Příště

26. února 2015 v 22:09 | Iris |  Šuple
PŘÍŠTĚ

Zšedivělých skrání
Budu věčným klidem
Budu střelnou zbraní
Budu funghicidem



Místo kalamáře
Budu láhev vína
Budu věčná záře
Budu pavučina

Zběh Martova pole
Budu na oprátce
Budu holub v dole
Budu světovládce

Zánik kalendáře
Bude moje vina
Budu kazit tváře
Budu kocovina

Krmit život z dlaní
Budu kyanidem
Budu do skonání
Dokonavým videm
ĚTŠÍŘP

Budu funghicidem
Budu střelnou zbraní
Budu vláčným klidem
Zšedivělých skrání

Budu pavučina
Budu věčná záře
Budu láhev vína
Místo kalamáře

Budu světovládce
Budu holub v dole
Budu na oprátce
Zběh Martova pole

Budu kocovina
Budu kazit tváře
Bude moje vina
Zánik kalendáře

Dokonavým videm
Budu do skonání
Budu kyanidem
Krmit život z dlaní

.... ... .. . .. ... ....

Žiji, přátelé - tedy zatím žiji. Má týdenní odmlka znamená pouze to, že se budu vymlouvat na zaneprázdněnost a na dopsanou výzvu. Však si taky od mých "srdcervoucích" povídek musíte oddechnout.
Tato báseň vznikla v hodině biologie. Slyšela jsem slovo funghicid a hned to tam bylo, první dvě sloky. Jedná se o mou klasickou říkanku se šestislabičnými řádky, pokus o ne-mluvnické rýmy. Struktura (s tvarem slovesa být, jež se zde výjimečně opakuje schválně) je v poslední sloce záměrně porušena, aby to bylo jasně zakončené.
To by bylo asi vše ke struktuře; nyní něco málo k obsahu.
Možná mne podvědomě inspirovala kniha Tulák po hvězdách, jejímž autorem je Jack London a již jsem nikdy doopravdy nedočetla, ačkoliv už jsem se několikrát prohlodala skrze sáhodlouhé vzpomínky Darrella Standinga až k polovině příběhu. Báseň tak trochu zjednodušuje téma minulých (a budoucích) životů, to, co jsem chtěla naznačit, by se možná dalo popsat i jako létající a nesmrtelná duše, ale opět platí, že interpretace je na vás.
A teď to, co vás možná napadlo jako jedno z prvních; těchto pět sloček (mimochodem, na mne docela dlouhá báseň) jsem se rozhodla publikovat ve dvou verzích, jelikož jsem se nemohla rozhodnout, která je lepší a líbí se mi obě. Souvisí to s mou poetickou taktikou, jež spočívá v převracení řádek, slok a rýmů. Takové puzzle, tři sloky na dvou papírech, když to zjednoduším.
V hodině literatury jsem se mimo jiné dozvěděla, že přílišné rozbory textů brání představivosti. Tudíž končím, ačkoliv bych mohla semo tamo převracet každou řádku, abych objasnila tu kocovinu, Martovo pole a tak.
Iris:V

PS. Je třeba číst ji pomalu a tiše. Jsou to hesla (proto každý řádek s velkým písmenem), nepokoušejte se ji recitovat, protože pak ztratíte i poslední iluse o mém básnickém umu.
 


Aktuální články

Reklama