Vrátila jsem se z lyžáku.

22. ledna 2012 v 14:19 | Iris |  (kni)hovna
Vrátila jsem se z lyžáku. Asi tak bych začala. Teď bude následovat článek tak, jak ho mám nejradši - pěkně rozdělený den po dni. Asi se s tím budu patlat hodně dlouho, na několikrát, takže když v tom bude trochu zmatek, omlouvám se. Zároveň je mi jasný, že ne každýho zajímá zrovna můj lyžák, takže pochopte - tohle si píšu taky trochu pro sebe ;-). Abych nezapomněla. Takže se pohodlně usaďte...
Sobota 14.1. V 10 hodin jsme vyrazili z Liberce a okolo jedné odpoledne jsme dorazili na Moravskou boudu (u Špindlu). Cesta byla celkem dlouhá a dalo by se říct, že i náročná - jeli jsme dvě hodiny autobusem a pak nám naložili zavazadla na rolbu a my jsme šli pěšky na boudu (asi tak 3 km). Když jsme přišli, hned jsme se ubytovali a absolvovali takový ty věci jako poučení o bezpečnosti. No a potom to všechno začalo - šli jsme na sjezdovky na kopeček před boudu se rozdělovat do družstev. Samozřejmě že jsem skončila ve 'trojce', ale jak jsem se později dozvěděla, vlastně to nic neznamenalo - bylo to prostě jenom technický dělení.
Večer ke mně a G. (To je holka, se kterou jsem bydlela, není od nás ze třídy, ale lyžák neabsolvovala a jela letos. Během kurzu jsme se trochu sblížily, i když na nějaký kamarádství nevěřím.) přijely T. a B., naše spolubydlící. A navzdory mým obavám to začalo být docela fajn. Potom následovala přednáška o výzbroji, výstroji a mazání lyží. A k večeři byla svíčková.
Neděle 15.1. Nastal klasickej denní režim, kterého jsem se potom obávala celej tejden; budíček v půl osmý, půl hodina na vypravení k snídani, na snídani si rychle vybrat něco na švédským stole a pak se v rychlosti vypravit na to, na co se zrovna šlo - totiž na sjezdovky nebo na běžky. V neděli se dopoledne šlo na běžky. To byl problém. Od mazání a po zjištění, že jsem ještě větší poleno, než jsem předpokládala, a že to prostě nezvládnu. Bylo hnusně, sněžilo a foukal vítr a mně ten "kousek kolem chaty" přišel jako hřebenová tůra.
Nakonec jsem se ale přece jenom vrátila a následoval oběd a pak polední klid, který mi hned napoprvé přišel moc krátký; trval jenom hodinu a hned potom jsme se museli začít vypravovat na odpolední výcvik (trvající 2,5 hodiny stejně jako ten dopolední), který se konal na sjezdovce u boudy.
A potom se nic extra nedělo, přišli jsme do boudy, navečeřeli se, měli volno před večerkou a šli spát. No, spát... Pamatuju si, že jsme schovávali spolužačku, která u nás byla na návštěvě ve skříni před dozorem. Psst ;-).


Pondělí 16.1. K snídani jsem si vymyslela konečně něco, co jsem dokázala sníst; rohlík s taveným sýrem. Dopoledne jsme jezdili na Davidovkách, modrý sjezdovce blízko u chaty, asi tak kilometr dlouhý, a odpoledne taky. Bylo celkem pěkný počasí. Pamatuju si na ten pocit, jak jsem jela na pomě, okolo mě se třpytil sníh a já jsem si říkala, že jestli se to nezvrtne, určitě to bude super kurz. Prostě kýč. A já to tak vnímala.
Večer jsem s G. seděla dole v hospodě (asi nemusím vysvětlovat, že dole v boudě byla hospoda) a kreslila anime. Teda něco jako anime. Vyšlo to docela hezky.
Úterý 17.7. Dopoledne jsme zase šli na tu malou sjezdovku před boudu, pak jsme měli prodlouženej polední klid a odpoledne jsme šli na boby, protože byl třetí den a všichni byli přesvědčení o tom, že je krizovej. Krizovej byl i s těma bobama - byl tam naprosto debilní vlek, kterej mě vždycky vyklopil a tak jsem musela chodit celou cestu podél vleku pěšky. Ani s tím sjížděním to nebylo tak dokonalý - to mě taky vždycky někde vyklopilo a já to pak buď nevybrzdila nebo jsem se zase vykopila.
Večer už to bylo lepší, protože v boudě s námi bydlela ještě jedna škola ze Všenor a ta pořádala diskotéku, takže jsme se přidali. Nebo jsme vlastně začali; já a G. jsme začaly "tancovat" na písničku od Hanny Montany :-D.
Středa 18.1. Den předtím jsme byli vystrašení, že půjdeme na celodenní výlet, ale nakonec jsme šli dopoledne na sněžnice a na běžky až odpoledne. Sněžnice byly super (hlavně protože to nebyly běžky), šli jsme lesem a prošlapávali jsme si cestu. Na běžkách jsme si šli vyzkoušet závodní okruh, ale trošku jsme si to prodloužili přes kus nedělního úseku, kde jsem se vymlátila dost brutálním způsobem; nakonec jsem to všechno ale zvládla a ve zdraví jsem se vrátila na chatu. Večer jsem dělala asi to, co obvykle, takže seděla s G. dole v hospodě a něco pila (jako Kofolu třeba :-D).
Čtvrtek 19.1. Ráno jsme měli snídani o čtvrt hodiny dřív a ve tři čtvrtě na devět jsme vyrazili na Medvědín - "nejlepší lyžování v ČR". Jakožto naprostý poleno jsem ten výlet začala nenávidět už v první půlhodině, když jsme projížděli lesní cestou plnou výstupků a já to neubrzdila, takže jsem sletěla na stranu a lyže si taky letěly svým směrem. Když jsme dorazili, jeli jsme červenou a holky mi naštěstí pomohly na sedačkový lanovce; když jsme sjížděli sjezdovku, braly mě strašný křeče do celejch nohou, jak jsem musela na tom prudkým krpálu plužit. Myslela jsem, že to nezvládnu a prostě nesjedu. Dokonce jsem tam i ztratila flašku s pitím (zmrzlým). Nejlepší byl ovšem bufet uprostřed sjezdovky, i když jsem to pak stejně musela sjet až dolů.
Nicméně počasí bylo hnusný, sněžilo a foukalo a nemohla jsem jezdit ani s brejlema - protože mi zamrzly - ani bez nich. Vraceli jsme se přeplněným autobusem, ze kterého se mi málem nepodařilo vystoupit a pak jsme přestopili na rolbu ve který jsme se přesýpali jako třešně v plechovce. Zkrátka strašná cesta, když skončila, měla jsem upřímnou radost.
Večer jsme měli takzvaný Den D, což byla diskotéka na oslavu svátku naší spolužačky Doubravky; to radši ani nebudu komentovat, protože mě ta kráva L. srala víc a víc, a víc a víc :-D. Nakonec to ale všechno dopadlo dobře. všichni to přežili a unavení usnuli.
Pátek 20.1. Perný den, tak bych to nazvala. K snídani jsme dostali párky jako bonus - aspoň něco při tý únavě, kterou mi ten den způsobil. Myslela jsem si, že poslední den na lyžáku bude relaxační, ale to ani náhodou!!
Dopoledne jsme měli závod na sjezdovkách - slalom, který se naštěstí konal na louce/sjezdovce před chatou, jezdily se dvě kola, abysme měly víc šancí a pak jsme mohli ještě hodinu jezdit volně. Spíš museli, protože to byla pořád součást výcviku. Potom jsme šli na oběd a měli polední klid, kterej nám původně naslibovali (bylo to napsaný v programu, kterej v pátek sundali) až do dvou hodin, ale nakonec byl jenom do jedný a v půl druhý začal závod na běžkách. Běžel se asi tak kilometr v rozestupech 1 minuty, já s tou nevýhodou, že jsem druhá v abecedě. Bylo hnusně, zima a foukalo a já jsem se na trati patlala 32 minut, protože jsem naprostá amatérka, poleno a zasekávám se v hlubokým sněhu.
Po závodě jsme měli pár minut na přípravu na maškarní bál na lyžích; já jsem rychle spatlala "masku" z čepice-pandy a takovejch barevnejch pramíků vlasů na skřipcích a šla jsem za "Něco, co vzniklo spojením pandy a klauna". Svoje poslední jízdy na louce u chaty jsem si užila bez mrznutí.
Pak už nastalo balení a předbalování a další diskotéka, které jsme se my ale nezúčastnily a udělaly jsme si vlastní na pokoji. Dovoluju si říct, že to tam bylo určitě lepší, i s hraním Černejch historek a svítícíma náramkama.
Po večerce jsme si pouštěly nějakej film o vlkodlacích a přišly k nám (nelegálně :-D) na návštěvu A. a D., který sice měly natrénovaný 'únikový cesty' před dozorem, ale ve čtvrt na dvanáct se na ně stejně přišlo. Já už skoro spala!!
Sobota 21.1. Měli jsme mít budíček v 7, ale stejně nás vzbudili až v půl osmý jako vždycky. To byla chyba; znamenalo to půl hodina na dobalení, oblečení a sundání povlečení a prostěradel.
Na snídani byly A. a D. podmínečně vyloučený z kurzu, za tu noční návštěvu, poslední den ráno!! Cha, cha, cha, naštěstí už neudělaly žádnej další průšvih a nemusely bejt odvezený domů.
Pak jsem si pečlivě nafotila na mobil všechno důležitý - výhled z okna, postel, lampu, sprchu a umyvadlo... A pak jsme už odnášeli zavazadla a lyže ve vaku na rolbu a pomalu se vydávali na cestu. A lyžák byl za mnou.
Abych to dokončila úplně celé, i cestu autobusem jsem si užila a doma jsem byla fakt hezky uvítaná; lednice i kredenc byly plný. A teď odpočívám, prosím pěkně.

Asi takhle bych to všechno shrnula. Chci, abyste věděli, že jsem na článku pracovala 2 dny a dala jsem si s ním opravdu dost práce. A že jsem si na lyžáku zažila dost složité chvíle, které byly ale vykompenzované tou spoustou hezkých věcí. Bála jsem se jet a nejela bych znova, ale jsem ráda, že jsem tam byla.
Další článek čekejte. Neřeknu kdy... Ale čekejte.
Iris.

 


Komentáře

1 A? A? | Web | 22. ledna 2012 v 15:47 | Reagovat

dlouhéééé :D ale dočetla jsem to :P
na lyžák jede naše škola taky, ale naštěstí jsem omluvená, fakt si nedokážu představit že bych s naší třídou někde lyžovala :P
no je vidět že sis to a i docela užila :)
a to s tim podmínečnym vyloučením ... .D minulej rok na adaptáku se stalo něco podobnýho hodinu před odjezdem dostaly holky taky to PV :P nechápu k čemu jim to je, těm učitelům

2 Dainn Dainn | Web | 22. ledna 2012 v 16:16 | Reagovat

Tak to máš kopu zážitkov;D Ja som na lyžiach ešte ani nestála;DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama