Ranní zvrácené slunce

29. května 2014 v 21:49 | Iris |  (kni)hovna
Když jsem se po dlouhé, vyčerpávající noci probudila, svítilo mi ranní slunce do tváře. Bylo to přesně to ranní slunce, které mám tak ráda, protože vás nepálí, jen vám tak zlehka rozjasňuje pohled na svět a vy se cítíte osvíceni a plni naděje a nové životní energie, i když jste za celou noc prospali pouze dvě hodiny a máte rozlámaná záda z autobusového sedadla.

Bylo okolo půl sedmé a celý autobus ještě spal - nebo ne? Uličkou mezi sedadly se pomalu linul čerstvý zápach zvratků, což bylo divné, jelikož jsem žádné dávicí zvuky nezaslechla. Třeba někdo zvládne zvracet v tichosti. Jednalo se pravděpodobně o nějakou obživlou vzpomínku připomínající poslední český fast-food na benzinové pumpě u hranic s Německem. Většina lidí se tam přecpalo.

I přes tyto nepříjemné závany, které se mi chvíli co chvíli obtáčely okolo zápěstí (jelikož se jednalo o zvratky v důsledku kinetózy, netrefily se do nosu), byla radost nadechovat a vstřebávat atmosféru. Koukala jsem se z okna a nemohla jsem uvěřit tomu, co za ním vidím. Palmy! Bože, já vidím palmy! A nějaké nízké keříky! A vše má tak přitažlivou, svěže zelenou barvu, ach, přesně takovou zelenou přisuzuji ideálnímu stavu lidské duše, jak ráda bych tento odstín přijala za svůj. A půda! Obvykle se sahání na hlínu vyhýbám, ale tentokrát bych si přála se dotknout toho teple hnědého podkladu, z něhož všechna ta subtropická nádhera vylézá. Teplá hnědá přecházející do střídmé a uklidňující terakoty. Nemůžu se vynadívat na to barevné spektrum, tolik se lišící od toho, které jsem znala dosud! Tato paleta je jako sen; z každého centimetru krychlového této krajiny na mne sálá spousta nových věcí, které přímo touží po vrytí pod mou kůži, ale ne, já jedu dál, nemůžeš se mi vrýt pod kůži!



V ústech jsem měla přesně takový ten divný pocit, jako když usnete uprostřed dne a poté se probudíte. Určitě mi z nich strašně smrdělo; na nejbližší čerpací stanici si musím vyčistit zuby. Ten pocit by mne po dvaceti minutách zničil, kdybych nyní byla doma, ale jelikož jsem v subtropech, zůstávají všechny agonie ve mně a veškeré mé zaujetí dopadá na krajinu za oknem. Za oknem, při silnici...
Mapa Evropy s vyznačenou trasou našeho autobusu dokáže zneklidnit i uklidnit. Pokusila jsem se vyhlédnout ještě více z okna (kdyby se dalo otevřít, udělala bych to a vyklonila bych hlavu, co nejvíce by to šlo) a vyhlížela jsem barevné silniční směrovací tabule. Už musíme být blízko. V noci se měnil čas. Kolik je vlastně správně hodin?

Lidé spící v uličce se pomalu probouzeli. Zvedali hlavu, protírali si oči a křupali rameny, jak jen mohli, a poté se buď složitě vypravovali na malý autobusový záchůdek, nebo se prostě jen převalili na druhý bok a oddechovali dále. Nenapadne je snad podívat se z okna na tu silničními splodinami pokrytou nádheru? Cestují stále. Kolikrát už viděli subtropickou krajinu... Jestlipak bych byla také touto florou znuděna, kdybych ji vídala každé léto? Nebo nejsou znuděni, jen se jim chce spát. Nevadí jim usínat s nevyčištěnými zuby na podlaze autobusu. Třeba je všechno toto okouzlení krajinou pouhým důsledkem mé pohodlnosti a nespokojenosti s nedostatečnými podmínkami a hygienou.

Na zelené tabuli se skvěl Montpellier 25. To znamenalo, že ještě necelých dvacet minut a budeme objíždět Montpellier. Jsme tedy v jižní Francii! Ach, jižní Francie, to zní jako pohádka. Dokonce to tak i vypadá. Nejraději bych vystoupila a zůstala už navždy tady v jižní Francii, se svým kufrem a kartáčkem na zuby a cestovním pasem.


Anebo ne? Třeba je celé to kouzlo, atmosféra a nadšení ukryto právě v tom, že tudy jen projíždím. Zapamatuji si kraj okolo Montpellieru jako své první setkání s palmami u silnice. Vzhůru do Katalánska! Mapa s vyznačenou trasou mi říká (velice důvěrně, od včerejšího výjezdu z Liberce jsme k sobě my dvě opravdu přilnuly), že tam již brzo budeme.
__________________________________________________________________________________________________________

Tento článek zveřejňuji, jelikož mi - zaprvé - už dlouho leží v rozepsaných a zadruhé, nechci nechávat svůj blog dlouho spát. Taky jsem už dlouho nenabídla svým čtenářům (pevně doufám, že nějací jsou) ke přečtení nic jiného, než své přemoudřelé úvahy o životě.
Toto líčení je jen a pouze o mé školní cestě do Katalánska. Měním v něm časy, možná trochu neuměle, ale je to schválně a mělo by to textu dodat akčnost a autenticitu, pokud se vám to nelíbí, berte to prostě jako můj malý literární experimentík - mám na něj nárok, po devíti letech respektování osnov a témat ve školních slohových pracích.
Holka na obrázku má stupidně prohnutou ruku, jako by měla nějakou křivici. Třeba už je prostě na cestě dlouho.

A prosím, respektujte tento můj slohový exces. být místy přehnaně růžový, vlastně by se dal označit za parodii...?Chystám životopisný článek o mé oblíbené Regině Spektor, myslela jsem si, že ho dnes už dodělám, ale nějak jsem se blokla.
Iris
A tuto píseň jsem si pouštěla, celou dobu, při oné zmíněné cestě:
 


Anketa

Regina Spektor!

Joooo! 37.3% (25)
Kdo?! 62.7% (42)

Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 30. května 2014 v 16:03 | Reagovat

Já tvým čtenářem, možná nekomentujícím, ale pravidelně čtoucím jsem. :-)
To bylo nádherné. Také bych se tam někdy chtěla podívat. Už se těším, až poletím na Maltu, až poletím ve dne a budu se dívat skrz mraky na svět pode mnou. A až zase někdy pojedu lanovkou na horách a uvidím tu krajinu... :) Tropy mě moc nelákají, mám radši spíš takové to teplé vlhko hor, ale i tak ti tvůj zážitek, ať už je jakkoli smyšlený, věřím. :)
A taky nemám ráda ten zvláštní povlak na zubech po probuzení. Nechápu, jak někdo může napřed snídat a až pak si čistit zuby...

Krásný text a ať si kdo chce co chce říká!

2 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 31. května 2014 v 9:57 | Reagovat

jistěže máš čtenáře, to je dost vidět :) článek není přemrštěle růžový, moc pěkně se mi četl :). a taky miluju jižní Francii! :) jinak Reginu Spektor miluju, takže se moc těším :)

3 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 1. června 2014 v 12:17 | Reagovat

Článek mi přijde pěkný :) A ne, není přehnaně růžový... V jižní Francii jsem byla už dvakrát a moc se mi líbila. O velkých prázdninách tam pojedeme znovu a už se těším :D Jedeme do Mentonu, což je takové malé městečko u moře :))

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 1. června 2014 v 12:18 | Reagovat

A ještě jsem zapomněla pochválit povedený obrázek. :)

5 kattews kattews | Web | 2. června 2014 v 19:32 | Reagovat

Ty boty jsou úžasné, stály okolo 600,- a jsou v H&Mku :)
Jinak, Martensky mám už dlouho a vypadají takhle:) http://www.highsnobiety.com/news/wp-content/uploads/2010/03/Dr.-Martens-1460-%E2%80%9CWorn%E2%80%9D-Collection-00.jpg

Mimochodem... máš takový ten styl psaní, do kterého se každý vžije nebo si ho aspoň umí představit:) A čtenáře máš, tím se nemusíš vůbec zabývat. :)

6 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 5. června 2014 v 20:29 | Reagovat

Taky mám takové záchvaty tvořivých a vzletných myšlenek, když někam cestuju (i když cestuju hodně), ale obvykle tyhle potenciální literární skvosty stihnou umřít dřív, než je sepíšu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama