Somedays aren't yours at all,

14. prosince 2012 v 15:39 | Iris |  (kni)hovna
Somedays aren't yours at all, they come and go as if they're someone else's days, they come and leave you behind someone else's face, and it's harsher than yours, and colder than yours...
They come in all quiet, sweep up, and then they leave and you don't hear a single floor baord creek. They're so much stronger than the friends you try to keep by your side.
Regina Spektor, Somedays, Soviet Kitsch, 2004. Písnička je dole, na konci článku.
Veselý advent přeju. Ne, opravdu se za sebe nestydím, když takhle zanedbávám svůj blog :-D. Nemám na to totiž čas ani chuť. V poslední době mi bylo tak blbě, že jsem na blog opravdu neměla ani pomyšlení. Teď už je to snad lepší, ale nechci to zakřiknout. Nevím, co jsem měla za problém - někteří říkali, že je to žaludeční chřipka, někdo zase, že mám z něčeho nervy.... Každopádně, zhubla jsem šest kilo. Ať to bylo co to bylo (a že to v prvních dnech bylo dost nepříjemný), aspoň něco pozitivního to přineslo. Nechodím teď ve škole na obědy, protože si myslím, že bych to nestrávila (a velmi nerada bych zvracela někde v hodině). Dneska jsem si chtěla jít do tý jídelny aspoň sednout (a natočit si ten jejich hnusnej sladkej čaj neurčité barvy), ale nakonec jsem od toho upustila, protože jsem nechtěla, aby mě nějaký umanutý profesor nebo třeba dozor ze základky (se kterou máme jídelnu) seřval.
Máme teď totiž ve škole zákaz úplně všeho. Třídní se na nás před nedávnem naštval, protože si na nás prej všichni profesoři stěžovali, jaký dělá naše třída bordel. Máme zákaz vycházet o přestávkách a volnejch hodinách na chodbu, když to není nutný, zákaz pouštět si ve třidě hudbu a taky nesmíme chodit do cizích tříd a nikoho z cizí třídy nemáme pouštět do té naší (to je asi i proto, že se ve škole krade). Moc lidí to nedodržuje. Co k tomu dodat.
Mně to docela naštvalo, protože moje jediná kamarádka chodí do sekundy a takhle se s ní "nemůžu vidět ani na chodbě". A taky proto, že JÁ jsem žádnej bordel nedělala.


Poslední dobou se nemám moc s kým bavit. Naše třída je plná slepic a volů slintajících na ty slepice. Pokud mám nějaké kamarádky mimo školu, vidím je maximálně jednou za týden, né-li za dva. V naší třídě se rozmohl trend "s někým chodit", a pokud se na dotyčného lepíte o přestávce na chodbě (i když tam nemáme vůbec vycházet), jste nejvíc. Nejvíc ovšem bylo, když se naše "bývalá šprtka" začala objímat s klukem, co na zvláštní příležitosti (třeba na Halloweena, když se přestrojí za Buffy, zabijačku upírů, nebo jak se to jmenuje) nosí podprsenku vycpanou ponožkama. Mucq. Připomínám, že jsme v tercii, je nám všem mezi 13 a 14 lety a oblíbená činnost volů a slepic je skupinově se na sebe lepit v rohu třídy u umyvadla (a řvaní "grupáááč!"). Takže asi už situaci v naší třídě nemusím dál komentovat.
Příští středu budeme mít tradiční školní Vánoční zápas ve vybíjené. Neboli Vánoční trapas ve vybíjené. Musím mít žlutý tričko, nevím, který profesor toto určil, protože ve žlutým vypadám ještě víc vyblitá, než ve skutečnosti jsem. Ale pozitivum je, že asi nebudu hrát. Naší třídy je zkrátka moc a tak osm lidí bude sedět a čumět. A tleskat.
V pátek budeme zpívat na schodech a dávat si dárečky a tak dál. A profesor na biologii bude pitvat kapra a španělštinářka bude dělat ochutnávky španělskotureckýho medu, haha, asi půjdu nejdřív za ní a pak na tu pitvu kapra a pak se rovnou poblít. Bude to super. Naše třída nacvičuje War Is Over od Johna Lennona a profesorka na hudebku v tom udělala takový zmatek, že pomalu nevím ani, jak to začíná. A potom prosím pěkně skončí svět. Ještě před tou zkouškou tria v zušce, kterou jsme si naplánovali. Ještě musím stihnout rozdat dárky. Ale moc jich nebude, na většinu lidí se vykašlu, tak jako oni na mě.
Dneska odjíždím na víkend do Litvínova. Je to asi tak pět hodin cesty a taky dost dlouhá chvíle čekání na tý hnusný Dejvický v Praze, a taky jedeme do PRG Student Agency a tem mě štvou ty všechny jejich služby.... No jo no :-D.
Jo a abych nezapomněla, mám za sebou dva koncerty. Naše trio je určitě celebrita mezi rodičema libereckejch dětí, co chodí do zušky. 2. prosince to byl obří vánoční koncert ve velkým divadle, kde nám přivázali na záda křídla a museli jsme mít bílý oblečení, a mně bylo celou dobu v zákulisí nepředstavitelně blbě a v přestávce mezi generálkou (trvající nejmíň 3 hodiny) a začátkem představení jsem snědla sandwich s vajíčkem a pak jsem se fakt pozvracela, ale naštěstí ne na jevišti. A druhý koncert byl 10. prosince, jenom v sále zušky, a docela to šlo. Nejsem prosímvás nijak namyšlená ani ctižádostivá, to vedení zušky nás pořád někde chce a říkám upřímně, že jestli to takhle bude dál, tak s tím jednoho dne skončím. :-D I'm NOT born to be a star!!
Jo a taky jsem vyhrabala svoje memoáry z dovolený v Maďarsku a teď to přepisuju do počítače. Třeba, až to bude přepsaný všechno, něco z toho vyberu a dám to sem. Problém ale je, že jsem popsala jenom první čtyři dni a pak jsem se na to už vykašlala. No jo, ono je to bez konce svým způsobem lepší.
Teď už budu končit. Myslím si, že je to dost dlouhý článek na to, aby ho někdo přečetl. V 16:28 mi jede autobus, jdu se připravovat.:-D Všechno mi strašně trvá, jsem zkrátka zpomalená. A ještě si musím sbalit gumičky.
Iris.
Regina Spektor - Somedays
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama