V autobuse

30. prosince 2014 v 18:09 | Iris |  Hřejivá výzva
Autobus během dopravní špičky je festivalem závanů.
Dechů, vůní, pohledů a nálad.
Pletenec končetin. Na jednom konci nevlídná tvář pod beztvarou čepicí a na druhém rachtající taška na kolečkách.
Padesátihlavý drak dávící se sám sebou. Na každé zastávce nastává dramatická látková výměna; přichází nové závany a po drátě řešené rodinné problémy.
A v rohu téhle živé příšery, tohoto funícího zázraku lidské civilizace, přímo na zadní straně řidičské kabiny, se krčí přimáčknutá Iris. Drží se rozvrzané tyče a bojí se, že spolu s ní brzy nedobrovolně skončí ve chřtánu obludy.
Připadá si tak malá oproti světu.

Za oknem leží čerstvý sníh.



Toto je drabble. Pro změnu. Téma šestadvacáté, "Něco, čeho jsi dnes byla svědkem", Hřejivá výzva. Já dnes jela autobusem městské hromadné dopravy, což moc často nedělám. Opravdu se snažím chodit pěšky, spíše kvůli oněm závanům než své kondici. Dneska se to ale jinak nedalo a já tam nastoupila a opět si málem vysekala tlamičku. Dopadlo to ale dobře; nedopadla jsem.
Fotografie je rozmazaná, ale schválně, je to umělecký efekt (ha, ha - ale opravdu!) a mně se líbí. Nesouvisí s autobusem, ale myslím, že celkem ilustruje situaci u nás na severu. Foceno v Litvínově, asi předloni v zimě.

Přeji vám hezký konec roku a ať nepadáte v autobusech jako vaše
Iris :V
 


Anketa

Je změna času z letního na zimní (a naopak) zbytečná?

Ano
Ne

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 21:06

Autobus je má každodenní rutina, když jdu do školy nebo z ní. Měla jsem snahu chodit těch pět kilometrů domů pěšky, ale trvá to hodinu a dva kilometry musím jít po hlavní silnici. V autobuse mám spíš než s padáním problém s malými školáky, kteří se neumí chovat. Říkám si - taky jsem někdy byla takový vemeno? :D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama