Pod tónem i nad tónem

1. května 2014 v 17:29 | Iris |  (kni)hovna
Nemám příliš vyvinutý hudební sluch a dokonce ani doma neposlouchám vážnou hudbu. Přesto už pátým rokem navštěvuju základní uměleckou školu, týden co týden, a hraju na klarinet (bohužel ne den co den). Jako většina hráčů na dechový nástroj jsem začala hrát kvůli dýchacím potížím, a celá moje krátká a pofidérní hudební kariéra tudíž přišla na svět celkem náhodou. Jako desetiletá holčička jsem totiž přišla k zápisu s přáním roztáhnout své plíce hrou na zobcovou flétničku, neočekávala jsem nic jiného než to, že se nebudu dusit u sprintu na šedesát metrů a že budu konečně dělat něco jiného než sedět doma a kreslit.
Jenže mi bylo řečeno, že jsem už příliš velká a stará na nějakou malou sopránovou flétničku, a tudíž že si musím vybrat něco jiného. Popravdě vůbec nevím, proč jsem si vybrala zrovna klarinet; do té doby jsem ho totiž nikdy neviděla a tak jsem ani netušila, jak vypadá a jaké zvuky z něj lezou. Proč jsem si nevybrala třeba trubku nebo příčnou flétnu, na to už asi nikdy nepřijdu. Vlastně je to jedno - prostě se to tak stalo. A tak jsem se začala hrát. Pokud se v tomto článku vůbec budu snažit něco shrnout, bude to oněch necelých pět "prohraných" let. Pět let pod tónem (jelikož můj klarinet má nízké středy) i nad tónem (protože, zcela nepochopitelně, tón c3 mám vysoko).




Když jsem měla nástroj, tehdy ještě půjčený ze školy, poprvé doma, nedokázala jsem ho pomalu ani složit dohromady - ale to jsem se za chvilku naučila. Nejtěžší pro mě bylo začít doma cvičit, protože do svých deseti let jsem byla zvyklá po škole nedělat nic. Pamatuju si, že na svou druhou hodinu jsem přišla naprosto nepřipravená a můj učitel byl kvůli tomu dost naštvaný, což mne trochu odradilo už na začátku. Na to, že se na mě někdo zlobí, jsem totiž taky nebyla zvyklá.

Když jsem si postupem času zvykla a naučila se nějaké ty tóny - mimochodem, to taky bylo těžké, protože jsem ze začátku nemohla zkoordinovat mozek a prsty - přišla další věc, a to koncerty a etudy a postupem času taky komorní hra. Dostala jsem k sobě holku a byly jsme duo a já si stále vzpomínám na to, jak mi před naším úplně prvním koncertem spadl doma klarinet na zem a pak mi nehrál.
Vlastně onen fakt, že vám nástroj může kdykoliv spadnout a rozbít se přináší trochu napětí do celého toho chození do ZUŠky a hraní na koncertech, ne?

Po roce se z našeho dua stalo trio, tedy já a jedna holka a ještě jeden kluk. Upřímně, se svými spoluhráči jsem nikdy nenašla společnou řeč, i když jsem se hodně snažila - hrajeme spolu už čtyři roky a komunikace vázne čím dál víc. Každý máme asi úplně jiné zájmy (i když občas se mi zdá, že ty dva nezajímá vůbec nic, ale tak to určitě není). Další poznatek z tria je to, že hrát třetí hlas není žádná výhoda. Opět, nevím, proč hraju třetí hlas zrovna já, předpokládám, že je to proto, že jsem na začátku byla nejrobustnější a všichni si mysleli, že to nejlíp udýchám (což nebyla vůbec pravda). Takhle - třetí hlasy nebývají příliš jednoduché, protože většinou drží rytmus, ale zároveň by neměly být moc slyšet, aby nelezly do sóla hlasům číslo jedna a dvě.
Pokud jste z tohoto odstavce pojali dojem, že mne celá komorní hra štve a nebaví, vězte, že tak horké to není. Když zrovna nepřipravujeme nějaké veřejné vystoupení, chodím se na zkoušky v rámci možností i odreagovat.

Největší stresy spojené s hrou na klarinet jsem zažila v posledních dvou letech. Pokud taky navštěvujete nějakou hudební školu, možná jste si všimli oněch šílených soutěží, které jsou každým rokem organizovány. Před dvěma lety jsem se musela účastnit sólové soutěže, i když jsem tam původně jít ani neměla, protože jsem byla takový malý outsider. Nacvičila jsem tedy nějaké "jednoduché" skladbičky, jak říkal učitel, a ačkoliv ode mne nikdo nic extra neočekával, dostala jsem se až do krajského kola, kde jsem skončila jako druhá. Neberu si to jako nějaký velký úspěch, protože v kategorii jsme byli snad tři a druhá místa byla dvě, nebo takhle nějak pofidérní to bylo.
Tahle soutěž by mě měla čekat zase za rok, ale kdoví, co bude. Nejsem velká trémistka, ale tohle byly nervy pro celou naši klarinetovou třídu.

Krátce se zmíním ještě o soutěži komorních souborů, o níž jsem sem psala, když jsem ještě dávala dohromady všechny možné deníčkové články. Měli jsme totiž suprově sestavený repertoár a tak jsme se (nejen proto) dostali až do ústředního kola. Jako jediní z naší školy... čekala jsem, že nás začnou všichni šíleně milovat a že třeba dostaneme limuzínu, ale jediné, co z toho mám, je hrneček na tužky. Byla jsem naivní dítě.

Odmítla jsem možnost zapojit se do školního symfonického nebo dechového orchestru, hlavně kvůli škole, ale taky proto, že nemám takováto uskupení ráda. Tři roky před tím, co jsem začala hrát, jsem navštěvovala pěvecký sbor, který nebudu jmenovat, ale je opravdu velký a hlavně organizovaný, a ta jejich ujetá, směšná organizace mi drásala mé dětské nervíky. Nenáviděla jsem zájezdy! Jednou jsem byla ubytovaná v rodině v Dačicích a jednou dokonce v takovém ubytovacím zařízení, kde jsem si připadala jak v blázinci. Chtěla jsem o tom taky napsat článek, ale nějak na to nemám. No prostě - pár mých spolužáků do orchestrů chodí a podle toho, co říkají, by mi to nic nepřinášelo.
Když jsem začala hrát na saxofon, dostala jsem dokonce nabídku do Big Bandu, což by bylo celkem prestižní, ale jelikož ode mne očekávali, že hned začnu trylkovat na obří a nejmíň dvoutunový baryton-saxofon, velice rychle jsem to odmítla.

Mé hraní nemá budoucnost. Nechci si kupovat drahý klarinet, nechci jít na konzervatoř a v dospělosti se nechci věnovat hudbě. Představa, že skončím jako učitelka v hudební škole, je něco jako má noční můra, jelikož všichni vypadají smutně a údajně si vylévají duše na "hudební kritice" amatérských vystoupení na interních večírcích.
Interní večírky mne štvou, hlavně nesnáším ty uvaděčky z literárně-dramatického oboru, které si přijdou na jeviště v legínách s holým zadkem, mluví jako retardi a navíc už pátým rokem čtou špatně moje jméno.
Trio mne asi nenaplňuje tak, jak by mělo. Měla bych cvičit denně, ale nemám na to nervy. Prý hraju ostrým tónem a tak bych měla poslouchat Mozarta, aby se to zlepšilo. Mozartův klarinetový koncert znám už skoro nazpaměť a stále kvílím jako siréna.
Hraní na klarinet mi toho hodně přineslo, jako třeba jednu skvělou kamarádku, schopnost číst v notách, spoustu koncertních zkušeností a hlavně pocit, že konečně něco umím. Ale také odneslo. Nikdy nezapomenu na velký vánoční koncert, kdy jsem musela dělat andílka, a celou dobu jsem měla pocit, že budu zvracet do ó velkého publika (tedy pokud mi tam jako první neodletí noty).

Plátky! Ach, kolik jsem jich ožužlala. Jsou to taková malá dřevíčka, která se přivazují na tu část, která se strká do pusy, a bez nichž by nástroj nehrál. Protože neumím nic vyhodit, skladuji je v kufříku. Kolik šroubků mi po dobu mé docházky do ZUŠ z klarinetu vypadalo!!
Loni jsem absolvovala první stupeň (neptejte se mě, co to je, protože já sama se v tom vzdělávacím plánu nevyznám). Byla jsem na vrcholu svých sil, hrála jsem na radnici čtyři skladby bez doprovodu, lidi mi tleskali a já vím, že do takové formy se už v životě nedostanu.
Ten nástroj mi přirostl k srdci, ale to je tak všechno.
Občas si říkám, jestli není na čase skončit.

Hrajete taky na něco?
Mimochodem, připravuju článek s padesáti fakty o mně. Je to sice vrchol egoismu, ale když to zveřejním, přijdete se na to podívat?
Iris
 


Anketa

Chcete mít děti?

Ano
Ne

Komentáře

1 Kariol Kariol | E-mail | Web | 1. května 2014 v 21:29 | Reagovat

Tákže, kde začít? :-)

Klarinet. Ne, že by mi ten nástroj nebyl sympatický, ale nechtěla bych na něj hrát.  I když má pěkný tón, pokud se tedy dobře vyloudí. :-D

Já hraju, ach, proč to všem musím říkat, na lesní roh, druhým rokem. Taky moc necvičím a zároveň bych chtěla a měla. Nesnáším interní večírky a koncerty! Ráda hraju pro radost, jen tak na hodinách s učitelem nebo občas doma. Mám skvělého učitele, se kterým půl hodiny prokecám. Navíc mi vždycky napíše skladbu, kterou sama chci. :-)

Se sestrou, která hraje na pozoun, hrajeme komorní hru. Je to fajn, protože se ve dvojici cítím jistější. A hraju první hlasy, což mi přijde jednoduší, protože nehraju ani tak podle not, jako podle melodie skladby. :-)

Gratuluji k tvým úspěchům s hraním. Taky se příští rok chystám (ehm, učitel mě chystá :-D) na nějakou takovou soutěž, ale moc velké šance si nedávám. :-)

Jinak, co se týče té padesátky faktů - sem s nimi! :-D

2 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 2. května 2014 v 18:01 | Reagovat

já zpívám ve školním sboru alt a nedávno jsem byla přeřazena do tenoru. sólově bych nic nezazpívala,ale ve sboru mě to moc baví. taky ze mě ohledně hudby nikdy nic nebude, ale zpívání ve sboru mě baví. tak to možná nezatracuj - ale je to na tobě. jinak co se nástrojů týče,tak na žádný nehraju, ale už 2 roky se mi doma válí kytara, tak snad někdy se na ní něco naučím. každopádně cokoliv napíšeš si přečtu, takže i 50 faktů.

3 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 2. května 2014 v 21:55 | Reagovat

Kedysi som sa učila hrať na gitaru, lenže! Okrem toho, že ani ja, ani môj brat a vlastne nikto na to nemal nervy, som mala príliš krátke prsty. Napríklad nechytím ani akord C, tak si naďalej žijem s pocitom, že neviem nič. Ani spievať. Obdivujem ľudí, čo spievajú.
Keby si mám vybrať nejaký dychový hudobný nástroj, vybrala by som si práve, už spomínaný, saxofón. Je to jeden z mála dychových, ktorých zvuk mám fakt rada. :-)
Takže z mojej celkom dosť obdiv. :-)

Článok s 50timi faktami som písala ja, je to vrchol egoizmu, ale také články mám úprimne najradšej, tak choď do toho. :-)

4 Tess Tess | Web | 3. května 2014 v 19:05 | Reagovat

Někdy lituji že jsem se nehecla a nezačala pořádně na něco hrát, teď zkouším na baskytaru ale zatím žádné podpory :D

Jinak někdy můžeš hodit video na blog jak ti to jde :D By mě fakt zajímalo :D

5 Black Black | Web | 3. května 2014 v 19:17 | Reagovat

som si istá, že áno, len musím počkať kým ma prejde táto nálada :)
ja som na nijaký hudobný nástroj nehrala, pretože jednoducho nemám pevnú vôľu, čas a  hudobný sluch :D
Klarinet musí byť fajn :D venuj sa tomu, kým ťa to bude baviť! :)

6 Ripperka Ripperka | Web | 4. května 2014 v 14:21 | Reagovat

veľmi pekný blog, veselý a pozitívny :) myslím že ťa budem navštevovať častejšie :) a btw hrám na gitare :))

7 Catherine. Catherine. | 4. května 2014 v 20:42 | Reagovat

Obdivuji tě :) hrát na hudební nástroj není jen tak a jelikož jsem na všechny možné hudeb.nástroje tupá jako poleno, obdivují druhé za to že na to maji nervy :)

8 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 12. května 2014 v 17:35 | Reagovat

Já osobně hraju na zobcovou flétnu; ve druhé a třetí třídě jsem doma hrávala na sopránku a sice si už nepamatuju proč, ale přestala jsem. V primě jsme měli skvělého učitele na hudebku a polovina mých kamarádů (ne že by jich bylo až tak moc ale stejně) chodila do sboru, který navštěvovali i terciáni, kteří nám tenkrát děsně imponovali. Já byla do jednoho tak blázen, že jsem začala do sboru příští rok chodit taky a to jsem ráda, když při zpěvu trefím tón (a to nesmí být moc vysoký). V rámci této své hudební obrody jsem se vrátila ke hře na flétnu a brzo zjistila, že se sopránkou to nepůjde. Hned jsem přešla na altku a poměrně brzy taky na tenorku, která je naprosto super, protože u toho nevypadám nepatřičně, jako když jsem se snažila pískat do té mrňavé píšťalky. Čemu jsem se vyhnula, je hudební nauka, kterou jsem ošvindlovala testy psanými doma s pomocí internetu a dvěma písemkami za rok, kde jsem pokaždé uplatnila znalosti nabyté sledováním filmu Amadeus. Nevím, jestli to u vás nemáte, nebo ses tomu taky vyhnula, ale podle mě je to noční můra všech. Na žádné soutěži jsem díky bohu nebyla, protože prý se to hodnotí podle věku a ne podle ročníků, a já jsem moc stará. besídky jsou hnus, protože vždycky zaberou několik vzácných hodin mého života.

9 Šárka Šárka | Web | 15. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Máš můj veliký obdiv. A podle mě sis těžko mohla vybrat líp! Věřím že cvičit je fuška a hrát na to docela trénink na hlavu...ale klarinet má jeden z nejkrásnějších zvuků ze všech hudebních nástrojů. Aspoň pro mě osobně už je krásnější jen hoboj.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama