Barvoslepý

11. ledna 2015 v 20:59 | Iris |  Hřejivá výzva
Žil chlapec pod továrním komínem. Žil sám, žil poprvé a žil naposled. A je-li člověk živý, nemůže být mrtvý. To mu prozradila mluvnice současné češtiny a tak se podle toho choval. Byla to jediná věc, co ho od smrti dělila.
Nepřemýšlel o světě a netrápil se tím, co není, díky čemuž ho neznepokojovaly ani věci, co jsou. Ráno stanul připravený u začouzeného okna a nikdy ho nenapadlo dělat něco jiného, než hledět na šedý svět a obdělávat šedou půdu. Jeho oči byly z kalného skla. Nikdo se v nich netopil. Do ničeho se nezarývaly, tak pečlivě zarámované a tupé.
Neexistoval pro sebe. Ani pro nikoho jiného, z masa a kostí, kdo by ho poznával a doprovázel po jeho cestě dlážděné prázdnými úmysly. Byl šedá existence, jíž rudá splývala s chutí květákové polévky a duhou a ránem, když tiše svítalo. Mohl by se stát mučedníkem, kdyby vnímal šedost svého bytí.




Něco se mu líbilo. Procházky, krátké a mokré, okolo továrny, po úzké pěšince, jež nedokázala obsáhnout ani jeho mělké kroky. K večeru, kdy se šeď prohloubila a loupala se do žil i barevným existencím, stoupal po mnoha železných schodech, aby se netečně přemístil k svým domovním dveřím; a brzy k ránu, kdy se na obzoru zašlost mísila s nesmělou modří, po těch samých schodech klesal, šel do práce. Stejné, tmavé a matné obrysy lemovaly celý šedý mluvnický život.
Jednou z mlhy vystoupila žena. Měla světle šedé vlasy a skoro bílou tvář. Chlapec na ni hleděl, pořádně si ji prohlížel a snažil se zachytit svýma očima z matného skla více než pouhý orbital ženy a poprvé za svou šedou existenci si uvědomil, že je skoro slepý. Chtěl si protřít oči, ale narazil na tvrdou, necitelnou hmotu. Vyléčen?
"Jsem anděl," promluvila žena a dotkla se chlapcova ramene, "jsem anděl a čekám tu na oči, které bych oživila. Jsi mrtev, chlapče, víš to?"
Chlapec vzpomněl na mluvnici. "Žiji snad, což znamená, že nejsem mrtev," odpověděl zmateně andělu a pro jistotu protřel oči ještě jednou, aby uslyšel prázdné cinknutí. Matná žena obsahovala něco, co si on sám nedokázal uvědomit, ale chtěl to vnímat, cítit a vidět. Nikdy předtím ho tento pocit rodící se plané touhy nesužoval; je nasnadě, že poprvé ho dostihl nepřipraveného a nejistého.
"Snad mne můžeš zachránit, anděli," vydechl do šedi a s tichým očekáváním zavřel oči. Jako by mu pod víčky bouchly ohňostroje a rozlily se všude po těle - a když oči zase otevřel, zjistil, že barevné jiskřičky pokryly celý svět. Že svět jsou barevné jiskřičky. Že se mezi ně chce rozeběhnout a dosytosti obejmout ty syté tvary a dosáhnout až na konec všeho toho, co se okolo něj rozprostírá. Sešel schody a pokračoval do práce, ale dýchal jiný vzduch a viděl jiné obrazy. Jeho oči už více nebyly dvě tupé skleněné kuličky; pulsovaly. Překonal rozdíl mezi žitím mluvnickým a žitím lidským. Mohl být šťastný.
Až někde za polovinou své vjemy nabité cesty do práce si vzpomněl na anděla. Pro samé nadšení z nového odsunul svůj prostředek a odsunul tu nutkavou touhu po pravém obrysu ženy-anděla. Lidské cítění mu trpce napovídalo, že to je špatně.
Otočil se a běžel zpátky. Viděl schody a pak neviděl ženu. Rozhlédl se po vzruchuplném okolí; suché lístky se zvolna odpoutávaly od svých mateřských rostlin, vzletný vánek jimi smýkal po zemi, žijte, slabé děti světa; ale anděl tam už nestál. Ztratil se mezi klokotem a zvuky? Snad se ztratil spolu s posledním šedým ránem
a chlapcovou vláčnou, nezkaženou duší.
.... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... ....

Hřejivá výzva č. 32, Příběh o smyšleném tvoru. Velice se omlouvám všem, kteří na anděly věří, protože v tomto krátkém příběhu právě onen anděl (respektive andělice) zastává úlohu onoho smyšleného tvora. Má jít o malou abstrakci a bylo vážně dost těžké setrvat ve stejných jazykových prostředcích od začátku až do konce. Tím chci říct, že se mi tohle nepsalo lehce. A že to má spíše funkci básně než povídky; nechci sdělit nic, co by muselo být zřejmé pro vás pro všechny. Stačí, že si to každý nějak namontuje na situace a věci okolo sebe. Beze jmen, poslání individuální.
Téma týdne, Tajemná osoba. Doufám, že jste si v tom tajemnou osobu našli, protože jí může být i chlapec, i žena-anděl.
Iris :V
 


Anketa


Komentáře

1 Envy Envy | Web | 11. ledna 2015 v 21:08

Tak moc bych chtěla sepsat a snést sem všechna slova ódy, ale nemám na to nějak sil, nemám odvahy ztvárnit to do konkrétních slov. Neb se bojím, že právě ty by to všechno zabily.
Nic méně trnu v úžasu a má mysl utíká po vlnách těch slov.

2 Lotte Lotte | Web | 11. ledna 2015 v 21:52

moc krasne pises ♥

3 Alida Alida | Web | 12. ledna 2015 v 12:23

Tohle bylo... Nepopsatelné! :-)
Radši už nic nenapíšu, abych tu celou atmosféru sprosté nezaplácla... ;)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 16:47

Já naopak až do konce myslela, že oním smyšleným tvorem je chlapec - duch? Zaujala mě definice života, o níž píšeš. A v krátkém příběhu jsi opět použila tak nádherná slova, přirovnání... no, škoda mluvit. :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama