Cestování časem

26. března 2014 v 16:09 | Iris |  (kni)hovna
Když jsem byla malá, měla jsem hrozně ráda dinosaury, přerostlé kapradiny a roztomilá malá dinosauřátka. Vlastnila jsem pár dinosauřích atlasů a znala jsem dinosauří názvy, rozměry a potravu snad nazpaměť. Pokaždé, když jsem šla s mamkou do lesa, představovala jsem si, že se zpoza stromu vynoří dinosaurus nebo alespoň nějaká ta obří výtrusná rostlina. Nic z toho se nestalo, přesto to bylo milé. Tehdy jsem ještě byla moc malá na nějaké úvahy o cestování časem.

Potom, když jsem trochu vyrostla, byla jsem fascinována středověkem. Neměla jsem žádné ponětí o jakýchkoliv sociálních poměrech, smradech na ulicích a brzkých úmrtích na hnusné nemoce; ve škole jsme středověk probírali velice okrajově a opatrně, aby to nám, osmiletým dětem, morálně neublížilo, a tak jsem měla pocit, že ve středověku byla každá dívka princezna nebo ,,spokojená selka" a že vše bylo růžové. Byla jsem svou představou této doby tak fascinována, že jsem napsala časocestovací (a neukončenou) trilogii do šuplíku. Ten nápad, že bych se mohla přenést do středověku, mne tak nadchl, že jsem ho musela přenést na papír, ačkoliv to ještě nikdy nikdo nečetl a ani nebude.

Má tehdy vymyšlená cesta časem proběhla tak, že jsem se prostě jednoho dne probudila ve středověkém "domečku s průjezdem" v "sukni a halence a špičatých botách", dokonale zajištěná, upravená a dokonce přikrytá dečkou. Poté jsem se vydala do ulic města, které vypadalo přesně tak, jako v současné době, akorát roztomileji, malebněji a nebyly tam obchoďáky, zjišťovat, do jakého roku jsem se přenesla, tím způobem, že jsem zastavovala lidi na ulici.
Potom jsem si našla kamarádku, "chudou osiřelou dívku, která zpívala v rohu náměstí a provedla mne velice ochotně po celém městě". Nakonec, abych to zkrátila (ano, mé dílo je drama, a dlouhé!) jsem zjistila, že mám nějaké poslání a stále jsem opakovala otázku "jaké? jaké? jaké asi může být to poslání, kvůli kterému zde trčím?" a korunu jsem tomu nasadila tím, že jsem v kapse sukně našla propisku.



Takže se jistojistě nedivíte, že jsem tuto roztomilou "trilogii" zahrabala hluboko a čtu ji jen v případech hlubokého deliria (rozumějte, únavy). Nicméně, na cestování časem jsem nezanevřela a stále mne fascinuje. Za ta léta, která uběhla od napsání tohoto, jsem sice nic podobného ani nezkoušela stvořit, ale absolvovala jsem spoustu hodin vlastivědy a dějepisu a viděla spoustu zámků, hradů a starých měst. Taky jsem si udělala reálnější obrázek o podobě středověkých měst (hlavně letos, když jsem se učila na dějepisnou olympiádu) - život v nich musel být vážně nechutný, smutný a nespravedlivý a v žádném případě bych se tam přenést nechtěla. Alespoň ne bez dostatku očkování proti moru, úplavici a ostatním nemocím, o nichž je lepší nevědět.

Dnes jsem už přesvědčená o tom, že nechci časem cestovat nikam a že chci zůstat tady a teď. I přesto, že vypadám jako z baroka (bylo mi to řečeno) a nesouhlasím s tím, jak je moje okolí (a nejen ono) přehlceno chytrými telefony a sociálními sítěmi, asi bych byla hodně vykolejená, kdybych se najednou vcucla v časoprostoru a zmizela v minulosti.
A budoucnost, tu bych nechtěla vidět ani náhodou, protože od ní neočekávám nic hezkého. Myslím tím obecně, to, co tady bude za dvacet let, nechci spatřit dříve, než za těch dvacet let. Bude konec světa, ovládnou nás roboti (čímž myslím ty naše dokonalé technologie), Evropa se spojí v jeden stát, vědci vynaleznou léky na všechny nemoci světa, budeme si moci vybrat, jak bude vypadat naše dítě, které nám také vytvoří nějaký přístroj? Jo, klidně, vivat pokrok, ale raději se nechám překvapit.
Pokud bych se ale jednou nedopatřením dostala na chvilku do budoucnosti, aspoň bych sebrala nějaké výsledky důležitých sportovních utkání, jako ve filmu Návrat do budoucnosti.


Když jsem si přečetla toto téma týdne, jako první mě napadla trilogie Drahokamy od spisovatelky Kerstin Gier - tedy knížky Rudá jako rubín, Modrá jako safír a Zelená jako smaragd. Myslela jsem si, že dám dohromady nějakou recenzi a budu originální, plánovala jsem to už déle, a teď přišlo toto téma a já byla nadšená. Jenže já tu recenzi prostě nedám, a stejně by to nikdo nečetl. Takže mi dovolte alespoň krátkou zmíňku.

Trilogii Drahokamy jsem četla loni od Vánoc až do března. Když jsem v knihkupectví viděla první díl, Rudá jako rubín, a přečetla si těch pár řádků na zadní straně desek, bylo mi naprosto jasné, že si to prostě musím přečíst a že z toho budu nadšená. Hlavně kvůli hlavnímu tématu cestování časem, protože jsem o tom ještě nikdy nic nečetla a jelikož jsem se o to v dětství zajímala, byla jsem zvědavá, jak na to nahlíží někdo jiný.
Opravdu jsem z toho byla unešená. Jo, je to jen takový dívčí románek, který, ačkoliv má každý díl okolo tří set padesáti stránek, se čte rychle, a navíc je to celkem oddechovka, přesto jsem tím příběhem nadšená ještě teď. Dokonce jsem si nedávno řekla, že celou trilogii přečtu ještě jednou, a opravdu to udělám, až budu mít víc volna!

Asi před týdnem jsem si našla film Ruby Red nebo spíš Rubinrot, protože to je z německé produkce, i když je to podle všeho natočené v Londýně? Byla jsem na to hodně zvědavá, a těšila jsem se na nějaký superfilm s propracovanými detaily - ale pár minut po začátku mi došlo, že žádné extra detaily tu být nemůžou. Taky že ne, děj byl dost pomíchaný a Gwendolyn byla tak trochu punkerka. A rozhodně tomu nepomohl ani fakt, že jsem si našla tento film v originálním znění s naprosto příšernými anglickými titulky, jejichž autor nedokázal napsat jméno "Falk de Villiers" dvakrát stejně a bez chyby.

No ale knížky rozhodně doporučuju - a na film se taky koukněte, není zas tak hrozný.
Nedávno jsem v knikupectví viděla knížku 'Mé sladké šestnácté století', ale popravdě jsem neměla vůbec chuť ji číst; potom, co jsem přečetla skvělou trilogii o cestování časem, jsem si říkala, že by mě tohle určitě zklamalo. Ale třeba ne, četli jste to někdo? Je to hezké?

A to je všechno. Děkuju vám za spoustu komentářů k minulému drabblíku, je vidět, že kratší články se čtou lépe, a vězte, že na spoustě dalších drabblíků se pracuje (akorát z toho vznikají pomalu triple-drabble a to já nechci!).
Iris
 


Anketa

Regina Spektor!

Joooo! 37.3% (25)
Kdo?! 62.7% (42)

Komentáře

1 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 26. března 2014 v 18:24 | Reagovat

Ta tvá trilogie zní moc zajímavě :-) . jinak to s moderní technologii mne naopak přijde super, hlavně proto, ze veškeré informace je jednodušší najít - nemusí s 3 dny čekat na knížku a v ni to složité vyhledávat. I když 6ti lety dítě s iphonem me taky štve.

2 Doma Doma | Web | 26. března 2014 v 19:50 | Reagovat

Jasně, ono ta výzva je super :)...

Hoď tady tu trilogii ... moc mě to zajímá! :D

3 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 26. března 2014 v 19:57 | Reagovat

Velice pěkný článek a krásný design blogu. :-)

4 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 26. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Rozhodně zajímavý článek. taky mám pár těchhle "trilogií do šuplíku", i když nejsou asi až tak dlouhé. Například jsem psala jednu, která byla v podstatě přepsáním jedné z knížek, které jsem jako dítě fakt žrala. :D

5 MuMie.xo MuMie.xo | Web | 26. března 2014 v 20:27 | Reagovat

Já odmalička dinosaury zbožňuju. Taky jsem si je všude představovala a neustále je kreslila a vymýšlela nové druhy, dívala se na filmy a prohlížela si knížky s obrazy od Buriana.. I když bych chtěla vědět jaké to v minulosti bylo a jaké to bude v budoucnu (i když toho se taky bojím) nechtěla bych v čase cestovat ani náhodou.. Možná snad jen za těmi dinosaury, když tu ještě na zemi nebyli lidé.

6 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 27. března 2014 v 18:34 | Reagovat

Moc dobře jsi to vystihla :)

7 Holy Holy | Web | 29. března 2014 v 14:50 | Reagovat

jak ja rada rikam 'nothing is impossible'
myslím že pokud Zemi nezničime, jednou se takového vynálezu dočkáme...
no ale nemyslím si že to bude naše, nebo příští generace..
protože stroj času je něco naprosto nadčasovýho..
já jsem taky jako malá zbožnovala dinosaury když mi bylo asi 7 vydupala jsem si cestu do nějakýho dinosauřího parku nebo jak to tam bylo :D ..
já bych do středověku nechtěla ale ani za nic.. na jednu stranu to bylo krásné období na památky, a tak ale na druhou stranu lidi umírali mladí, na nemoce,...víra byla všechno :)
já bych hrozně ráda do 2 sv. války na chvíli.. ne proto že bych ráda byla toho součástí, spíš proto abych byla neviditelný pozorovatel..
ale cestování časem jako takový bych asi nechtěla..
ta trilogie zní zajímavě,..:O na film určitě kouknu:)

8 Limonáda . • Blowme.blog.cz Limonáda . • Blowme.blog.cz | Web | 30. března 2014 v 8:39 | Reagovat

Wow, zajímavé ! :)

9 i r i s i r i s | Web | 31. března 2014 v 17:17 | Reagovat

[1]: Samozřejmě, mně taky moderní technologie občas pomůžou, hlavně wiki a google překladač (i když doma člověk vlastní slovník, není nad rychlý a pochybný překlad). Akorát mě děsí, že když se ve třídě při jakékoliv hodině otočím za sebe, vidím dvacet pět lidí, kteří spolu chatujou na facebooku, ačkoliv by měli dávat pozor.

[2]: Trilogii bych musela hodně přepracovat, abych ji sem mohla dát. Navíc teď už si vůbec nemyslím, že je zajímavá. Psala jsem ji v sedmi - osmi letech, byla jsem malé hloupé dítě! :-D ale děkuji za tvůj zájem.

[3]: Díky :-)

[4]: Jo, když člověk něco píše a pak zjistí, že vlastně přepisuje něco, co kdysi dávno četl, tak to naštve. Taky mám občas pocit, že veškerá moje tvorba je něčím inspirovaná, ale ono to snad jinak ani nejde... vše už tu jednou bylo.

[5]: Možná, že vidět Zemi bez lidí by nebylo zas tak špatné.

[6]: Díky ;-)

[7]: Tak druhou světovou válku bych nechtěla vidět ani z dálky, myslím, že to byla jedna velká odporná etapa dějin a ani ve škole se mi nechtělo se o této válce učit. :-/
Dinoparky, jasně, taky jsem jich už pár navštívila (ještě loni nás do jednoho táhli na školní výlet :-D)

[8]: Děkuju.

...To je divný, komentovat si vlastní články. Naposled jsem to dělala, když mi bylo devět a neměla jsem žádné komentáře. :-/ :-D

10 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 31. března 2014 v 20:47 | Reagovat

[9]: Jestli můžu, dost mě pobavila ta poslední věta tvého komentáře. Nevím proč, ale pobavila.

11 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 16. května 2014 v 19:04 | Reagovat

Trilogii Drahokamy jsem četla a moc se mi líbila!
Mé sladké šestnácté století si chci přečíst už dlouho, ale ještě jsem se k tomu nedostala... :(

Na jednu stranu by bylo zajímavé podívat se do středověku - chtěla bych to vidět na vlastní oči. Ale zase by mi bylo líto té chudoby, kterou v té době prožívalo hodně lidí, a bála bych se nebezpečných nemocí, loupežníků, atd.
Kdybych měla na výběr, radši bych zůstala v 21. století a na výlet do minulosti bych nešla :D

12 Rogue Rogue | Web | 2. června 2014 v 9:12 | Reagovat

Jak koukám, máme pár věcí společných, taky jsem měla dinosaury v malíčku a středověk mě taky fascinoval, všude princezny a rytíři a život šťatný až na půdu. Svým způsobem mě nakonec víc nadchnul starověk, když jsem to pak začala zkoumat víc, středověk byl vlastně obrovským krokem zpátky po mnoha stránkách. Každopádně jsem taky tvořila veledílo ohledně cestování v čase a když jsem to po čase našla polévalo mě horko, co jsem byla schopná vyplodit :D
O cestování v čase jsem už taky mnohokrát přemýšlela. Do budoucnosti mě to nijak výrazně neláká, tam si postačím se svou fantazií a vědomím, že jednou to uvidím na své vlastní oči (jistě, že ně to, co bude za nějakých 100 let, ale pokrok jde tak rychle kupředu, že se sami asi budeme divit, kde to jsme než uplynel dejme tomu 30 let) a v minulosti bych konec konců žít nechtěla, jsem ráda, že jsem tam kde jsem. A kdybych se měla do minulosti podívat tak spíš na takovou "exkurzi". Pěkně z bezpečí zjistit, co a jak, jak to vypadalo a chodilo, třeba se setkat s nějakou osobností a pak zase šup do přítomnosti :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama