném vztahu. Je to páté téma. Příběhy se zadanými začátečními slovy byly také velká chuťovka - dělaly mi asi největší problém.
Díky desátému úkolu jsem dala dohromady Svůj malý itinerář cesty časem, o nějž bych se s vámi ráda podělila.
Povídka jménem Příliš dlouhé procitání je inspirována mou oblíbenou písní (= úkol č. 15) a jsem s ní spokojená, neboť je docela drsná, smím-li to tak nazvat. Také jsem s ní měla potíž kvůli historickým reáliím. Musela jsem si googlit, kdy vzniklo rádio. (Také sobecky přiznávám, že se mi líbí název, hihi.)
Následující úkol, báseň Modrá laň, na tento seznam zařazuji, protože jste na ni reagovali velice mile, i když to moc nebyl příběh o vesmíru. Díky.
21 je mé šťastné číslo a také číslo dalšího vybraného úkolu. Nic podobného jako double drabble Kornelův konec světa asi zase dlouho nenapíšu.
Článek číslo dvacet čtyři, O místě, kde jsem vyrůstala, sice nepovažuji za nějaký extra skvost, ale píšu v něm o Harrachově, kam se budu vždy ráda vracet, a proto má místo na tomto seznamu.
Pohádku O smutném nákladním voze taktéž považuji za velice ojedinělý kousek ve svém archivu. Úkol č. 27.
Krátká povídka o sestře Karolině je asi právě ten výplod, jehož si tajně vážím nejvíc. Devětadvacátý úkol, příběh se zadanými slovy, myslím, že jsem ho dala celkem slušně.
...podobně střežím i další krátkou povídku jménem Barvoslepý, která je trochu snivá a dost nedějová. Úkol dvaatřicátý.
A jako poslední úkol, jehož výplň sázím na pomyslný stupeň vítězů, jsem vybrala tak trošku historický příběh o dívce, která Neutíká. Nese číslo třicet sedm.

Tady tento článek pravděpodobně končí. Tedy, mele z posledního. Dovolte mi ještě jednou poděkovat vám všem, kteří se o naši výzvu zajímali a jimž třeba přinesla inspiraci; velký dík patří účastníkům, kteří si na blog umístili odkaz sem ke mně, čímž mi opravdu velice zvýšili návštěvnost (a dovoluji si tvrdit, že mi přibylo i několik čtenářů).
Mějte hezké jaro, jež dnešním dnem začíná, a pište dál! Pište cokoliv, udělá-li vám to radost a pročistí-li mysl.
A na závěr vás poprosím o vyjádření do ankety. Kdybych se někdy (ve vzdálené budoucnosti) opravdu rozhodla uspořádat nějakou novou, pravděpodobně menší, výzvu, která by nemusela nutně spočívat ve psaní na zadaná témata... mohla bych s vaší alespoň částečnou účastí počítat? (I když, předpokládám, že se nedá kliknout jednoznačně na Ano, když ještě nevíte, co to bude, že, a nevím to ani já.)
Vaše (ohřátá)
Iris :V

 


Anketa

Kdybych ještě někdy organizovala nějaký projekt nebo výzvu, zapojili byste se?

Ano
Ne
Nevím, uvidíme

Komentáře

1 Marky Marky | E-mail | Web | 21. března 2015 v 12:15

To tak neskutečně rychle uteklo a já jsem těsně za půlkou? Jakože cože? :D
Asi něco takového mi teď víří hlavou. Hřejivá výzva mi (aspoň myslím) hodně pomohla a dala mi námět na knihu (protože Hope prostě nemže vyhrát! Ne a ne a ne!)... Vlastně mě provázela skoro hned od začátku blogování - druhý den po založení blogu jsem se do ní přihlásila. Tak nevím, jestli výzva formovala blog nebo blog výzvu. Každopádně díky za to, že jsi tím, kým jsi (ne, teď fakt nemluvím k té výzvě) a že jsi mi dodala tolik potřebnou inspiraci a potřebu se stále zdokonalovat.
A už jsem pomalu dosáhla takové délky komentáře, že se myší dostanu nahoru až za milion let, takže asi končím. Ovšem ne s Hřejivou výzvou. Tu si dopíšu, protože mě to baví. A jak jsi psala v úvodním článku, člověk získá víc, než jen příjemný pocit naplnění...
(S)Měj se a inspiruj dál :)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 21. března 2015 v 13:25

Taky momentálně píšu článek... :)
Tahle výzva byla opravdu Hřejivá. Zahřály mě tvá slova, která jsem poctivě hltala namísto nějakého hříšného jídla, zahřálo mě, když jsem viděla, kolik lidí to zaujalo a kolik lidí zkusilo své nápady.
Myslím si, že jsme s touhle výzvou neudělaly chybu. Jsem ráda, že jsem ti onehdy v září napsala a že jsme to daly dohromady, vždyť z toho opravdu vzniklo něco, na co můžeme být docela pyšné, jen tam někde uvnitř, ale přeci. Svět to nezměnilo, ale změnilo to nás. :)

V anketě hlasuji jednoznačně ANO, protože věřím, že to, s čím přijdeš, bude skvělé. :) Já bych taky ráda v létě uspořádala třeba nějakou soutěž typu této (http://kariol.blog.cz/1307/co-se-skryva-v-cajovniku), protože mě strašně bavilo číst nápady ostatních, ale uvidíme. :)

Užívej si hřejivého pocitu na těle i v duši a měj se. ;)

3 Elizabeth Elizabeth | Web | 21. března 2015 v 13:41

Výzva to je úžasná, bohužiaľ sa mi ju nepodarilo splniť. :-( No vravela som si, že na témy by som chcela písať aj po uplynutí termínu, pretože nápady mám.

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 21. března 2015 v 20:44

Gratuluju k dokončení výzvy. =) Mně se to nakonec taky podařilo, ale byl to teda boj. A jak už jsem psala v záverečným článku, myslím, že jen tak se ničeho podobnýho nezúčastním, protože je to pro mě zkrátka moc stresující a moc velkej tlak. =D Jako jo, bylo to fajn, odvedly jste při vymýšlení témat skvělou práci, ale asi si to příště odpustím... =D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama