Dva tisíce třináct a Iris

28. prosince 2013 v 17:30 | Iris |  (kni)hovna
Hurá, slavme!! I přes tu krkolomnost, kterou nám tu blog.cz přichystal jako aktualizaci, se mi povedlo vložit obrázek! Jsem totiž na takovéhle věci děsně tupá, a tak už jen kvůli skutečnosti, že jsem zvládla vyrobit tento gif ↑ a následně ho vložit do článku, musím prostě stvořit nějaké bilanční a rekapitulační dílo o roce dva tisíce třináct. Ano, přesně tak, jak tomu bylo loni a předloni, akorát s trochu větší časovou rezervou před silvestrovskou půlnocí. Slavme podruhé - blog.cz konečně vymyslel téma týdne, ke kterému se můžu vyjádřit i já!!
Takže se do toho pusťme. (To jsem celá já, začít psát článek v časovém presu, s tím, že za necelou hodinu vyrážím do města, haha.) Teď bude následovat opět popisování měsíce po měsíci, k čemuž jsem si vzala na pomoc loňské deníky. Z těch jsem toho bohužel příliš nevyčetla, protože si většinou nezapisuju ty důležité věci, které se dějí, a ty nepříjemné rovnou vypouštím, abych pak na ně nemusela právě při takových bilancích vzpomínat. Takže můžu s klidem říct, že moje deníčky jsou víceméně na nic.
Ale pokud vás zajímá těch pár věcí, které se staly jedné malé Iris v posledních jedenácti měsících a dvaceti sedmi dnech, pokračujte ve čtení. (Ach, to bylo zase keců na úvod. No ale jinak to neumím.)
*
V lednu mě provázely kromě sněhu a prezidentských voleb i setrvalé ranní a celodenní nevolnosti, za jejichž příčinu jsem považovala ucpané dutiny, ale nakonec jsem usoudila, že to bylo jinak "od hlavy". Jako největší zajímavost mám v deníčku poznamenanou laborku z chemie, kdy mi při pokusu praskla zkumavka (protože jsem do ní hodila hřebíček asi příliš velkou silou). A taky tělocvik & ukázkový gymnastický pád z kruhů těsně před žíněnku.


Únor byl dost hektický. Mimojiné jsem trochu proti své vůli absolvovala okresní a krajské kolo Národní soutěže komorních souborů s převahou dechových nástrojů (dále prostě "ta soutěž"), v níž bylo naše trio natolik úspěšné, že se probojovalo až do státního kola, ačkoliv můj původní záměr byl zkazit to hned a vypadnout už v kole školním. Ve škole jsem dělala skupinkový referát o Tádžikistánu a protože jsme chtěli být nejlepší a nejvíc hustý, napsali jsme dopis do Národní banky, aby nám poslali ukázku tádžikistánských peněz. Což se nakonec povedlo. Tak to byla taková kuriozita :-D.
Březen, ač je to za normálních okolností můj nejoblíbenější měsíc v roce, moc veselý nebyl. Nebudu to popisovat příliš podrobně, ale zjistila jsem, že jsem se mýlila. Také jsem byla jaksi posedlá citáty, protože když nahlédnu do deníčku, není tam prakticky nic jiného. Kromě citátů a pár poznámek o jarních prázdninách strávených na lyžích v Harrachově - bylo tam strašně moc dětí zaseklých do pomy a ještě více rodičů křičících, že bez dítěte nikam nejedou. No jo, když se někdo neodváží na velkou sjezdovku...
V dubnu se toho stalo dost, například naše účast v Té soutěži, která skončila třetím místem, což ale nevadí, protože jsme postoupili jediní z naší zušky. Taky jsem byla sedmá v krajském kole olympiády v ČJ, což mi dost nestačí (a to je divné, když podle některých lidí nemám žádné ambice). Do toho se mi rozbil mobil, ale pak se zase opravil, absolvovala jsem soutěž Zlatý štětec, která byla celá o malování suchým pastelem a byla hrozná, protože tam všichni šli jen proto, aby si v přestávce zakouřili (teda aspoň pokud mluvím o své věkové kategorii) a navíc jsem zjistila, že neumím malovat tím zpropadeným pastelem. Měsíc jsem zakončila deštivým "flámem v přírodě" na čarodějnice - očividně tam bylo plno výkalů a většina skončila na mých botách a okrajích nohavic (citace z deníčku).
Květen už byl klidnější, třeba proto, že moje třída se v polovině měsíce odebrala na cyklistický kurz a já mohla zůstat doma s rýmou a vůbec mi to nebylo líto, protože nemám ráda kola ani výlety se třídou. Místo toho jsem - ještě před tou rýmou - absolvovala recitační soutěž ve španělštině, o které mimo jiné píšu tady a kde jsem se neztrapnila. Taky jsme měli školní focení a já zjistila, že jsem skoro nejmenší ze třídy (ha, ha).
Červen byl měsíc už skoro letní - ale i tak jsem musela absolvovat asi dva referáty (désně důležitá informace) a taky absolventský koncert na radnici, kde jsem se ukázala v červených punčocháčích a černých šatičkách a prý jsem se smála, jako bych si předtím něco dala, ale tak to vážně nebylo! :-D No a nesmím zapomenout zmínit náš úžasný školní výlet do dinoparku v Německu, který skončil hromadným zahazováním hnusných vodových nanuků do křoví na parkovišti. A také konec školního roku, který už byl dost potřeba.
V červenci se toho příliš zásadního nedělo, prostě prázdniny. Žádné zahraničí se letos nekonalo, pouze několik dní s návštěvou doma a zbytek dní se zbytkem návštěvy v Harrachově. Letos jsem už dokonce byla znuděná fotografováním Mumlavských vodopádů. Jo a také jsem šestého dne oslavila narozeniny a dostala jsem pastelky. Ale nejen pastelky...
Srpen jsem víceméně strávila v Milevsku (tedy na jihu Čech) u příbuzných. Vždy jsem tuto destinaci milovala, ale letos už mě to tam chvílemi přestávalo bavit. Bylo tam hrozné vedro, což přímo nenávidím, a když se ochladilo, tedy na konci našeho pobytu zde, se v naší rodině rozmohla jakási střevní virózová epidemie a stihla skoro všechno kromě mně, takže jsme tam museli ještě chvíli zůstat. Takže návrat domů přišel až okolo šestnáctého srpna, a pak jsem už nic nedělala až do začátku školy.
V září ale opět všechna ta denní rutina začala; stala se ze mě kvartánka, ale vlastně jakoby se od minulého školního roku nic nezměnilo. Znovu, ale naštěstí už naposled, jsem musela na školní zájezd do Bílého potoka, a taky mám v deníčku pečlivě zapsané, jak jsem po cestě ze schodů spadla ze schodů, ale pak jsem se seškrábala a šla do zušky.
Říjnových dobrodružství moc nemám, kromě podivných tělocvičných atletických akcí jako například běhání osmistovky těsně před odjezdem do Španělska. A samozřejmě i ten zájezd do Španělska, táhnoucí se od konce října do začátku listopadu.
V listopadu se toho vlastně moc nestihlo - po návratu ze zájezdu jeden týden na aklimatizaci (bylo to drama) a pak hned spousta trimestrálních testů, myslím, že čtyři. Následovala hnusná nemoc jménem zánět středního ucha a...
Prosinec. Hned dvanáctého, tedy týden po mém návratu do školy, jsme povinně jeli do Drážďan, na vánoční trhy a do hygienického muzea, což byl opravdu úžasný zážitek, hlavně ty modely všech možných nemocí a spousta lidí všude a taky kinderpunč (naprosto hustý a jazyk pálící!). Taky mi jasným plamenem zahořely termíny na dva velké referáty, které jsem měla zadané už od půlky září, a tak jsem to všechno patlala jedenáctého až dvanáctého po večerech, abych to v pátek 13 mohla se zářivým úsměvem odevzdat. Už nikdy! Odteď to budu všechno dělat hned!! (no to chci teda vidět) A na konci měsíce zeměpisný referát o Andoře a trapné mluvní cvičení, kde jsem o sobě prozradila, že žádný advent doma nedržím, a takové ty vánoční záležitosti jako pitva kapra a ochutnávka cukroví a lepení ozdobiček ve škole. Po tom všem Vánoce - Štědrý den - a dostala jsem mimo jiné pastelky a ponožky a punčocháče a diářek a dodatečně malý bílý notebooček, se kterým bohužel vůbec neumím zacházet a tak čekám na nějakého ajťáka, až mi s tím poradí.
*
No a to bychom měli. Celkově můžu říct, že rok 2013 byl přelomový, protože si myslím, že každý rok je přelomový, vždycky se někde něco přelomí a ovlivní to váš budoucí život. Těším se na další rok, protože bude mít čtrnáctku, protože mi bude patnáct, konečně dokončím tu pomyslnou základku (snad), protože tu bude určitě spousta příležitostí, které snad včas poznám. Proto přeju sobě i vám hodně štěstí do roku dva tisíce čtrnáct a veselého Silvestra.
Iris

 


Komentáře

1 Mavis Alvira DeWoid Mavis Alvira DeWoid | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 17:18 | Reagovat

Ahoj :) Odpovedám na tvoju otázku ohľadne toho, za ako dlho prečítam priemerne hrubú/dlhú knihu: Záleží na tom, koľko mám času a či ma kniha baví 100-percentne alebo ma príliš k sebe nevábi. Teraz, cez vianočné prázdniny, kedy sme mali 3 týždne voľna, som prečítala asi 4 knihy, okolo decembra som prečítala celkovo možno 9 kníh, takže to bol celkovo taký dosť úspešný mesiac :) Keď je škola, takú 350 stranovú knihu čítam aj týždeň, možno dva. Ako som napísala, záleží podľa toho, koľko mám času a či ma kniha naozaj baví :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama