Příliš mnoho informací!

30. srpna 2014 v 13:29 | Iris |  Kabelka
S radostí vám oznamuji, že jsem konečně byla i já nominována do tagu! Konkrétně se tedy jedná o Too Much Information tag, který obsahuje opravdu HODNĚ vlezlých otázek, o nichž by mne, nebýt tohoto dotazníku, vůbec nenapadlo psát - a tak jsem ráda, že mi Vlasta z Vesmíru vyfantazírované všednosti dala příležitost zahltit vás nepodstatnými informacemi z mého života.
Pravděpodobně se jedná o poslední prázdninový článek, mimochodem, tudíž si musím jeho psaní pořádně užít. Pokud objevíte něco nespisovného nebo stylisticky nemožného, předem se vám omlouvám. V nejbližší době se chystám povytahovat ze šuplíčku pár zahrabaných děl (od slova dílo, nikoliv dělo), v nichž o sloh půjde. V následujících řádcích očekávejte smršť spontánních odpovědí, bez jejichž znalosti se obejdete.


1. Co máš právě na sobě?
Už odpověď na tuto první otázku je ukázkovou zbytečnou informací. Ale dobře. Právě mám na sobě obyčejný domácí oděv, sestávající z tmavě modrých tepláků, jež jsem si v sekundě na škole v přírodě polila savem (takže mám pod levým kolenem vskutku interesantní bílo-růžovou skvrnu), červeného trika s krátkým rukávem a nažehlenými motýly, brutálně starých červených gumových bot, jichž se prostě nehodlám vzdát, ale už brzy přijde chvíle, kdy je budu muset vyhodit.
Předpokládám, že své spodní prádlo vám popisovat nemusím.



2. Jsi zamilovaná?
Nejsem. Kdybych byla, poznali byste to podle mých článků - tedy aspoň ti citlivější z vás. Opravdu, momentálně k nikomu zabedněně nevzhlížím. Ale z vlastní zkušenosti vím, že se to může změnit takřka ze dne na den. Doufám, že v nejbližší době se mi to nestane.

3. Zažila jsi už příšerný rozchod?
Podle toho, co autor tohoto dotazníku považuje za "příšerný rozchod". Pokud je tímto označením míněn rozchod spojený s házením talířů a jiných, ještě ostřejších předmětů po bývalé drahé polovici, tak ne, nic takového jsem nezažila. Nicméně, jednou jsem krutě ztratila iluze, o dvou lidech najednou; bylo mi třináct a naivně jsem věřila, že věci jsou takové, jak si je vysním. Jenže, jak zpívá Marina Diamandis; just remember, things ARE always what they seem.
Když jsem byla přesvědčena o opaku, plakala jsem... takže to pro mne bylo příšerné.

4. Kolik měříš?
Pokud vím, tak 164 centimetrů. Je to pěkné číslo, nemyslíte? Jsem ojedinělá svým tvrzením, že už nechci být vyšší... také už příliš nerostu, za poslední dva roky jsem vyrostla jen o dva centimetry. Na druhou stranu, nechtěla bych se ani scvrkávat.

5. Kolik vážíš?
Hodně. Asi vás nepřekvapí, že sem tento údaj nezveřejním - musela bych být na svou váhu opravdu pyšná, kdybych ji hodila do éteru, a to vážně nejsem. Uznávám, že by mohlo být mnohem hůř a že si stále ještě nepřipadám jako almara, ale shodit dvě, tři, čtyři kila by mi pomohlo. Třeba se to povede během školního roku, kdy budu míň jíst (i když nemám ve zvyku se přejídat ani o prázdninách) a vydávat víc energie. Minimálně při přemýšlení.

6. Máš nějaké tetování?
Nemám a ani nemám v plánu nechat se tetovat. Sice se mi tento druh sebevylepšování (nebo sebezhnusování, pokaždé to vyjde jinak) nijak nepříčí ani mne nepobuřuje, ale myslím, že má mysl je příliš proměnlivá na to, abych dokázala celý život nosit to samé, byť sebemenší, tetování.

7. Nějaký piercing?
Tak to vůbec. Nemám ani propíchnuté uši. Narozdíl od v předchozím bodě okomentovaného tetování, propichování se mi hnusí. Ve škole máme jedno děvče, které si nechalo probodat (a kovem naplnit) snad celý obličej; při pohledu na ni mne párkrát napadlo, jak by to asi skončilo, kdyby se před ni dalo něco silně magnetického...?

8. OTP: One true pairing (oblíbená knižní/seriálová dvojice)?
Tohle je pro mne těžké; seriály sleduji jen tak sporadicky a žádné "hezké" páry si z nich nevybavuji. Mou oblíbenou knižní dvojicí jsou určitě Lina a Andrius z knížky V šedých tónech od autorky Ruty Sepetysové. Taky mne zaujal vztah Winstona a Julie z Orwellova románu 1984.

9. Oblíbené seriály
Tak jak už jsem psala, na seriály moc nekoukám, a když už, rozhodně bych o nich neřekla, že jsou pro mne přínosné. V poslední době, když se přistihnu u sledování nějakého seriálu (pokud možno nekonečného), mám z toho spíš výčitky svědomí, protože s každou další minutou strávenou u něčeho takového cítím, jak mi krní mozek.
Ale dobře, před pár měsíci běžel v televizi seriál jménem První republika a ten se mi moc líbil. Možná to bude mým obecným zájmem o události na začátku dvacátého století. Možná to bude tím, že jeden z představitelů hlavních rolí se mi fakt líbil.

10. Oblíbená kapela?
Mám ráda hudební duo Karmin a taky se mi líbí skupina Train, ale nejedná se o interprety, které bych poslouchala každý den.

11. Co ti chybí?
Toho je spousta! Asi jako kdybyste se zeptali, co mi nechybí. Takže se pokusím vyjmenovat aspoň ty záležitosti, které postrádám nejvíce...:
Orientační smysl, manuální zručnost, schopnost řešit logické úlohy, rozhodnost, sebejistota, vůdčí dovednosti, v jistém smyslu i schopnosti sebeovládání. Občas mám pocit, že mi chybí i soudnost.

12. Oblíbená píseň?
Jak jste si mohli přečíst v mém prvním článku Třicetidenní písničkové výzvy, momentálně mám nejradši skladbu Aprés Moi od Reginy Spektor. Abych pravdu řekla, všechny mé oblíbené písně jsou dílem této pozoruhodné interpretky. Je zkrátka skvělá a já už dlouhá léta neumím dát přednost nikomu jinému; tudíž se vám můj hudební vkus může zdát trochu monotónní, to nepopírám.
Nedávno jsem znovu objevila písničku Call Them Brothers, kterou Regina nazpívala se skupinou Only Son (jejímž frontmanem je její manžel). Opět žasnu nad jejím textem a nad jejím klipem, který je tak neopakovatelný, že si ho prostě nesmíte nechat ujít!
13. Kolik ti je?
Nedávno jsem oslavila "přelomových" patnáct let.

14. Znamení zvěrokruhu?
Jsem Rak, ale tak trochu atypický; nechovám příliš vřelé city k dětem, nerada se o někoho starám a ještě donedávna jsem měla fobii z hluboké vody.

15. Na jaký hudební nástroj hraješ?

Už dlouho hraji na klarinet. Taky jsem schopná zapískat na sopránovou zobcovou flétničku a loni jsem se začala učit loudit tóny z krásného, pozlaceného saxofonu. Jenže, ač to nezasvěcení většinou netuší, hrát na saxofon a zároveň na klarinet je opravdu složité, protože na oba tyto nástroje potřebujete odlišný nátisk (na první zmíněný uvolněný a na ten druhý zase, naopak, utažený a pevný). Spousta lidí mi také tvrdí, že bych měla tedy hrát jen na saxofon, protože je to prý "víc sexy". Já ale určitě zůstanu u klarinetu, ten nástroj ke mně už prostě patří.
A pokud to dobře půjde, v dalším školním roce začnu hrát i na basklarinet (ten ale naštěstí nebudu muset tahat domů).

16. Vlastnosti, které by měl mít tvůj potencionální přítel?
Uff, takhle konkrétně jsem o tom ještě nikdy nepřemýšlela.
Ale určitě by měl být věrný, chápavý, hodilo by se, kdyby dovedl dělat kompromisy a nebyl moc výbušný, ale zároveň aby neměl příliš "studený čumák". Měl by být vtipný, ale ne zase přehnaný excentrik a exhibicionista. Přirozeně inteligentní, ale popravdě mi příliš nezáleží na jeho vzdělání. Taky by se mi líbilo, kdyby byl šikovný a uměl vymalovat pokoj, zatlouct hřebík, vyrobit poličku,... zkrátka přesně to, čím já nevládnu (abychom se doplňovali). Nevadilo by mi, kdyby byl starší, ale s důchodcem bych si zcela jistě nezačala.
Jé... nakonec jsem toho dala dohromady docela dost.

17. Oblíbený citát nebo hláška?
No. Z legrace často říkám "tak určitě" nebo "když se do toho dá srdíčko...", ale už to začíná být okoukané. Jsem už po dlouhou dobu natolik obklopena hudbou Reginy Spektor, že se mi některé části jejích textů vryly do paměti a staly se mými oblíbenými; jako za všechny mluvící příklad uvedu třeba Today we're younger than we're ever gonna be!
Pak je mým oblíbeným citátem také ten, který mám napsaný ve volitelném horním boxu - a často si opakuju citát, jehož autora neznám, jelikož jsem ho našla kdesi na tumblru Dollie Crave:

18. Oblíbený herec/herečka?
Na tuto otázku bohužel nejsem schopna dostatečně odpovědět. Popravdě, nejsem žádná filmová maniačka. Mám ráda Kate Winslet, protože je to krásná žena a skvělá herečka; taky se mi líbí Keira Knightley a Natalia Portman. Z herců například Hugh Grant a Colin Firth. Hrozně si je pletu, ale oba jsou styloví.

19. Oblíbená barva?
Jako dítě jsem milovala oranžovou, v poslední době se mé preference ale přesunuly k barvám nositelnějším, hlavně tedy k tmavě modré a khaki-zelenohnědé. Často a ráda nosím červenou, ale nesmím to s ní přehnat - už jsem na svou adresu slyšela, že vypadám jako Červená Karkulka nebo jako pionýrka (to díky mým "elegantním červeným šálkám nositelným ke všemu").
A samostatná kapitola jsou mé laky na nehty. Například můj nejnovější nátěr má barvu světle zelenošedou. Prý to vypadá jako hniloba, ale mně se to líbí.

20. Jak nahlas máš puštěné písničky?
V těžkých chvílích bych si je nejradši pustila tak hlasitě, až by mi rozvibrovaly spánky. To ale nemůžu, protože bydlím v panelovém domě. Tak si je pouštím prostě tak, abych je slyšela.

21. Co děláš, když jsi smutná?
No, brečím až do opuchnutí očí. Občas si čtu básně, které jsou ještě smutnější, než já, a u toho pláču.

22. Jak dlouho se sprchuješ?
Všichni mi říkají, že hodně dlouho. Zvlášť když si myju hlavu - v takovém případě jsem schopna strávit pod sprchovou hlavicí klidně i dvacet minut.

23. Jak dlouho ti trvá ráno se přichystat?
To je také dlouhodobá záležitost. Kdybych se nenaučila chystat si každý večer oblečení na další ráno (alespoň ve svých představách), trvalo by mi to všechno možná i dvě hodiny. Hrozné... že?

24. Bila ses někdy?
Vzhedem k tomu, že nemám sourozence a že odmalička se spíš hádám, než abych se prala - ne, nikdy v životě jsem se nebila. Pokud se nepočítá nějaká ta facka nebo malý, neškodný kopaneček.

25. Nadchne tě...
Je až neuvěřitelné, kolik mne, v cizích, nezasvěcených očích velkou pesimistku, toho dokáže nadchnout. Jak praví klasik (bohužel, zapomněla jsem, který); spisovatel je absolutní lovec. Nechci ze sebe dělat žádnou spisovatelku, ale občas se cítím jako onen absolutní lovec; nedávno jsem zjistila, že mě fascinují i vrata od garáže.
Ale abych neodbočovala od tématu, jsem nadšena například (jak jsem už zmiňovala) hudbou Reginy Spektor, básněmi Jiřího Wolkera, videy s roztomilými koťátky a nadchlo mne celé Katalánsko a vlastně také Maďarsko. Taky slovo nadchnout a má neschopnost vyčasovat ho mne nadchla. Má tohle slovo vůbec vid nedokonavý a budoucí čas?!

26. Vytočí tě...
Vytočí mne, když mě někdo chce urazit nebo citově vydírat, když je ke mně někdo "upřímný", ačkoliv se ho o to nikdo neprosí, vytáčí mne fyzika, biologie a tělocvik a taky spousta holek z naší třídy. Irituje mě, když mí vrstevnící kouří nebo se moc líčí.
Taky mne štvou výrazné nechutné fyzické projevy a když někdo oblizuje talíř. To je prostě fuj!

27. Důvod, proč sis založila YT kanál?
Tuto otázku zdvořile vynechám, protože YouTube kanál nemám a ani nemám v plánu si ho založit.

28. Fobie?
Už jsem psala, že jsem dřív měla chorobný strach z hloubky - překonala jsem ho až skokem do vody (protože jsem musela). Taky mám nějakou mírnou formu klaustrofobie a dosti se štítím hmyzu, třeba škvorů. Jednou mi škvor dokonce lezl po klávesnici. Asi mi tím chtěl naznačit, že už moc dlouho sedím u počítače, nebo že do toho mailu píšu hlouposti. Každopádně jsem málem hystericky vyletěla z kůže (nebo z okna).

29. Kdy jsi naposledy plakala?
Předpokládám, že to bylo někdy po finále Olympiády v českém jazyce, protože jsem měla rýmu a hlavně mě přepadal smutek z toho, že takový krásný (skoro)týden se už nejspíš nikdy nevrátí.

30. Kdy jsi naposledy někomu řekla "Miluji tě"?
Jééé... myslím, že asi když mi byly čtyři roky, babičce do telefonu.
Opravdu, od té doby jsem snad nikomu lásku nevyznala, aspoň ne nahlas...?

31. Význam tvého jména na blogu?
Pokoušela jsem se tuto záležitost osvětlit ve článku o svých přezdívkách. Ale ještě jednou, zjednodušeně; je to jméno jedné z mých "literárních" (nerada nazývám své dětské divné příběhy literaturou) postav. Iris je takové poetické jméno a Virág znamená "květina", v maďarštině. Já sama mám maďarské kořeny, takže to má i takovouto symboliku.
Navíc to vlastně znamená "květ kosatce", což je pěkné, ne?

32. Kterou knihu jsi naposledy četla?
Postel od Davida Whitehouse - skvělá knížka, všem vám ji doporučuji!

33. Jakou knihu momentálně čteš?
Souostroví Gulag od Alexandra I. Solženicyna.

34. Jaký seriál jsi naposledy viděla?
Myslíte jako který jsem posledně vydržela sledovat celý? Tak to určitě První republiku, o níž jsem už psala. Pokud jde prostě o nějakou epizodu nějakého seriálu, pak to bude Velkolepé století - pár dílů jsem v posledních dnech viděla s babičkou.

35. Poslední osoba, se kterou jsi mluvila?
Mamka, převlíkaly jsme postel. Dohodly jsme se, že ji budeme převlékat častěji, a taky že během dneška už bych měla sníst ten sýrový rohlík, který mi schne v kredenci od včerejška.

36. Vztah mezi tebou a osobou, se kterou jsi mluvila?
Můj vztah k mamce bych okomentovala jako nadstandartně dobrý... já ji obdivuju a jednou bych ráda byla jako ona, ona se ke mně chová tolerantně a víceméně se na mne nezlobí. Nikdy bych jinou mámu nechtěla. Občas mám pocit, že by mohla být i moje kamarádka (kdyby to, samozřejmě, nebyla moje matka).

37. Oblíbené jídlo?
No, jednodušší by bylo zeptat se mě, co není mé oblíbené jídlo.
Miluji italskou kuchyni, hlavně boloňské špagety, všechny druhy pizzy a tiramisu. Také mám moc ráda špenát ve všech tvarech a konzistencích (akorát mražený moc nemusím).
Nepohrdnu ani dobrou uzeninou, i když ty jím pouze příležitostně. A mám ráda Jamón Serrano, španělskou sušenou šunku.

38. Jaké místo chceš navštívit?
Určitě Brno, chci na vlastní oči vidět ten jejich super orloj. Taky bych ráda jednou jela do Kaplice, protože tam žije má kamarádka.
Ještě jednou bych chtěla do Budapešti a do Barcelony, vlastně bych chtěla procestovat celé Španělsko. A chtěla bych se podívat do Moskvy, projít se po Rudém náměstí.

39. Poslední místo, které jsi navštívila?
Kutná Hora, Kolín.

40. Máš "crush"?
Stejně jako Vlasta, ani já nevím, co to přesně je.

41. Kdy jsi naposledy někoho políbila?
Možná mamku, na tvář, na přivítanou. Jo, určitě.

42. Koho jsi naposledy urazila?
Tak to vážně netuším. Říkám spoustu věcí, nikdy nevím, jestli zrovna někoho urážím, nebo ne. Urazit může kohokoliv cokoliv... Možná mne napadá jedna konverzace s hroznou spolužačkou:
"Máš hezké šaty, Teri."
"Díky. Ty máš taky zajímavej model."
Tak tím jsem ji teoreticky mohla urazit.

43. Oblíbená příchuť nebo sladkost?
Jednoznačně čokoláda, tiramisu, borůvky a černý rybíz. A v Písku jsem měla skvělou oříškovou zmrzlinu!

44. Oblíbený šperk?
Ke šperkům nemám vůbec žádný kladný vztah. Postupem času jsem dokonce přestala nosit i "řetízek pro štěstí" a náramky, které jsem dostala od kamarádek k Vánocům. Nosím teď jen dva prstýnky, jeden s ještěrkou a ten druhý, který jsem si koupila v obchodu s botami, protože se mi kupodivu moc líbil.

45. Poslední sport, který jsi hrála?
Hrála? Tak to byl ping-pong na finále Olympiády v českém jazyce. Pak jsem ještě jednou byla na kolečkových bruslích a hrála jsem si na to, že mne to neuvěřitelně obšťastňuje.

46. Poslední píseň, kterou jsi zpívala?
Posledně jsem si notovala Thirteen-Thirtyfive, písničku od Dillon. Myslím, že to bylo v autobuse z jižních Čech do Prahy a pevně doufám, že to nikdo neslyšel.

47. Oblíbený rozběh konverzace?
Tak třeba nad tímto jsem se ještě nikdy nezamýšlela. Ale nejradši mám milionkrát opakované "to je dneska hezky, že?" nebo "to je dneska ale hnusně, že?"

48. Použila jsi ho někdy?
No jasně, že použila. V poslední době takto začínám konverzaci ale spíš z legrace.

49. Kdy jsi byla s někým naposledy venku?
Včera jsem byla s mamkou v muzeu.
Nedávno jsem se také setkala s jednou svou spolužačkou a asi tři hodiny jsme chodily po obchodním centru. Moc srazů s "vrstevníky" nemívám, proto to považuji za nutné zmínit.

50. Koho označíš?
Toto je asi ta nejtěžší otázka. Tenhle tag jsem dělala dva dny a asi u dvanácté otázky mé počáteční nadšení poněkud pominulo, takže myslím, že když někoho nominuji, stejně se mi na to vykašle.
Ale budiž.
Nominuji své oblíbené blogerky - Catherine, K. a RealistOnTheRainbow. (berte to alespoň jako reklamu :-D)

A co dodat na závěr?
Ufffff. Bylo to složité. Doufám, že teď, když jsem tak pěkně na všechno odpověděla, si to alespoň někdo přečte. Máte se mnou něco společného, milí čtenáři?
Iris :Virág




 


Anketa

Budete hlasovat v této anketě?

Tak určitěě!
Ne.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 15:04 | Reagovat

(co s tím blogem zase je? už mě to nechce ani přihlásit, pff)

Každopádně, k věci. Jak víš z mého tagu, společného toho máme poměrně dost. :) Líbí se mi tvá odpověď číslo šestnáct a ty citáty, mimo jiné. :) A stydím se, že jsem zase zapomněla, co jsou to slovesné vidy - znám ten termín, ale vždycky si zaboha nemůžu vzpomenout, co že to je. :D

Jinak, nečteš teď moc pozitivní literaturu. :D

Jsem moc ráda, že jsem tě mohla zase trochu víc poznat, i se svými hnijícími nehtíky se mi jevíš jako velmi sympatický člověk a pokud se poštěstí, snad se někdy v našem sdružení zvláštního výběru barev sejdeme. :D (Aneb když nemůžeš nosit to, co se ti líbí, protože ti to prý nesluší.)

2 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 17:39 | Reagovat

[1]:
Děkuju za přečtení a za hezký komentář. :-)
Slovesné vidy = vid dokonavý a nedokonavý. Dokonavý je např. sloveso ZAKLEPAT, protože se vztahuje k nekonečně krátkému časovému bodu.  Prostě zaklepeš a hotovo, tím proces "zaklepání" končí. Kdežto třeba sloveso KLEPAT má vid nedokonavý, protože samo o sobě neříká, kdy bude dokonáno; zkrátka klepeš a klepeš a klepeš, tady to je naopak nekonečně dlouhý časový bod. :-)
Pozitivní literaturu jsem nečetla už hodně dlouho. Ale vzhledem k tomu, že Souostroví Gulag má asi 1870 stránek, nejsem si vůbec jistá, zda to dočtu. Protože ve školním roce na to asi nebudu mít čas a nervy.
Sdružení zvláštního výběru barev se oficiálně pokládá za založené a těší se na svůj první oficiální sjezd!
:-D

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 19:28 | Reagovat

[2]: Jo, to je tohle. Tak to jsem vždycky obracela. :D

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 19:30 | Reagovat

A mimochodem - máš úplně skvěle nádherně obyčejně neobyčejný (věta nedává smysl, neřeš ;)) nový vzhled. A nesnaž se říct, že je to jenom obrázek. Kdyby to bylo něco víc, bylo by to neúplné. Takhle je to dokonalé. :)

5 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:17 | Reagovat

[4]: Díky tisíckrát! Jsem moc ráda, že se ti to líbí. Váhala jsem, zda použít zrovna tohle, ale nakonec jsem s tím docela spokojená.
A ano, snažila jsem se k tomu plácnout nějaké pozadí okrajů, ale jak jsem zjistila, jsem na ně poslední dobou nějak alergická. Žádné se mi k tomu nehodilo. Tak to takhle delší dobu zůstane, protože přijde krizová doba bez nápadů (jelikož začátek školy mne esteticky vycucá! :-D)

6 Markeet Markeet | Web | 1. září 2014 v 17:45 | Reagovat

Ahoj :-) soutěž skončila a já ti opravdu moc děkuji za tvojí ochotu a hlasy :-)

7 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 2. září 2014 v 21:53 | Reagovat

tyhle "řetězovky" nemam moc v oblibě, v jednu dobu se rozmáhaly všude a byly prostě nicneříkající. Musim ale říct, že tvůj neobyčejný sloh se projevil i tady a i tohle je dost zajímavé! :)
a jinak, hrozně se mi líbí nový design, ta kresba je nádherná :) osobité a originální

8 stuprum stuprum | Web | 3. září 2014 v 9:58 | Reagovat

Šperky jsou takřka nutností, každá žena by ho měla ctít a uchovávat. :) Zvyšují záření a krásu. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama