Jak jsem se stala Iris Virág

16. srpna 2014 v 22:29 | Iris |  Kabelka
Máme polovinu srpna (srpen se špatně dělí na poloviny, ale budiž) pryč. Toť ideální chvíle pro životní bilanci, ohlédnutí do doby raného dětství, prohlížení starých fotografií, pobavené úsměvy nad tím, jaká jsem byla divná, když jsem byla malá - a čas na nepříliš lichotivé zjištění, že divné období ještě stále nepominulo a nadále se divoce plazí mým životem, okousává květy mým růžím, zanechává trny a nikdy si je samo nezapíchne do zranitelných partií, ach, šťastné to období (zaražte mě někdo, jinak se zadusím lyrickými zvratky).

Zkrátka a dobře - pokud se to podaří, tento článek bude o tom, že jsem se už odmalička snažila vylepšovat si svou osobnost. V reálu se to moc nedařilo, tudíž jsem to po pár pokusech vzdala - tento fakt otevřel dveře divoké sebeprezentaci na internetu. Když jsem si poprvé, u otce v obývacím pokoji, sedla k počítači a premiérově si klikla, otevřela se mi spousta nových světů; seznamky (tam ne! Tam jsou úchylové, Terezko!, toto mi bylo známo mnohem dříve než třeba přehled dopravních značek - v těch ale nemám jasno dodnes), Seznam a Centrum (kdo se v tom má sakra vyznat?!), Youtube (tam si můžu pustit Hannu Montanu), a konečně - dětské webíky. Webíky, které po mně chtěly znát jednu roztomile tajemnou věc, totiž mou přezdívku.
Čímž jsem se konečně dostala k věci, která má být mým dnešním hlavním tématem!

Přezdívka, říkáte. Hmmm. Nikdy jsem žádnou přezdívku neměla. Maminka mi dala jméno Tereza a tak se mi také od narození říká - s mírnými odchylkami jako Tery, Terka, Terezka, ale to je poořád jméno a žádná přezdívka. Mojí spolužačce, co se mnou sedí v lavici, kamarádi říkají Veverka. Ta se má - má přezdívku. Jenže co já, co mám zadat jako jeden ze svých přihlašovacích údajů na Alíka?! (myšlenkový pochod, chápete?!)



Bylo mi sedm let, když jsem se registrovala na stránku Alík, dětský internet. Viděla jsem upoutávku kdesi v novinách a při nejbližší příležitosti jsem si tuto barevnou a lákavou webovou stránku našla. Jak jsem již zmiňovala, otevřel se mi velký svět a tak jsem se registrovala.
Pod pitomou přezdívkou Tera79.
Protože mi bylo 7 a narodila jsem se v roce '99.
A už to jelo - tím myslím řadu svch více či méně povedených přezdívek.

Nedávno jsem se prezentovala s rádoby kontroverzním zveřejněním adresy svého prvního blogu (ono by to bylo kontroverzní, kdybych měla na internetu velké jméno a kdybych tím pádem někoho zajímala). Popravdě, předtím jsem měla ještě jeden blog, ale ten byl tak odpudivý, že na něj ani nevzpomínám. Jmenoval se Tercinblog (nyní již není k nalezení, ó jaká škoda) a můj nickname byl prostě Terka.
Pak mne to přestalo bavit a odešla jsem na jiný blog. Ten jsem pojmenovala Ťutíčečkův blogíseček. Napadlo mne to, když jsem seděla na houpačce na dětském hřišti, asi jsem měla nějaký příliš rozhoupaný mozek, nebo jsem si tím pouze kompenzovala nutkání ke gastrální inverzi, které mne přepadá pokaždé, když se moc houpu. Přišla jsem k počítači - a zrealizovala jsem to.
Moje druhá opravdová webová přezdívka tedy byla Ťutíčeček. Nebo tuticecek, chcete-li. V občasných případech dokonce TuTi - byla jsem otrokem střídání velkých a malých písmen.

V mezičase jsem hltala dívčí časopisy a samozřejmě JEJICH internetové stránky, které mne také nabádaly k registraci, což pro mne již v té době nebyla žádná novinka. Na web Bravo girl jsem registrovala jako TeWusH nebo tak nějak.
Na tuto epizodu dost nerada vzpomínám.
Jednoho léta jsem se ocitla na příměstském táboře "informační techniky pro děti", což vlastně spočívalo v jednom grafickém úkolu za den a zbytek času jsme se mohli věnovat surfování po internetu. Jedna moje spolu-tábornice si ze mě dělala hnusnou legraci, když se na zmiňovanou stránku také přihlásila a anonymně mě urážela, přičemž se tvářila, že to není ona a že vlastně drží se mnou. Samozřejmě jsem jí hned první den prozradila název svého účtu a po celých pět dní jsem jí bezmezně důvěřovala.
Nakonec jsem na to přišla - ale stejně jsem se na ni nijak nezlobila.
Jsem prostě odmalička příliš měkká.
Fuj, to byla kráva! Ještě že jsem jí se stejnou ochotou neprozradila i existenci Ťutíčečkova blogísečku.
Na web Bravo girl jsem postupem času přestala chodit, ale musím přiznat, že jejich newsletter mi chodí stále. (Musím být v obraze!)

No a pak přišlo období mých zrůdností na facebooku.
Už dlouhá léta se chystám na rozsáhlý článek o tom, proč jsem se rozhodla utnout své působení na sociálních sítích, ale jelikož se k tomu pořád nemám, počkám si na múzu (pokud možno na Melpomené) a podrobnosti vám sdělím jindy. Nyní pouze vězte, že má záliba v bizarních zdorbnělinách a zkomoleninách se rozvinula a ukázala v plné své kráse; stala se ze mě Terezička, TeruSh, TeresQwa, Terushinka, RézinQa. Skončila jsem pod jménem Vrrr Mňau (tehdy jsem byla nevinným dítkem a netušila jsem, jak provokativní podtext tato přezdívka může mít, zvlášť pokud si mne najde nějaký úchyl).

Ten, kdo někdy zavítal na stránku skrývající se pod tajemným odkazem "deníček", dostal se na úplně jiný blog náležící adrese rezi67.blog.cz. Kdyby se někomu chtělo pátrat v jeho archívu, objeví spoustu mých bývalých identit. Představovala jsem se jako Rezi, číslo 67 má symbolizovat mé datum narození. Taky jsem si říkala Vločka nebo prostě jenom R.
Pak jsem z blogu odešla, jelikož mne napadl jiný a hlavně LEPŠÍ název stránky; totiž Snowflowers. Paradoxně jsem netušila, že svůj blog pojmenuji "sněženky" - naivně jsem si myslela, že to znamená doslova "sněhové květiny", totiž květiny ze sněhu, a zdálo se mi to děsně romantické.
A sobě jsem dala jméno neméně spojené s bílým sairaitem; totiž SnowFlake.
Sněhová vločka.
Nepřemýšlela jsem nad tím, prostě mi to vytanulo na mysli a já se tak podepsala. Poprvé, podruhé,... a pak už pořád.
Toto jméno také prošlo v průběhu mé, půldruhého roku dlouhé, kariéry nějakými změnami; jednu dobu jsem obsedantně psala za každý svůj podpis čtyři hvězdičky, jindy jsem se podepisovala jako Vlotschka.

Můžu říct, že jsem se se svou identitou SnowFlake celkem sžila. Byla to má první přezdívka, o níž jsem jako o právoplatné přezdívce přemýšlela. Žila jsem jako SnowFlake. Možná to bylo špatně, já nevím...?
Každopádně, i toto skončilo a já svůj sněženkový blog - ano, ano, opustila! Kvůli jednomu neuváženému a zbaběle smazanému článku jsem to vše uložila k spánku. Můj poslední článek se jmenuje "I'm going to find a better place".
Což objasňuje, proč se to TADY jmenuje Better Place.
Celé je to citát z jedné písně z naší staré učebnice angličtiny, myslím, že onen song byl o zaměstnanci muzea, jehož už začali otravovat všichni dinosauři a velrybí kostry a tak se rozhodl odejít na lepší místo.

...Mezitím jsem opustila facebook, snad už navždy, a založila si stránku na Tumblr.com. Je zde. Jmenuje se Coldsnowflake. Asi ji už neobnovím, byla bych na tom znova závislá.

Prvního listopadu 2011 jsem se stala Iris Virág.
Tato přezdívka vznikla ze jména jedné mé fiktivní literární hrdinky. Stejně tak jsem se mohla jmenovat třeba Elen, Nataša nebo Karina, ale los padl zrovna na Iris, jelikož je to zvučné a neurčité. VIRÁG znamená květ, květina, v maďarštině. Když jsem se procházela (nebo spíše zběsile probíhala) Budapeští, opravdu jsem viděla toto slovo napsané na stánku s květinami, což mne potěšilo - a také jsem si to vyfotila.
A teď už prostě jsem Iris Virág. Neumím si představit, že bych se sebrala a stala se někým jiným - ačkoliv jakožto Vločka jsem měla podobné pocity (a jako Tuticecek vlastně také). Možná, že se to stane.

Svým způsobem obdivuji ty blogery/blogerky, kteří si klidně ze dne na den změní přezdívku a v pohodě si na to zvyknou - nebo třeba ty, kteří mají několik blogů s různým zaměřením a na každém z nich se prezentují pod jiným jménem. Ještě nikdy se mi nestalo, že by to byla má přezdívka, co se mi zdálo moc těsné; většinou to byli lidé, články, komentáře a hlavně má vlastní historie.
A to se může kdykoliv stát znovu.

Jak to máte vy? Ptám se na to vždy, ale tohle by mne opravdu zajímalo - jak jste dali dohromady své přezdívky (nebo nickname, jména, pseudonymy...?)



Vaše (zatím ještě stále) Iris :Virág
PS. Vytvořila jsem dvě animované verze obrázku nahoře, který má znázorňovat všechny možné pseudonymy, jimiž jsem se někdy, byť sama pro sebe doma, podepsala já nebo některé z mých fiktivních postav (nejedná se o imaginární kamarády!).
Možná se zobrazí jen jedna, možná žádná.

 


Anketa

Nejchytřejší blondýna je?

Iris Virág (=já)
zlatý retrívr

Komentáře

1 Pampeliška V. Pampeliška V. | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 8:36 | Reagovat

Těší mě, že nejsem jediná, kdo vystřídal už nesčetně přezdívek. S mým jménem jsem nikdy nebyla moc spokojená, vždycky mi připadalo jak pro staré báby.
Odmalička mám přezdívku Gigi, G, nikoli dž. Prý jsem to pořád říkala jako malá a zůstalo mi to. Říkají mi tak některé spolužačky a kamarádky, obě sestry a většinou i rodina. (Když na mě zrovna nejsou naštvaní...) Mých přezdívek na blozích bylo tolik, že bych je ani nemohla vyjmenovat. Když jsem byla ve třetí třídě, začala nám ve škole angličtina a protože od mého jména nešla vytvořit (jako jediné..) žádná anglická přezdívka, pojmenovala mě učitelka Viv. A já si fakt asi rok myslela, že tak se řekne Vlasta v angličtině.. :D
Na mých blozích jsem se podepisovala různě. Vlastička. Gigulísek. Giguška. GiGink@, Will (milovala jsem Witch a dokonce jsem jednou mamku poprosila, aby si se mnou vyměnila narozeniny, protože je má ve stejný den, jako Will, kterou jsem milovala. Dokonce jsem si dělala sbírku žab, i když jsem je nesnášela. Ale hlavu na červeno jsem si naštěstí nikdy neobarvila. :D)... Pak jsem přešla na dráhu trochu vážnějšího blogování. Ebolin, Sedmikráska, Cielin, Cecília de Chevruse, Airen Glider, Uschi Earlin, Kariol, .. teď jsem prostě V., nebo si tam přidám něco pampeliškového, aby se neřeklo. :)

Promiň, měla bych spíš napsat, co jsem ke článku chtěla říct a ne blábolit o sobě. Zase. Grr, musím se to odnaučit, sebestřednost je hrozná...

Ale abych se alespoň nějak vyjádřila - miluju tvé slovní obraty. Kruciš, já si snad adoptuju tvou nápaditost, obrazotvornost a kladný vztah s múzou.. :)

2 Markeet Markeet | Web | 17. srpna 2014 v 10:22 | Reagovat

Ahoj :-) už jsem ti ohledně toho jednou psala takže se omlouvám :-) mohla bych tě poprosit ještě o jeden hlásek co jsi posílala mému kocourovi? odkaz stále na blogu :-)

3 Nicki Nicki | Web | 18. srpna 2014 v 10:29 | Reagovat

Skvěle napsaný článek!!! <3 já jsem přezdívky nikdy moc nestřídala... Respektive jsem vlastně vůbec neměla přezdívky.... Začínala jsem s Nikolkou, po nějaké době to přešlo na Nikí - na tom to vydrželo hodně dlouho a pak Nicki. :D Nuda, ale tak co. Nevadí. :D

4 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 23:00 | Reagovat

[1]: Pamatuji si tě jako Ebolin, Sedmikrásku, Cielin a Kariol. Všechny tvoje přezdívky, které jsi tu vyjmenovala, se mi zdají naprosto geniální. Hlavně Airen Glider. To je dokonalé, jak jsi na to přišla, smím-li se zeptat? Nechtělo by se ti o tom také někdy v budoucnu napsat? Řekla bych, že by to stálo za to.
Vlasta je fajn jméno. Evokuje ve mně vlastenectví a "staré dobré časy". Já se svým jménem v dětství také nebyla spokojená. Mamka mne chtěla původně pojmenovat Dorota a já jednu dobu říkala, že bych měla toto jméno mnohem radši než Terezu. Dlouho jsem se se svým jménem smiřovala a doteď mi trochu vadí, že je tolik časté. :-D
Viv je mimochodem také super.
Sebestřednost? Ale to vůbec. Zrovna ty mne zajímáš.
A mockrát ti děkuji za pochvalu. Občas mám pocit, že co se slohů týče, začínám trochu mlít z posledního. S múzou jsem se neviděla už pěkně dlouho. (Až k tobě nějaká přiletí, můžeš ji, prosím, za mnou poslat? :-))

[3]: Děkuju za pochvalu a komentář :-) Nicki je fajn přezdívka, nepřijde mi nudná. :-)

[2]: OK. :-)

5 bitxia bitxia | Web | 20. srpna 2014 v 8:55 | Reagovat

Ráda vidím, že nejsem sama... jako malá jsem používala vždycky svoje jméno.. někdo na blog přišel a tak jsem udělala novej.. :D zase přezdívka vycházející z jména... pak přišlo období seriálů a tak přezdívka Claire... následovalo období hudby a tak přezdívka zvědavá (UDG) no a teď mám to zvědavá jenom v cizím jazyce :D doufám, že teď už nikdo po mém blogu pátrat nebude jinak mě klepne... nerada se s blogem vždycky loučím...

6 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 21. srpna 2014 v 13:47 | Reagovat

zaražte mě někdo, jinak se zadusím lyrickými zvratky - jak poetické.
tvoje poslední přezdívka - Iris Virág se mi moc líbí, nevěděla jsem, že se jmenuješ Tereza.
já těch přezdívek taky měla spoustu, různý zdrobněliny jako ty, pak jsem byla NoirFleur - nosila jsem v tu dobu převážně černou a květiny jsem měla ráda, přislo mi, že se to ve fj k sobě prostě hodí. Ta moje nynější je inspirovaná knihou o astrologii "Sluneční znamení" od Lindy Goodman. Jsem vodnář a ona je popisuje jako realisty, kteří zároveň žijí tak trochu ve svém světě, tak jsem se inspirovala pro novou přezdívku.
jinak já se též v dopravních značkách absolutně nevyznám, nevim jak jednou budu dělat řidičák.

7 AnnieMyasun AnnieMyasun | Web | 27. srpna 2014 v 13:14 | Reagovat

Také jsem vystřídala kupy přezdívek, od těch, které odkazovaly k mému jménu, po ty co chtěly být temné a zlé až jsem nakonec došla sem, k něčemu, co nemá nic společného s mým jménem a přesto má pro mě osobní a hlubokou vazbu.
Třeba moje známá má od 12 stejnou přezdívku, a asi jí zůstane napořád. Svou aktuální mám druhým nebo 3 rokem a vlastně je to alternativní jméno - nikdo ale nikdo by si mě s tímhle nespojil.

8 Matty Matty | E-mail | Web | 11. října 2014 v 17:02 | Reagovat

Tohle mě tak strašně moc baví číst! :)
Vždycky mě hrozně zajímalo, jak kdo přišel k nějaké přezdívce a sama jsem taky po nějaké vždycky toužila.
Bohužel (nebo bohudík) se pravým jménem jmenuji Šárka, což v angličtině neexistuje (stejně jako Vlasta). Ráda jsem to ale na základce o angličtině vykládala jako Sarah, i když to s mým jménem moc společných věcí nemá.
- V tomhle taky závidím mojí kamarádce (a spolusedící, tudíž spolupachatelce většiny kravin, které jsem stihly za ty roky vymyslet), jmenuje se Anna a v angličtině si můžeš vybrat z asi tak trilionu různých variant. Annie, Anne, Ana, Anny,... :)
No ale abych se dostala k tomu. co jsem chtěla napsat. Blogovací mánie mě postihla až trochu déle, než tebe a ostatní, jak se zdá. Jakkoli, o strasti s vymýšlením mé přezdívky jsem nebyla ochuzena a webová stránka jménem Alík mi také není neznámá. ;)
Kromě Alíka jsem ale také, spolu s mými kamarádkami, ujížděla na Howrse. cz - kde vznikla má vcelku první dlouhodobější přezdívka. Ladybird. :)
Nepamatuji si, jak jsem k tomu došla, ale líbí se mi to vcelku doteď.
Jinak, když jsem byla malá, své jméno jsem taky moc nemusela - chtěla jsem se jmenovat Gábina, Monika a nebo (a hlavně) Irma. Jo, zase ty Witch. Byla jsem totiž přesně jako ona, bruneta, líná, milující vodu atd. Jenom ten horoskop mi prostě nevycházel - podle data narození bych musela být Cornelia. Jenže to byla blondýna, žejo...
Když jsem nakonec tedy začínala blogovat, někdy ve 12-ti letech, podepisovala jsem se jenom jménem Šárka a asi tak před rokem a půl jsem se přejmenovala na Matty, což vzniklo z mého příjmení. A nedokážu si představit, že bych byla někdo jiný. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama