Playlist pro naštvané chvilky

31. října 2014 v 20:09 | Iris |  Earworm
Dříve to bylo tak, že když jsem se naštvala, vědělo o tom hodně lidí. Nevím, zda je dobré to přiznat, ale bývala jsem děsná drama queen; ještě větší, než jsem teď. Narodila jsem se řvoucí a tento životní postoj, ačkoliv kojenecké zvyky většinou mizí do tří až pět let, mi vydržel až do dvanácti. Poté mi přišlo na mysl, že už opravdu není na místě tropit naštvané scény, kousat vlastní ubohé plyšáky a agresivně trhat své obrázky a deníčky pokaždé, když se mi něco znelíbí (nebo když je mi ukřivděno nebo když dostanu špatnou známku).
Zda se mi opravdu podařilo přehodnotit svůj životní přístup ke vzteku a už se dokážu ovládat - to bych raději nechala na posouzení jiným, neboť každý se někdy urve a šlápne vedle (pokud se to stane v nepraktickou chvíli, kdy je poblíž někdo zranitelný, můžete skončit ve vězení, ale to odbíhám od tématu).
Každopádně, nedávno jsem si uvědomila, že opravdu existuje něco jako můj naštvaný playlist. Stačilo si vzpomenout na pár těžkých chvil (a písemných prací) z uplynulých týdnů a bylo jasno. Nyní se s vámi podělím o písně, které vás buď uklidní, nebo naštvou ještě více.

Nevím, zda jsem už někdy přidávala pod článek nějakou skladbu od novozélandské interpretky jménem Princess Chelsea (možná ano, třeba Cigarette Duet, jemnou a melodickou agitku proti kouření). Každopádně, její písně mne většinou docela uklidní. Například Caution Repetitive je naprosto dokonale zklidňující věc; její monotonně odměřený hlas a, jak už název písně napovídá, stále se opakující text a melodie si můj naštvaný mozek už vyžaduje.



A u Princezny ještě chvíli zůstanu. Ice Reign je neméně uklidňující píseň. Navíc mám ráda ten podivný klip, v němž se toho moc neděje a to je vítaná změna. Nevím, co chce Princess Chelsea svou tvorbou sdělit, ale myslím, že to všechno má jistě nějaký smysl.
Princess Ch. ve mně evokuje představu nějaké zoufalé pohádkové postavy (zvlášť v tomto videu).

Samozřejmě, že můj momentální playlist se liší podle toho, jak přesně jsem naštvaná, kdo mne přivedl do tohoto rozpoložení, zda mám opravdovou potřebu mlátit věcmi nebo se pouze nacházím v jakémsi melancholickém odéru (jenž spolehlivě zakrývá mé rozčilení).
Právě pro poslední jmenovanou možnost mám píseň od Mariny and The Diamonds - Numb.

Britská zpěvačka Kate Nash se narodila šestého července, stejně jako já. Nedávno jsem ji objevila a nejdříve mne nadchla, ale pak jsem zjistilo, že mne nadchlo její mladší, lyric-popové já. V posledních letech se totiž Kate dala na jakýsi punk, který je možná kvalitní, ale já ho prostě poslouchat nezvládám.
Takže, Kate Nash, píseň Birds s naprosto geniálním textem (hlavně v refrénu).
Kate a její (raná) tvorba mne uklidňuje hlavně proto, že se do jejích textů i melodií nějakým záhadným způsobem dokážu vcítit a myslím, že si navzájem rozumíme.

To je s největší pravděpodobností vše. Písně, které poslouchám, když jsem naštvaná.
Momentálně si dělám písničkový večer - což znamená, že přehrávám ty samé songy pořád dokola a u toho se snažím sama sebe přesvědčit, že dnes ještě něco udělám. Třeba odepíšu na nějaké e-maily, pokusím se o pár školních věcí, půjdu brzo spát, vytvořím nové uspořádání rubrik, napíšu články do školního časopisu, zkusím vytvořit "libovolný útvar" na téma Oceán.
...Jak to tak po sobě čtu, asi zůstanu u těch písniček a bezduchého čmárání (to mi jde).
Užívejte si a nebuďte naštvaní
Iris :V

 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Aktuální články

Reklama