Město země

4. února 2015 v 17:09 | Iris |  Hřejivá výzva
Město země

Lovím z očí zášť
jak z ulic tmu,
ze svých dvou duhovek,
co ve mně drží cosi
a nedokáží to pustit ven.



Pěkné oči.
Mrtvé panenky!

Vzájemní nepřátelé
vnitřních tenkých tkání.
Kypím čímsi.
Lovím to ze sebe
a ukládám do cizích
útrobních panenek.
Vraťte mi to.
Ráda bych pozbyla,
přesto jen nabývám.
Přetékající
a otupělá
tvář kypící životem.


Lovím z ulic tmu
jak z očí zášť,
dvě zašedlé nohy,
co ke mně vedou cosi
a nedokáží mne rozběhnout.

Pěkné nohy.
Mrtvé kotníky!

Odporný, maniacký
step-dancing po mých snech
Cosi stále nemám,
lovím to v ulicích.
Vyvrhuji další a další sny,
až nakonec nechci nic, než
být úplně malinká a sama.
Vzkypěla jsem
mládím a chutí.
Všechno jsou Pompeje
a já jak hloupý, pitomý ničitel
pláču mentol, žlutou a růžovou.

Dokonáno jest,
město ve mně je ze mne,
je země a já jsem

prázdná rezonující schránka.

.... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... ....

Tohle vzniklo omylem, jednou o volné hodině, když mne ještě plnými doušky hltalo otupění. Neměla jsem v lásce lidi ani sebe. Myslím, že mě z toho dostalo hlavně to, že teď před prázdninami se hodně spolužáků rozhodlo nejít do školy. Ale ne, vážně. Jsem v pořádku. Nemám zapotřebí se dělit o nějaké psychické problémy se světem. Dívejte se na to... prostě jako na básničku.
On ten volný verš je pro mě stejně pořád oříšek. Sedím nad tím a přemítám; je to báseň? není? Možná by automaticky byla, kdybych se stala známou umělkyní. Nevím, uvidíme.
Takového pitvání vlastního stavu se ode mne už zase dlouho nedočkáte; nemůžu si pomoct, je to známka povrchnosti a marnivosti.
A na závěr ještě jedna otázka; lze napsat veselou volně veršovanou báseň?
Hřejivá výzva č. 39. Téma Město.
Iris :V
PS. Zdá-li se vám to jako odpad, neničte mi, prosím, mou malou dušičku.
 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Aktuální články

Reklama