Designové trable

1. února 2015 v 20:49 | Iris |  Kabelka
Nesuďme knihy podle obalu. Nesuďme lidi podle vzhledu. Vždyť na tom nezáleží. Slupka není podstatná, důležité je to, co na nás vykoukne, když tu slupku odloupneme. Ale upřímně - přece jenom je třeba nějak si tu slupku kultivovat, přejeme-li si, aby opravdu někdo přišel a nahlédl pod ni.
Tak, to by byl vyčerpávající pseudo-filosofický úvod a nyní k věci. Design blogu! Již jsem četla a slyšela mnoho názorů hlásajících to, že vlastně není vůbec důležitý povrch, ale obsah, s čímž si dovoluji nesouhlasit. A jako ten povrchní, odsouzeníhodný příklad použiji sebe samotnou. Hned na začátek přiznám, že co se týče knih, opravdu je nesoudím podle obalu. Většinou si přečtu anotaci a svazek odložím až pak; zrovna včera jsem se vyskytla v jednom celkem rozsáhlém knihkupectví a všechny young-adult knihy mne unudily již oním odstavečkem na zadní straně desek. Ale to odbíhám od tématu... Knihy si tedy nevybírám primárně podle obrázků na obálce, nicméně si myslím, že na internetu to funguje trochu jinak.

Toto je můj první grafický pokus. Ha, ha, ha.


Když přijdete na nějaký blog, který jste ještě nikdy předtím neviděli, design je to, co vás uhodí do očí. Až potom článek - obsahu tedy nepřipisuji o nic menší význam, ale bohužel, přichází na řadu až jako druhý. Tomuto nežádoucímu jevu mnohdy nevědomky pomáhají blogeři, kteří si nastaví obrázek v záhlaví tak, že zakrývá celou stránku a návštěvník tedy musí srolovat, aby se dostal ke ctěnému a očekávanému článku. A to působí trochu... nedomyšleně a nepohodlně, proto je to tak často zmiňovaný designový neduh.
Mne osobně většinou odradí příliš přeplácaný a tak nějak dokonale graficky zpracovaný design. Zvláště když se dlouho načítá a obsahuje mnoho obrázků celebrit, které neznám/neumím zařadit (to je moje chyba, pravda). Nebo když je zřejmé, že si ho dotyčný bloger sám nevyrobil, ale nastavil si ho, a to tak, že špatně. Mne by například hrozně rozčilovalo, že mi na designu někde něco nesedí! Může to být prohlížečem, mou malou obrazovkou nebo tak, ale stejně je to trochu deprimující. Stejně tak moc dlouho nevydržím pročítat blog, kde je naprosto nesmyslně nastavené animované pozadí stránky. Ať to bliká nebo tam třeba padá sníh - dříve nebo později z toho začínám mít tiky. O různých křiklavých barvách a neadekvátních odstínech či velikostech písma ani nemluvím, jelikož to bylo už komentováno tolikrát, že si snad už všechny potrefené husy přebarvily svítivě zelený Impact na příjemnější khaki.
Přichází obávaný úryvek, v němž budu vzpomínat na své dětství. Tak tedy, když jsem začínala se svým Ťutíčečkovým blogísečkem, naprosto mne nadchly všechny designové možnosti nastavení, jež Blog.cz nabízí. Například jsem nastavovala nepasující obrázky s kočičkami jako pozadí nadpisů boxů v menu. Nebo mi neúměrně dlouho trvalo, než jsem přišla na to, jak odstranit ze záhlaví název blogu. Když jsem překonala tyto čistě začátečnické trable, posedla mne touha po profesionálním designu. Takovém, jaký si vyrobím sama, samozřejmě, jelikož představa, že se mi bude někdo cizí šťourat v nastavení blogu, se mi mírně příčila. Což byl docela problém, jelikož jediné, co jsem měla k disposici, byl program Malování. Přiložený obrázek je malá ukázka paskvilů, které tak vznikaly (stažené obrázky + Malování + chatrná angličtina osmileté holčičky).

Další kapitolou se stala klikací ikonka. Pamatujete si, jaké to bylo, když textový editor Blogu ještě nenabízel možnost udělat z obrázku odkaz? Ano, tak právě v téhle době jsem vyrůstala a trpěla touhou po dostatečné znalosti HTML kódů, abych mohla mít svou vlastní klikací ikonku. Je směšné, že jsem tenkrát neznala ani ono referáty zachraňující kouzlo jménem Ctrl+c, Ctrl+v, tudíž mi bylo opisovati to všechno slovo od slova, znak od znaku. Přiznávám, byla jsem možná trochu blbá, že jsem si to nikde nezjistila. Ale jednalo se o fakt velké dilema. Jsem tak šťastná, že teď už to umím (a neznamená to, že mi ke štěstí stačí málo!).
Potom jsem si stáhla program jménem Gimp. Nutno podotknout, že jsem se toho v něm moc nenaučila, ale vznikl v něm můj první design, z něhož necukaly oči. Bavilo mne vytvářet psychedelické spirály, ale v té době jsem to ještě nevyužila tak, jak by se mi to líbilo dnes. Navíc jsem se pořád snažila o takový ten profesionální design, který má spojené okraje se záhlavím a musí se tak složitě nastavovat.
A tak, se založením dalšího blogu, jsem se rozhodla konečně si design objednat. Nějak ze mne opadly rozpaky z cizích grafiků lezoucích mi do galérie blogu a má milá amatérská stránka získala opravdu pěkný design s motivem... hlavního města Prahy. Možná, že to zní divně, ale vypadalo to vážně hezky, moc se mi to líbilo. Laděný do modra, profesionální, ale nikoliv přeplácaný,... kdybych nebyla líná, hned běžím do administrace bývalého blogu a dám vám sem odkaz. Nebylo příliš důvodů pro změnu designu; snad se mi jen omrzel.
Ano, to je ten hlavní problém. Každý, sebehezčí, design, se mi okouká a pak jsem přesvědčena, že už nudí i mé nečetné čtenáře. I to je důvod k tomu designovému asketismu, který zde v posledních letech probíhá. Bílá stránka, minimální výzdoba záhlaví a tak. Akorát mne trošku štve to přeplněné menu, ale nemám to srdce vyšoupnout ani stampíky (aneb abyste se dozvěděli ty nejpodstatnější věci o autorce hned na první pohled), ani videa (obě písničky mají prostě zásadní sdělení, nejde je dát pryč). Již dlouho také bojuji s holými okraji stránky; víte, kolik krásných obrázků jsem si už odsud stáhla? Ale jakékoliv okraje mi připadají překombinované a nehodící se a tak nakonec opět skončím u svého přehnaného minimalismu (také s tím má něco společného má domněnka, že "blogy laděné do bíla vypadají profesionálněji a čtenář se může lépe soustředit na text").

A já grafička fakt nejsem - to je další z důvodů. Jednou jsem vyrobila design na zakázku, jednou, a už to nikdy neudělám. Obsahoval moje kresby, jež bylo třeba nafotit, jelikož neovládám magické síly skeneru, vyčistit v programu PhotoScape (ten je mou grafickou záchranou!) a složitě zkomponovat do použitelného tvaru, který na cílové stránce vydržel asi... týden, maximálně dva? (bylo-li to déle, pardon) Jako malá jsem si přála vyrábět lidem designy, ale teprve tehdy, pár měsíců zpátky, jsem si to opravdu zkusila, a není to žádný med. Tak složitý vzhled bych totiž pro sebe nikdy nepatlala, přátelé. Příjemná zkušenost, né že né, navíc mne velice potěšilo, že dotyčná osoba tolik věřila mým grafickým schopnostem, ale netřeba to opakovat.

Zkrátka a shrnuto, můj designový vkus se během let mění. Zatímco několik let zpátky jsem milovala úzkou stránku a malé písmo, dnes se svých pixelů do šířky nevzdám (s každou změnou designu mám chuť stránku ještě rozšířit, ale nechci tu z toho dělat dinosaura, že), například. Stále nemám nic zásadního proti vzhledovým šablonám, nabízeným Blogem, ostatně jsou to pěkné designové počiny, ale na druhou stranu, čtenáře může odradit nedostatek... no, jak to říci nerýpavě, prostě málo snahy zaujmout i něčím jiným, než psaním.
Možná není design tolik důležitý. Možná to všechno pramení z mé povahy, z mé podstaty; hodně řeším, co si vezmu na sebe, stále se snažím svůj "styl" nějak vylepšovat a vyhraňovat, jednoduše mne to baví. Takové nákladné hobby. Akorát s líčením jsem dosti pozadu. Mám totiž hrozně slabé řasy a na kleštičky jsem moc nešikovná. (ach, pardon za takové přebytečné informace z mého života!)

Impulsem k napsání tohoto článku se samozřejmě stalo nutkání "předělej ten design, už ho tam máš od Vánoc, už to nudí i tebe, a včéra sis stáhla takovou spoustu stylovejch pozadí stránky, tak hurá do toho" a na druhé straně "ale tohle vypadá tak umělecky! Cool! Hipstersky! Nic tak dobrýho už zas dlouho nevytvoříš! A navíc, ostatní mají stejný design klidně celá léta, tak nehloupni...". Takový dialog dvou padlých andílků, co mi rádi skáčou po ramenou, když zrovna nesu batoh. Malé, bezvýznamné dilema. Hm, uvidíme. Mám pár anglických citátů (ano, další otázka; moc nemusím dvojjazyčné blogy, ale ten můj má anglický název, protože se mi to prostě líbí. Spoustu věcí dělám, protože se mi prostě líbí), které by se daly použít a tak. Stejně to tady nebude vypadat nijak příliš rozdílně.

A rozhodně nechci hlásat žádné designové zásady. Hlavní je, aby se vzhled vaší stránky líbil vám. Vykašlejte se na návštěvníky, které odradí neonově zelené písmo Impact na růžovém pozadí; nezapomínejte být sami sebou, zůstaňte silní a tak, vždyť to známe. A teď si nedělám srandu, myslím to vážně.

Končím, ačkoliv bych mohla na toto téma psát donekonečna. Protože i příliš dlouhý článek dovede odradit čtenáře.
Iris :V
 


Komentáře

1 vrania vrania | E-mail | Web | 1. února 2015 v 22:30

Och, privolala si mi spomienky na moje začiatky =D To bolo, teda. Stále som niečo "patlala" dokopy, designy som u seba menila snáď každé dva týždne... Ani neviem, ako sa to stalo, ale súčasný "štýl" mám už rok a mesiac - iba si mením farby podľa ročného obdobia či nálady. Síce, ako spomínaš, tiež sa mi už "okukal", ale mám rada tú jeho jednoduchosť, funkčnosť. Aj keď si občas nadávam, že som od začiatku chcela ísť iba v tých svojich vraních (čiernych) šlapajách =D
Vzhľad je rozhodne niečo, čo nám podáva prvú informáciu. Pokiaľ to chce niekto so stránkymi niekam dotiahnúť, musí myslieť aj na pohodlie a vkus čitateľa, inak nemá šancu. Tak už to medzi ľuďmi chodí.

2 Casion Casion | Web | 2. února 2015 v 12:03

Design je pomerne dôležitý, podľa mňa to je aj dobre. Napríklad je fajn vďaka designu zistiť čomu približne je blog venovaný, lebo z jedného-dvoch článkov sa to nedá tak ľahko zistiť.
Ja a grafika to sú dve veci, ktoré vôbec nejdú dokopy :D Designy si objednávam a nechávam si ich aj nastaviť. Mám rada pekné designy, možno preto, že ich sama neviem vyrobiť :D
Každý to možno posudzuje inak, niekto má rád jednoduchšie, iný zložitejšie prevedenia designov, sto ľudí, sto chutí. Každopádne je to neoddeliteľná súčasť stránok :-)

3 stuprum stuprum | Web | 3. února 2015 v 16:35

Zásada 1: Přeplácanost škodí zdraví.
Zásada 2: Není žádná zásada 1. :)

4 Terezka Terezka | Web | 7. února 2015 v 21:38

Souhlasím ano hlavní je aby se vzhled líbil vám :-)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 8. února 2015 v 9:47

S tvým článkem plně souhlasím. Musím se však přiznat, že já zůstala jen u toho Malování, protože mi všechny ty grafické programy nejdou do mého milovaného počítače stáhnout. :D
Vážně jsi opisovala HTML kódy? To mě fakt pobavilo, ta představa... Ale jak jsem teď na blogeru, moje touha porozumět tomuhle kódovacímu jazyku, roste taky, protože tam musíš všechno dělat s tím - změna písma, vložení obrázku, ... :)
A co se týče předělávání vzhledu - na jednu stranu obdivuji, že někomu vydrží vzhled fakt po celou existenci blogu samotného, třeba jen s malými úpravami. Já jsem ráda, že nemám času nazbyt, jinak bych snad měnila každý týden. :D

6 m. m. | Web | 12. února 2015 v 17:42

Já mám obvykle tyhle krize ve stejnou dobu jako mám celkově krize životní. Když jsem nespokojená s něčím, co dělám nebo nedělám, tak mě často začne štvát i ten blog. A nebo je to taky o inspiraci. Člověku se krásně píše do krásného blogu, a když se ti pořád mění vkus, tak tě leccos brzo omrzí a už se ti do toho ani psát nechce.

To mě dovedlo k minimalismu v designování, na tom toho pak není až tolik k upravování a okoukává se to míň, když je to jen bílé.

Mám jednu radu - podívej se na blogy, které už od pohledu miluješ. A napiš si nebo uvědom, co to je, co tě na nich tak fascinuje. Chtěla bys, aby tvůj blog působil stejně úžasně? Tak je napodob. Neříkám zkopírovat jim sakumprdum design, ale nech se inspirovat. Pokud tě lákají blog s bílým pozadím, tak se vydlábni na obrázečky a dej si taky bílé pozadí.

Pokud zbožňuješ ty jejich krásné obrázky v článcích, tak se taky nakopni a přidávej do těch svých jen podobně krásné věci.

Obvykle mi nejvíc pomáhá na blogu uklízet. Všechno, co na něm je, často podrobuji přísnému zkoumání, jestli to tam je zapotřebí a jestli je to ještě aktuální. Když to není tak úžasné nebo je to něco, čeho si ani já při příchodu na ten blog moc nevšimnu, tak to dám pryč, protože je jasné, že si toho nevšimnou ani návštěvníci.

Třeba pro tebe ty písničky ve sloupku mají význam, ale já si věci, co si do něj někdo dává, nepouštím. Stejně jako mě ruší veškerá blikátka a nálepky. Tisíckrát radši se dozvím osobní informace podobného rázu o člověku z jeho profilu, než aby mě rušily na stránce. Vypadá to mnohem profesionálněji, když se to uklidí tam, kam to patří.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama