Písnička, která mne rozesmutní

15. června 2014 v 11:49 | Iris |  Earworm
Tak jsem se vrátila! Sama nemůžu uvěřit tomu, že se mi v podstatě nic nestalo - jen pár modřin na koleni a hodně vyhnaného pigmentu, z čehož by se mnozí radovali, ale já jsem spíš naštvaná (o to víc, že mám opálenou jen půlku rukou a půlku nohou, podle toho, kde mi končily rukávy a nohavice). Můžu tedy hrdě říct, že já, dívka vychovaná městem, jsem přežila kanoistiku a stanování. Slavme! Civilizace mi chyběla.

Písniček, které mne rozesmutní, je plno. Poslouchám hlavně takové divně přemýšlivé věci a u těch se člověk octne ve smutném stavu snadno - proto vás taky dnes seznámím se třemi písněmi. Jako první mi na mysli vytanula skladba od německé interpretky Dillon s názvem You Are My Winter.
Z téhle písně na mne přímo odkapává naléhavost a naděje k novému začátku, přesto jsem z ní tak příjemně smutná (dává tohle slovní spojení vůbec smysl, "příjemně smutná"?).



Potom jsem si vzpomněla na islandskou zpěvačku jménem Sóley a chvíli jsem se zamýšlela nad tím, která z jejích písní je podle mě nejsmutnější. A rozhodla jsem se pro skladbu The Sun Is Going Down. Výběr byl dost těžký, protože Sóley bych nazvala mistryní tiché deprese. Vždyť poslouchejte:

A jako poslední - nemohu vynechat píseň, která mi opravdu vhání slzy do očí. Možná proto, že je ruská a tak jí nerozumím. Opět Regina Spektor a její Molitva (neboli The Prayer of Francois Villon). Jedná se o text od básníka Francoise Villona přeložený od ruského básníka/písničkáře Bulata Okudžavy, takže je to v podstatě cover.
Tahle skladba mne sice přivádí k pláči, ale je prostě nádherná.

Tak co, rozplakala jsem vás aspoň jednou? Doufám, že nejste příliš smutní. Já mám teď, koncem školního roku, kdy se většina ostatních už jen fláká, docela napilno, takže, prosím, ještě chvilku počkejte, než ze mne vypadne nějaká rozsáhlá úvaha. Zatím uvažuji jen minimálně - například teď jdu uvažovat o tom, co si vezmu na sebe.
Vaše Iris


 


Anketa

Chcete mít děti?

Ano
Ne

Komentáře

1 V. V. | Web | 15. června 2014 v 13:15 | Reagovat

A na jaké řece jste byli? :-)

Omlouvám se, ale dnes písničky komentovat nebudu. Nechci brečet, nechci poslouchat smutné... :-) Jsem naivně mimo realitu, vznáším se pod zemí. :-)

2 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 15. června 2014 v 16:49 | Reagovat

[1]: Jeli jsme Berounku, ale jen kousek, samozřejmě. :-)
Neomlouvej se, to je jasné, že teď nemáš na smutné věci ani pomyšlení. A je to dobře ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama