Prokrastinační kalendář

19. ledna 2014 v 15:09 | Iris |  Kabelka
Znáte to, ne? Určitě to aspoň trochu taky znáte. Odkládání věcí na potom, na zítřek, na další měsíc. Prokrastinace. Co můžeš udělati dnes, odlož pokud možno na poslední termín. Pokud patříte k těm šťastným a cílevědomým jedincům, kteří tohle nikdy nezažili, gratuluji vám a pokusím se vás seznámit s tím, jaké to je, dělat důležité věci na poslední chvíli.
Já patřím k nepříliš hrdým majitelům tohoto nepraktického zlozvyku a už delší dobu se s ním seznamuju. Nicméně to, co mi připravil za stresy letos na podzim, to bylo opravdu příliš. Předsevzala jsem si, že se prokrastinace zbavím... nebo ji alespoň omezím.
No ale aspoň k něčemu mi tato spousta promarněného času byla; zpětně jsem ji totiž shledala celkem zajímavým jevem a rozhodla jsem se ji zmapovat pro veřejnost v podobě jednoduchého pseudovýzkumu. Vězte, že zkoumaný objekt (dále pouze ,,objekt") jsem já.

Okolo 20. září. Zkoumaný objekt si po příchodu do třídy všímá výpisu témat na referát z dějepisu visícího na nástěnce. Jako jeden z prvních, zdá se. Vybírá si s nadšením téma Kultura První republiky. "Juch, juch, to je ale skvělé téma na referát, jako by bylo vypsané pro mě, na tohle téma se toho bude dát napsat spousta, juch, juch," raduje se objekt (poznámka: Objekt neumí projevovat radost.) Datum odevzdání je až třináctého prosince, objekt má moře času, a slibuje si, že tentokrát se v něm neutopí.


.
Okolo 21. září. Objektu je zadána další práce; čtení španělské knížky a následné zpracovávání "stručného" rozboru této knížky. (Stručné se zřejmě rovná dvaceti pěti větám o obsahu a dalších dvaceti pěti o autorovi a našem názoru na knihu, plus třiceti novým slovíčkám.) Datum odevzdání je také třináctého prosince. Objekt si libuje, že se mu ty datumy odevzdání tak pěkně sešly.
.
30. září. Objekt zkoumá podrobnosti k referátu na dějepis, lépe řečeno k jeho formě. Dozvídá se, že bude třeba napsat dvě až tři stránky čistého textu, k tomu přidat minimálně dvě obrazové přílohy, nastavit si řádkování 2,5 a písmo Times New Roman. Také nesmí používat internet - musí si půjčit hromadu knížek v knihovně. Ach ano, to půjde, vždyť mám ještě takového času, říká si, a na Kulturu První republiky směle kašle.
.
15. říjen. Objekt nahlíží do španělské knížky Tesoro Infantil - Dětský poklad. Prohlíží si obrázky v prvních dvou pohádkových kapitolách a pak odkládá knížku na spodní poličku.
.
20. říjen. Objekt je veřejně tázán profesorem dějepisu, zda už začal pracovat na referátu, jelikož již z předchozího roku je známo, že si libuje v prokrastinaci. Objekt jen tiše otáčí hlavou ze strany na stranu a na konci hodiny konzultuje s profesorem obsah svého budoucího referátu. Ještě stále si myslí, že si vybral dobré téma.
.
1. listopad. Objekt na to kašle a má na všechno dost času.
.
15. listopad. Objekt se připravuje na brzy příchozí trimestrální testy a přísahá si, že hned po nich přečte knížku a napíše referát o první republice.
.
28. listopad. Objekt je doma s diagnózou zánětu středního ucha. Je z toho psychicky na dně (poznámka: Objekt vykazuje příznaky nějaké psychické choroby). Pověřuje matku zapůjčením knížek v knihovně, jelikož má zakázáno používat jako přímý zdroj informací do referátu internet.
.
29. listopad. Objekt se doma nudí dokonce natolik, že začíná pracovat na překladu neznámých španělských slovíček z knížky Tesoro Infantil. K jeho překvapení je neznámým slovem přinejmenším každé druhé a polovina zbytku jsou slovesa v neznámém tvaru. Objekt se po chvíli cítí prací se slovníkem znuděn ještě více než před jejím započetím, takže urychleně přestává a jde sledovat Spongeboba.
.
30. listopad. Objekt má doma hromádku knížek z knihovny, ale kouká na ně zatím jen z dálky.
.
2. prosinec. Objekt zjišťuje, že hromádka čítá knížky tři. Nejvíce ho zajímá ta, která pojednává o životě chudých žen, pracujících ve fabrikách a bydlících v malých špeluňkách, v posledních letech Rakouska-Uherska, což objektu s čerpáním informací o kultuře První republiky příliš nepomáhá, ale aspoň mu to zlepšuje náladu.
.
3. prosinec. Objekt nahlíží do dalších dvou knížek. Jedna se mu zdá býti příliš podrobnou a druhá příliš stručnou. Ale co, času dost, to stihnu všechno přečíst, říká si a zapíná televizi.
.
5. prosinec. Objekt se vrací po nemoci do školy a chystá se na dlouhou aklimatizaci. Doplňuje si zameškané zápisy do sešitů a na blížící se datum odevzdání obou dvou prací rezignuje.
.
8. prosinec. Objekt razantně končí s prokrastinací a slíbí si, že zítra začne psát referát a dodělá si výpis neznámých slovíček ze španělské knížky.
.
9. prosinec. Objekt je zaneprázdněný. Napíše to všechno zítra.
.
10. prosinec. Objektu to zase nevychází. Večer má v hudební škole hodinu klarinetu, vymlouvá se na to, že nemá čas. Ale co, udělá to přece zítra.
.
11. prosinec. Objekt přijde ze školy a dvě hodiny si čte a kouká u toho na televizi. Okolo sedmnácté hodiny usedá s knížkami k počítači a začíná psát referát. Objekt zjišťuje, že si neumí nastavit správnou velikost okraje stránky a tak prvních sedm minut přeměřuje obrazovku pravítkem. Poté činí další zjištění; téma Kultura První republiky je pěkně složité na zpracování, zvlášť takhle v předvečer posledního dne před odevzdáním. Objekt zoufale píše jeden nesmyslný řádek za druhým, a když mu začínají docházet originální formulace, ozývají se z obývacího pokoje děsivé skřeky a zvuky předcházející mlácení hlavou o stěnu. Objekt je také konfrontován matkou kvůli jeho nedůslednosti a již známé zálibě v prokrastinaci.
Nakonec ale objekt dává dohromady referát na necelé tři stránky a přidává ještě čtyři obrazové přílohy, ale má z toho hrozný pocit beznaděje a nadává si do krav. Okolo dvaadvacáté hodiny se objekt rozhoduje napsat ještě začátek rozboru knížky Tesoro Infantil, ale po necelé půlhodině odpadává s tím, že je nemocen (poznámka: Objekt je velký hypochondr).
.
12. prosinec. Objekt jede na skorocelodenní školní výlet do Drážďan. V Hygienickém muzeu i na vánočních trzích se nervuje tím, že má večer dopisovat úkol na španělštinu, který má zadaný už od září. Po konzultaci se spolužáky ale zjišťuje, že asi dva lidé jsou na tom ještě hůře než on sám, což ho trošku zklidní. Objekt spí skoro celou cestu domů. Vrací se okolo půl sedmé večerní, takže rychle usedá k počítači a píše rozbor španělské dětské pohádkové knížky, protože od osmi se chce koukat v televizi na film a do té doby to prostě musí dokončit. Nakonec do úkolu napíše, že většině příběhů nerozuměl a tak k nim toho nemůže moc říci. Kapacitu vět ale naplní a tak si objekt s velkým zadostiučiněním a úlevou zapíná televizi a klidně opět usíná. Padání pověstného kamene ze srdce slyší celou noc.
.
13. prosinec. Pátek 13, Den D. Objekt jde hned ráno odevzdat referát z dějepisu. Raději si ho už nečte, protože není na svou práci příliš pyšný. Profesor dějepisu na objekt hledí tak, jako by doufal, že tento referát nebude tak odbytý, jako ten z minulého roku. Objekt odchází velmi rozradostněn, že už to má za sebou.
Na hodině španělštiny se polovina spolužáků omlouvá, že si rozbor knížky zapomněli doma, přičemž každý ví, že to prostě nenapsali. Objekt pyšně odevzdává své dílo a doufá, že tam nenapsal žádné kraviny. Po celý zbytek dne si pochvaluje, jak "vyhrál boj s časem", a myslí si, že už nikdy to nenechá dojít takhle daleko.
.
8. leden. Objekt se dozvídá, že jeho rozbor španělské knížky byl perfecto a že dostal desítku. Stále je však v bolestném očekávání známky z dějepisu a modlí se k nebesům, aby to nebyla hrůza.
.
...Ano, i když můj výzkum nakonec dopadl dobře, stále doufám v to, že tohle byla poslední prokrastinační kapka v mém životě a že příště už všechno budu dělat včas, abych to nemusela takhle dohánět. Moc pravděpodobné to teda není; už bych si měla začít psát text do jedné španělské soutěže. A za pár dní jsu na okresní kolo dějepisný olympiády, ale to nespěchá, v pondělí si jdu půjčit knížky...
Času je dost.
Iris.

Edit. - květen: Můj referát dopadl nade všechna očekávání. Byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších ze třídy. Když nám profesor četl známky, myslela jsem si, že se spletl, ale nakonec, když jsem svou práci dostala zpátky, jsem pochopila, že to je pravda. Roztékala jsem se štěstím a další dva dny jsem měla dobrou náladu.
Pak jsem si referát ještě jednou přečetla, což mne rozesmálo, dala jsem ho přečíst rodině, a pak jsem ho zahrabala do poličky a už ho nevyhrabu.
 


Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 19. ledna 2014 v 22:18 | Reagovat

:D to je klasika. Krásný rozbor. Ale říká se, že ti, kdo prokrastinací žijí a na poslední chvíli se přemůžou a pak to dopadne dobře, že se nemají měnit. Moc dobře to znám a jedinou nevýhodou je špatný pocit ze sebe sama, když odkládáš a odkládáš.

2 Less Less | Web | 20. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

užasný rozbor :DDD
já prokrastinací trpím jen zlehka.to jsem velice ráda..ale i přes to vše,se nikdy nepřinutím něco udělat v čas.

3 V. V. | E-mail | Web | 18. července 2014 v 7:53 | Reagovat

Jsi vážně tak skromná, nebo jenom zkoušíš nervy všech tvých čtenářů? Jistěže to musela být jedna z nejlepších prací! Pro mě jsi teda vítěz! :)

4 LiPo LiPo | Web | 30. července 2014 v 22:46 | Reagovat

Mám zvláštní pocit, že ten článek byl o mně... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama