Haló?

8. prosince 2013 v 12:49 | Iris |  (kni)hovna
Vítám vás opět při čtení svého blogu!! Ano, jsem to já, ano, opět jsem se dala do psaní. Doufám, že tentokrát neskončím v polovině článku, jako při několika předchozích podzimních pokusech o resuscitaci blogu. Je to hrozné. Jsem strašná blogerka, opustit na pět měsíců svůj blog. Ale jakmile začal školní rok, pořád jsem se k žádnému článku nemohla dokopat, a pak už jsem ztratila nit, takže nebylo kde navazovat na předchozí článek. Docela mě mrzí, že jsem na tak dlouhou dobu nechala blog spát, nedávno jsem zjistila, že mi to dost chybí. Vážně jsem ztratila slohovou formu. Když jsem měla napsat dva velké články do školního časopisu, pocítila jsem to asi nejvíc. Takže jsem se rozhodla psát znovu o svém životě. I když to zezačátku možná bude nuda, postupem času to možná zase začně někdo číst.
V minulých týdnech jsem byla nemocná, což se mi už dlouho nestalo. Popravdě, bylo to hrozné. Fyzicky, ale hlavně psychicky. A to mi v podstatě nebylo nic, měla jsem jenom zánět středního ucha. Teda obou středních uší. Prakticky to vypadalo tak, že mi zalehlo ucho. Na internetu jsem našla, že když půjdu na orl, tak mi to tam prošťouchnou. Ještě že jsem tam šla!! Jinak bych si dál myslela, že je to rýma, a byl by z toho ještě větší zánět. Dostala jsem antibiotika, doktorka mi sušila jazyk a strkala dřívko do krku, čímž mě málem rozzvracela. Musím se trénovat, abych neměla dávivej reflex!! Je to hnusné.


Celkově to pro mě znamenalo strašně dlouhých deset dní doma. Jak dlouho já už nebyla takhle nemocná! Pokud si dobře vzpomínám, naposledy jsem měla angínu s antibiotikama v pátý třídě, a to jsem byla doma asi ráda. Ach. Až přestanu kašlat, musím se začít cpát jogurtama, abych měla ve střevech mikrofloru a mikrofaunu, nebo co to tam má být. Nebo budu brát probiotika, ale jogurty jsou snad levnější.
Ve čtvrtek a v pátek jsem ve škole už byla, a popravdě se tam nic nezměnilo. Kromě toho, že naše hrozná třída zas organizuje miliony věcí. Nebylo by snad lepší, kdyby seděli a nic nedělali, jako všichni ostatní?! Nebo jako já (víceméně)?!
To mi připomíná, už druhý rok jsem nebyla přítomná na zakočení trimestru v bazénu. Mně to nemrzí, ale vypadá to, jako bych nechtěla chodit do bazénu. Což je vlastně pravda, já tam chodit nechci. Co kdyby mi natekla voda do uší? Co když jsem ten zánět měla kvůli tomu divokému skákání do vody na začátku listopadu? Nebo to bylo z toho, že si moc čistím uši těma vatovýma tyčkama, čímž si tam zamačkávám to žluté svinstvo, jak to ukazujou v teleshoppingu? Mimochodem, jednou mi dokonce kus té vaty zůstal v uchu, a to bylo strašně hnusné. Asi tak hnusné, jako když mi to ucho zalehlo.
A jedna moje dobrá rada nad zlato a nad všechno ostatní: N i k d y .si nevyhledávejte příznaky vašich nemocí na internetu. Já si kvůli tomu strkala do ucha francovku, a málem jsem si tam lila peroxid (naštěstí ho doma nemáme). Vždycky se tam dočtete něco, co vás naprosto vydeptá nebo zblbne. I když, na druhou stranu, pokud nejste takoví hypochondři jako já, možná vydržíte hledat déle a něco se dozvíte. Ale nejlepší je jít k doktorce, zeptat se babičky nebo tak. :-D
Ale pryč od nemocí. Za zmínění stojí třeba to, že v říjnu-listopadu jsem byla se školou ve Španělsku. Nebo spíš v Katalánsku. Možná jsem o tom už někdy něco psala, něco ve smyslu "strašně se tam bojím jet". Strašně jsem se bála jet tam autobusem. Dvacet čtyři hodin!! Cesta přes noc! Cesta přes Francii! Jo, bylo to dobrodružství. Jsem natolik zhýčkaná pohodlným životem, že pro mě byl poznávací zájezd do Katalánska v podstatě adrenalinový zážitek. Hlavně prohlídka domu Casa Batlló, kde jsem se málem ztratila. A nějaký automat mě tam vyfotil na balkónku, takže jsem zvěčněna v tomto architektonickém skvostu, ach to je sranda. (Původně jsem si myslela, že mě tam lákají, abych si já vyfotila krásný výhled na Barcelonu. Měli blbou angličtinu, asi nevěděli, že rozumím i španělsky.) Skoro jsem tam zabloudila a zapomněla jsem letáčky na záchodě.
To mi připomíná školní výlet do pražské Lucerny na film Ve stínu, kde jsem se také nějakým záhadným způsobem ztratila, když jsem tři minutky před začátkem hledala záchod. Dokonce jsem tam podlézala nějaké plátno, bylo to fakt děsivé. Ještě děsivější než ten film.
Teď je druhá adventní neděle. Popravdě to vůbec neprožívám. Vánoční nálada na mě neleze, sníh mě nefascinuje (vždyť je to jen taková břečka...) a koledy nezpívám. Ještě že už nechodím do žádného sboru, protože to bych je zpívat musela. Takže téma týdne Advent mne neinspiruje, leda že bych napsala nějakou hodně ironickou báseň. A do toho nejdu. A pod stromek (tedy spíš pod větve ve váze) si přeju pastelky. A asi i dostanu pastelky, takový hustý, barevný, s hodně barvičkama :-D. Jinak jsem dostala šaty na ples, ale ty potřebuju, když chci jít na ples. A během listopadu jsem vlastně dostala spoustu dárků "k Vánocům", takže teď mě čeká hlavně ta atmosféra a nějaké to cukroví a možná budu taky muset někomu pořídit nějaké dárky, přece jen už mi není sedm.
Konečně jsem slyšela písničku od Reginy Spektor v rádiu. Netuším, jak se to stalo, ale bylo to v nějakým obchodě s podprsenkama, tak jestli se dostala aspoň tam... :'-D
To jsem se ale pěkně rozepsala. Až se sama divím, kolik jsem toho vyplodila! Na začátek dobrý, no. Taky mi přišel mail, že mi asi zruší rezi67.blog.cz. Áaach, asi tam budu muset také něco napsat. Přece jen, je to můj deníčkový blog. Pokud mi tedy ještě k něčemu je. A napsala jsem básničku, hurá! Už jsem se bála, že to nedokážu.
A příští článek bude optimističtější, veselejší, a snad v něm bude míň zalehlého ucha.
Vaše Iris Virág
Doufám, že s touhle písničkou vyhraje Regina cenu Grammy. Vlastně - jinak to ani dopadnout nemůže.

sss
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama