Mimo jiné i o hezkých dnech.

7. září 2012 v 20:59 | Iris |  (kni)hovna
Ahoj. S radostí vám oznamuju, že se po měsíc dlouhé pauze vracím na blog. Popravdě, když jsem 31. července pauzu zahajovala, vůbec jsem nepředpokládala, že se protáhne až do sedmého září!! Ale bohužel - nebo bohudík - stalo se toho tolik, že ani když jsem měla možnost a čas napsat nějaký shrnující článek, neměla jsem na to myšlenky. Lépe řečeno, byla jsem stále někde. Buď zkrátka fyzicky, nebo aspoň psychicky. Takže doufám, že jste na mě nezapomněli. Nebo že jste mě ještě nezavrhli. Ráda bych totiž opět začala psát, i když ne možná tak aktivně, jako tomu bylo předtím (protože mám o trochu víc práce, než v minulém školním roce).
Abych teda udělala to, co se ode mě v prvním poprázdninovém článku očekává, tedy shrnula prázdniny, musím zabrousit trochu do historie. Zjistila jsem, že to všechno mám už pomalu v mlze. Na začátku srpna jsem tedy jela s tátou do Maďarska. Jak už jsem psala v posledním článku, připravovali jsme se na to dlouho před tím, hledali jsme na internetu hotely, kolik stojí benzín, kde se dá koupit dálniční známka.... Já jsem se ze začátku strašně těšila, protože do Maďarska jsem se chtěla podívat vždycky (a nejen kvůli tomu, že někde tam mám určitě i pár příbuzných a tomu, že moje příjmení je vlastně pocházející z maďarštiny), ale ke konci to ze mě nějak opadlo. Nevím, co za tím bylo - asi už se to moc přiblížilo a já si uvědomila, že to opravdu znamená, že mám na 9 dní odjet se svým otcem. To se blbě vysvětluje, když ho člověk nezná. A, abych to zkrátila, opravdu to dopadlo špatně, dokonce tak, že jsme přetrhali kontakty. Já a můj "tatínek" teď už nejsme nic jiného než biologická dcera a biologický otec. Řekl mi spoustu hnusných věcí - a já jemu spoustu pravdivých věcí, které byly samozřejmě taky hnusné, a které nepochybně nenáležely třináctileté holčičce. S tím, co se stalo, jsem se už v největší možné míře vypořádala; ale ještě před čtrnácti dny jsem to neměla v hlavě vůbec uspořádané.... Zkrátka, s mojí rodinou je to odvždycky složité.
Moje boty, s červenýma ponožkama jako "magor", jak jsem občas nazývána, když si vezmu výstřední ponožky.

No a podrobněji už moje neshody s tátou popisovat nebudu. Stejně to vlastně nikoho nezajímá. Z Maďarska jsem jela do Nové Bystřice za prarodiči, (kam jsme s otcem přijeli už v takovém stavu, že on se mnou nemohl ani promluvit a já se tomu smála) kde jsem si jenom přebalila zavazadlo a pak mě děda s váženým doprovodem babičky hodil do Milevska - za příbuznými. Neumíte si ani představit, jak šťastná jsem tam byla - nikdo do mě neryl, nedělal mi scény kvůli tomu, že se "málo usmívám", a hlavně jsem měla většinou celodenní naplněný program, a tak jsem neměla ani čas na přemýšlení a rovnání si věcí v hlavě. Což bylo dobře, protože je většinou lepší nechat horkou situaci ustát. Část prázdnin (pro orientaci, asi tak deset dní - no, vlastně od 8. do 16. srpna, takže osm), kterou jsem strávila s příbuznými v Milevsku, byla super. Oddechová a vyžírací, to je to pravé slovo ;-). A mimochodem jsem se podívala i do Prčic.
Potom jsem se vrátila s mamkou na pár dní zpátky do Liberce. Moc dobrý pocit jsem z toho neměla, protože bylo osm ráno, když jsme přijely, a v tu dobu bývá v severočeském průmyslovém městě vskutku hnusně. Ale co jsem měla dělat?! Aha.... Vlastně už nevím, co jsem dělala.
To je Buda Castle, Budský hrad v Budapešti, od kterého jsem odcházela okouzlená. Neumím si to pořádně představit, ale nejkrásnější musí být v zimě.
A zbytek prázdnin jsem po pár dnech v Liberci (patrně abych se aklimatizovala) strávila v Harrachově. Je to město, kde jsem vyrůstala. Pak jsem se přistěhovala do Liberce a jezdila jsem tam už jenom za babičkou. A potom se babička taky odstěhovala do Liberce a já neměla do Harrachova za kým jezdit, ale pak si.... ehm, maminka našla přítele a ten má maminku v Harrachově. Takže jsem byla u nevlstní babičky a hotovo :-D. Víte, byla jsem tam spokojená a šťastná. Určitě a bezpochyby jsem tam prožila jedny ze svých nejšťastnějších dnů za posledních pět let. Ona je neuvěřitelně optimistický člověk stále vyzařující pozitivní energii (narozdíl od poněkud pesimistické babičky z mamčiny strany a šíleně usedlé a zaprášené babičky - tátovy maminky), a přesně s někým takovým jsem potřebovala pár dní strávit. Plus nemohu zapomenout na Kačenku, mojí nevlastní sestřičku, jak se ona sama nazývá. Je to supermegahyperaktivní devítiletá holčička a já už si teď nedokážu představit, že bych se s ní neznala. Tak ta tam byla se mnou, abych dokončila myšlenku.
Harrachovská Sklárna a balónky. Aneb Pivní slavnosti. 21. července.
Byly to skvělé závěrečné dva týdny plné vstávání po desáté hodině, chození spát po půlnoci, velkých snídaní, odhánění dvou psicí-fenek od zmíněných velkých snídaní, smíchu, vzpomínek, tvoření nových vzpomínek, foukání bublin, patlání bublifukových směsí, poznávání nových lidí, ale i starých známých, které jsem viděla posledně jako čtyřletá, čokolády, ovocných čoček, koukání na televizi po večerech, nakupování, ježdění v autě.... a čtyři velké kopce zmrzliny (což není , mimochodem, ani trochu mým zvykem) na závěr toho všeho.
No a teď chodím znovu do školy a jsem z toho zmatená. Ne, že by toho bylo na mě snad moc, + - osm hodin denně je celkem normální, ale je to na mě moc velká změna. Z Harrachova jsem se vrátila druhého září večer a třetího jsem už šla do školy. A potom jsem měla deprese. Taky jsem byla u kadeřnice, a z toho jsem pak taky měla deprese, protože až doma jsem zjistila, že to tak vlastně nechci. A že ta barva vlastně vypadá víc jako červená, než jako hnědá "trošku dorezava". Ale teď už jsem se s tím smířila, a taky jsem si to vymyla. I když to pustilo jenom maličko, aspoň to přestalo smrdět.... Jsem opravdu ráda, že jsem se nenechala ostříhat, protože to bych ztratila "zázemí" úplně :-D. Nevydržela bych ani moc krátké, ani moc dlouhé vlasy. Musím je mít k ramenům.
Tak jsem to moc nezkrátila. Důležité info (no, popravdě - nějak moc si věřím): Jdu si udělat nový design. A trochu to celé zmodernizuju.
p.s. Začala jsem se učit španělsky. Yo soy la vaca. Encantada. A aktuální fotky z Maďarska (a taky ty nejzajímavější z Harrachova) budou, ale dejte mi čas.
Iris.
 


Anketa


Komentáře

1 Frankie Frankie | Web | 18. října 2012 v 19:01 | Reagovat

ayay dala jsem v anketě Jdi do prdele ale nemyslela jsem to samozřejmě upříme :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama