Telling strangers personal things

1. března 2013 v 18:49 | Iris |  (kni)hovna
Tak na začátek musím napsat, že od začátku února jsem čekala na to, až bude konečně březen. Není to ani měsíc zpátky, co moje vyhlídky na měsíc dopředu nebyly moc lákavé; čekalo mě asi pět koncertů s triem a taky ještě spousta sněhu (anebo rozkydlé břečky, protože ta je horší). Popravdě jsem si říkala, že až - a jestli vůbec - ve zdraví přežiju únor, budu opravdu mít důvod k tomu, abych byla šťastná, s trochou nadsázky.
Nyní, prvního března, se necítím nijak výrazně líp, než před měsícem. Jelikož jsem "setřásla" všechny starosti s koncerty, a vzhledem k tomu, že já jsem z těch, kteří se asi moc dlouho nevydrží ničím netrápit, se zase objevily jiné starosti... no dobře, "starosti", které nemůžu vytáhnout z hlavy. A že tam mám pěkný bordel.


Ale nyní k veselejším věcem. V pondělí - den před strašně důležitou soutěží v České Lípě - mě začalo samozřejmě bolet v krku. Takže jsem hned ráno sežrala vitamín, a říkala jsem si, že to prostě není možný. Navíc, nedávno mi křupla městská karta, a tak jsem se nemohla dostat do školy a na obědy, takže jsem se musela ještě ten den jít vyfotit na novou kartu. (Přes mé obavy, že na té fotce budu vypadat jako tlačící králík ve křoví, je fotka docela dobrá, vypadám jen jako odkrvená.) Plus večer mě čekala poslední aneb supernervující zkouška před soutěží, a doma jsem pak hodinu vybírala, co si další den vezmu na sebe. A pak jsem samozřejmě nemohla usnout, i při vědomí, že další den musím vstávat v 5:30, abych si stihla umejt vlasy. Na zabití.
No ale nakonec jsem to zvládla. Nutno dodat, že jsme ještě tam strašně dlouho zkoušeli, a tak jsem šla hrát s bolavou držkou. Ale hlavně, že nám tam dali ty housky s kuřecíma filetama a taky nám na věšák v naší přidělený třídě pověsili roličku toaletního papíru (já jsem přesvědčená o tom, že to je kvůli tomu loňskému vzkazu na záchodech). Všichni jsme si to fotili a měli jsme z toho pr... ale tady to je opravdu na místě, prdel!:-D
Cítila jsem, jak ze mě padá ten balvan zodpovědnosti, když jsem s pobaveným výrazem odcházela od stojánku na noty, a moji spoluhráči na tom byli stejně. Naštěstí jsme tentokrát odjížděli už okolo poledne, a nebyli jsme tam do sedmi jako loni.
Nakonec jsem se dozvěděla, že jsme postoupili do celostátního kola. Upřímně, mám z toho docela radost; a hlavně z toho, že teď jsme v liberecký zušce automaticky něco jako hvězdy. Už nikdy se na mě nikdo nebude dívat skrz prsty, když si půjdu do naukový třídy pro zapomenutý deštník!! A mohli by nám dát třeba limuzínu anebo doživotní dodávku plátků přímo do domu. Ale na druhou stranu, už od školního kola jsem se snažila to nějak zkazit, abychom nepostoupili dál. A tak jsme se dostali až do toho státního. Velké štěstí je, že je to u nás. Kdybych kvůli tomu musela jezdit přes půlku republiky a spát v nějaký cizí zušce, asi bych se zcvokla. Přinejmenším.
No a dál? Nevím. Celostátní kolo stejnak bude až v dubnu. Absolventský koncert až v červnu. Možná, že mě čeká ještě pár krajských kol těch školních olympiád. Naštěstí už ne ta anglická a žádnej trapnej mluvenej projev na téma Sport!!:-D
V pondělí nám začínají jarní prázdniny. Já o tom moc dopředu nevěděla, tak jsem se na ně moc nechystala. Akorát jsem si ze skříňky vynesla pytel s oblečením na tělocvik (Achjo, kéž bychom už chodili konečně běhat na oválek!! Stokrát radši než gymnastiku a moje držkopády z kruhů, fakt!) Takže nemám ani moc naplánovaný, kam pojedu. Předpokládám, že do Harrachova, ale modlím se, aby do úterka i tam roztál sníh. Holt nemusím každou zimu lyžovat. A když už, tak na minikopci s minisvahem!! Žádnej Medvědín letos nebude. Mimochodem, byli jste na Medvědíně na "červený" sjezdovce? Já jo a přimrzly mi brejle, a já se usadila na hodinu v bufetu v polovině sjezdovky, vypila jsem čaj a pak jsem se bála sjet dolů. Bohužel to bylo loni na lyžáku a tak jsem jinou možnost neměla.
A v Harrachově bych už měla konečně napsat tři články do školního časopisu. Prestiž je holt prestiž!!
Mimochodem, na tý fotce jsou moje boty. Byly pěkně drahý, tak by už konečně mohl přestat přimrzávat ten chodníček u baráku, abych je mohla nosit. A ta fotka je divná a zrcadlo je zapatlané, já vím.
Takže - enjoy!
A díky za komentáře, i když jich moc není! Speciální poděkování patří Lousie, jelikož stále čte moje články a komentuje je.
Iris.
Nejdokonalejší videoklip!! (Ještě si pusťte Don't Leave Me.)
A taky si pusťte Summer In The City. Nechci vás spamovat.
 


Komentáře

1 Lousie Lousie | Web | 9. března 2013 v 16:58 | Reagovat

Já teď chci duben, protože to bude pravděpodobně nejlepší měsíc v tomhle roce, fakt se těším.
Ono to za chvilku zase přejde, řekla bych, že teď má v hlavě uplně každý bordel, je to na prd.
Ta fotka je zajímavá, máš fakt dobré boty:)
Odkrvená je v pohodě, já tam vypadám jako obří pes, kterýmu je horko. Jako vážně. Jaj, nesnáším když nemůžu usnout a musím vztávat brzo.
Ježiši :D
GRATULUJUU!:)) Jsi šikovná!
Mluvenej projev mě bavil, ale na téma sport vůbec.
Já doufám, že my budeme chodit ven někam na procházky. Já nějak neholduju zimním sportům a hlavně neumím lyžovat :D
Doufám, že jsi byla v tom Harrachově a nebyl tam ten sníh.
aww, děkuju:)

2 Lousie Lousie | Web | 9. března 2013 v 16:59 | Reagovat

[1]: A mimochodem, děkuju moc!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama