Propast

7. ledna 2015 v 16:59 | Iris |  Hřejivá výzva

Propast

Vzduchu zmocnila se melodie tklivá
všechno vzalo za své, jako když se stmívá



Zůstala jsem sirá, tys byl otec vlasti
nyní zase spolu, znova nad propastí

skryjeme se tajně, krásně rozeklaní
aby nám noc vtiskla tiché požehnání

Můžeš stavět hradby, můžeš ličít pasti
stejně sejdeme se opět u propasti
Vzduchem rozlila se tíha němých přání
všechno vzalo za své, jako za svítání

.... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... ....

Chtěla jsem ji předělat, upravit, dovysvětlit, prodloužit. Nakonec zůstala takovouto. S básněmi není radno si příliš zahrávat, zvláště přihlížíte-li jejich komplikovaným porodům.
Propast se vlastně vyplivla sama ze sebe. Napsala jsem ji ještě o prázdninách, jednou v jednu v noci, zavalená náhlou inspirací, tajně doufající, že se můj budoucí výtvor bude alespoň maličko hodit do Hřejivé výzvy. Už abych ji dopsala! Toto je úkol číslo 30, Stát u propasti, libovolný útvar. Doufám, že se hodí (chtěla jsem z propasti udělat ústřední motiv - a na dlouhé básně si zatím moc netroufám).
A tím otcem vlasti nemyslím žádného konkrétního člověka. A ta kursiva je něco jako vnitřní hlas, nebo šepot, nebo to prostě jenom má být kursivou.
Iris :V
PS. Na obrázku jsem já. Trochu jsem přidala kontrast, no.
 


Anketa


Aktuální články

Reklama